Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 80/2022

27 Cdo 80/2022-675

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatele a)L. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Viktorem Procházkou, advokátem, se sídlem v Brně, Veselá 169/24, PSČ 602 00, a b)Z. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 388/8, PSČ 602 00, za účasti společnosti D., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené opatrovníkem V. D., advokátem, se sídlem XY, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele b) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2021, č. j. -606, ve znění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2021, č. j. -610, ve znění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2021, č. j. -642, takto:

Odůvodnění:

[1] Navrhovatel a) se návrhem ze dne 2. 10. 2017 doručeným Krajskému soudu v Brně dne 10. 10. 2017 domáhal, aby soud vyslovil neplatnost usnesení, kterými valná hromada společnosti D. (dále jen „společnost“), konaná dne 10. 7. 2017, zvolila jednatelem společnosti J. D. (dále jen „první usnesení valné hromady“) a schválila „vypořádání obchodního podílu, po zemřelém Z. D., kdy společný obchodní podíl si vypořádali a rozdělili podílníci J. D. (…) a Z. D. (…) rovným dílem tak, že každý z nich bude společníkem s vkladem ve výši 112.500 Kč, který připadá na podíl ve výši 25 %“ (dále jen „druhé usnesení valné hromady“ a společně jen „usnesení valné hromady“).

[2] Navrhovatel a) podáním ze dne 9. 5. 2018 vzal svůj návrh zpět v části, v níž se domáhal vyslovení neplatnosti druhého usnesení valné hromady. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 5. 2018, č. j. -121, které nabylo právní moci 8. 10. 2018, řízení v tomto rozsahu zastavil.

[3] Návrhem ze dne 9. 7. 2018, doručeným Krajskému soudu v Brně dne 10. 7. 2018, se navrhovatel b) domáhá, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady. Tento návrh vzal navrhovatel b) podáním ze dne 13. 11. 2018 zpět co do části, kterou se domáhal vyslovení neplatnosti prvního usnesení valné hromady.

[4] Na to Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 1. 2021, č. j. -532,

1) zamítl návrh, kterým se navrhovatel b) domáhal, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady (výrok I.),

2) vyslovil neplatnost prvního usnesení valné hromady (výrok II.),

3) rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až V.).

[5] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když usnesení ze dne 14. 5. 2020, č. j. -450, k odvolání společnosti a navrhovatele b) Vrchní soud Olomouci usnesením ze dne 18. 8. 2020, č. j. -512, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[6] Poté Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení v rozsahu, ve kterém se navrhovatel b) domáhal, aby soud vyslovil neplatnost prvního usnesení valné hromady (první výrok), usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 1. 2021, č. j. -532, ve výrocích I., II. a III. potvrdil (druhý výrok), ve výrocích IV a V. – co do způsobu placení náhrady nákladů řízení – změnil (třetí výrok), a rozhodl o nákladech řízení před odvolacím soudem (čtvrtý a pátý výrok).

[7] Proti usnesení odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) podal navrhovatel b) dovolání.

[8] V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části druhého výroku usnesení odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil ve výroku II. (kterým byla vyslovena neplatnost prvního usnesení valné hromady) rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud dovolání podle a , (dále též jen „ “) odmítl jako subjektivně nepřípustné.

[9] Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

[10] Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , či důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[11] Doručením návrhu na zahájení řízení (datovaného dne 9. 7. 2018) soudu prvního stupně se dovolatel stal účastníkem řízení zahájeného již návrhem navrhovatele a), neboť s řízením o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby je podle , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), ex lege spojeno každé další řízení o neplatnosti téhož rozhodnutí.

[12] Rozhodnutím, kterým soud prvního stupně vyslovil neplatnost prvního usnesení valné hromady – jež dovoláním napadeným usnesením potvrdil odvolací soud – bylo vyhověno návrhu navrhovatele a) na zahájení řízení v části týkající se prvního usnesení valné hromady. Takovými rozhodnutími tak nemohla v poměrech dovolatele vzniknout žádná újma odstranitelná tím, že dovolací soud tato rozhodnutí zruší.

[13] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části druhého výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil ve výroku III. usnesení soudu prvního stupně, a proti třetímu, čtvrtému a pátému výroku napadeného usnesení (jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení), Nejvyšší soud dovolání podle , a odmítl jako objektivně nepřípustné.

[14] Ve zbylém rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl podle jako nepřípustné, protože nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[15] Ačkoli dovolatel avizuje, že dovolání směřuje proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu, ve vztahu k jeho prvnímu výroku – jímž odvolací soud zastavil řízení v části, ve které vzal dovolatel svůj návrh na zahájení řízení co do vyslovení neplatnosti prvního usnesení valné hromady částečně zpět – Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v a ani jinak první výrok usnesení odvolacího soudu (skutečně) nenapadá. Dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.

[16] Ta část druhého výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud ve výroku I. potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu, v němž soud prvního stupně zamítl návrh dovolatele na vyslovení neplatnosti druhého usnesení valné hromady, spočívá na následujících závěrech:

1) Dovolatel svůj návrh podal opožděně, neboť v době jeho podání marně uplynula tříměsíční subjektivní lhůta vymezená v , . Pro postup podle z. ř. s. pak podle odvolacího soudu v době zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu navrhovatele a), co do vyslovení neplatnosti druhého usnesení valné hromady, nebyla splněna podmínka existence zvláštního zájmu hodného právní ochrany členů právnické osoby, kteří návrh na vyslovení usnesení valné hromady nepodali.

2) Proti druhému usnesení valné hromady nepodal dovolatel protest podle , o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích).

[17] Druhý závěr odvolacího soudu, jenž obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí návrhu na zahájení řízení, dovolatel nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá.

[18] Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v (srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , či ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. ).

[19] Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[20] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 4. 2022

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu