Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1627/2009

U S N E S E N Í

1) Národnímu památkovému u,

státní příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 1, Valdštejnské nám. č. 162/3, IČO 75032333,

2) Základní odborové organizaci Národního památkového u

,

územní odborné pracoviště v Brně

, evidované v Odborovém svazu pracovníků kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0146-3702, se sídlem v Brně, nám. Svobody č. 8,

3) Základní odborové organizaci Národního památkového u

,

územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích

, evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0033-3301, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 431,

4) Základní odborové organizaci Národního památkového u, územní odborné pracoviště v Olomouci

, evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0116-3807, se sídlem v Olomouci, Horní nám. č. 25,

5) Základní odborové organizaci Národního památkového u, územní odborné pracoviště v Ostravě

, evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0116-3807, se sídlem v Ostravě, Korejská č. 12,

6) Základní odborové organizaci Národního památkového u, územní odborné pracoviště v Pardubicích

, evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0078-3606, se sídlem v Pardubicích, Zámek č. 4,

7) Základní odborové organizaci Národního památkového u, územní odborné pracoviště v Plzni

, evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany přírody, se sídlem v Plzni, Prešovská č. 7,

8) Základní odborové organizaci Odborového svazu státních orgánů a organizací, památkové objekty

, ev. č. 20-0095-3404, se sídlem v Sušici, Rabí č. 53, zastoupená JUDr. R. P.,

9) Základní odborové organizaci Odborového svazu státních orgánů a organizací

, ev. č. 20-0142-3405, územní odborné pracoviště v Plzni se sídlem v Plzni, Prešovská č. 7, zastoupená JUDr. R. P.,

10) Základní odborové organizaci Národního památkového u, územní odborné pracoviště Střední Čechy

, evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0153-3210, se sídlem v Praze 3, Sabinova č. 5,

11) Základní odborové organizaci Národního památkového u, ústřední pracoviště

, evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0016-3101, se sídlem v Praze 1, Valdštejnské nám. č. 3,

12) Základní odborové organizaci Národního památkového u, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem

, evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0052-3510, se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská č. 10,

13) Základní odborové organizaci Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži Národního památkového u, územní odborné pracoviště v Olomouci

, evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0104-3708, se sídlem v Kroměříži, Sněmovní nám. č. 1, a

14) Základní odborové organizaci Národního památkového u, územní odborné pracoviště Střední Čechy

, evidované v Odborovém svazu státních orgánů a organizací, ev. č. 20-1176-8212, se sídlem Křivoklát č. 47, o neplatnost kolektivních smluv, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2008 č.j. -280, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně Základní odborová organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk (označovaná též jako Základní organizace ev.č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací) se sídlem v Bouzově č. 8, IČO 71197176 (dále jen "dosavadní žalobkyně") se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 30.7.2004 (posléze změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhala, aby bylo určeno, že jsou neplatné "kolektivní smlouvy a jejich dodatky sjednané žalovanými odborovými organizacemi a žalovaným Národním památkovým ústavem včetně jeho právních předchůdců, a to

1. kolektivní smlouva ze dne 1.3.2002 sjednaná mezi právním předchůdcem žalovaného 1) a výborem žalované 2),

2. dodatek ze dne 25.11.2002 ke kolektivní smlouvě ze dne 1.3.2002 sjednaný mezi právním předchůdcem žalovaného 1) a výborem žalované 2) a 13),

3. dodatek ze dne 30.3.2004 ke kolektivní smlouvě ze dne 1.3.2002 sjednaný mezi žalovaným 1) a výborem žalované 2) a 13),

4. dodatek ze dne 18.5.2004 ke kolektivní smlouvě ze dne 1.3.2002 sjednaný mezi žalovaným 1) a výborem žalované 2) a 13),

5. dodatek ze dne 9.8.2004 ke kolektivní smlouvě ze dne 1.3.2002 sjednaný mezi žalovaným 1) a výborem žalované 2) a 13),

6. dodatek ze dne 14.12.2004 ke kolektivní smlouvě ze dne 1.3.2002 sjednaný mezi žalovaným 1) a výborem žalované 2) a 13),

7. dodatek ze dne 22.3.2005 ke kolektivní smlouvě ze dne 1.3.2002 sjednaný mezi žalovaným 1) a výborem žalované 2) a 13),

8. dodatek ze dne 29.6.2005 ke kolektivní smlouvě ze dne 1.3.2002 sjednaný mezi žalovaným 1) a výborem žalované 2) a 13),

9. kolektivní smlouva ze dne 30.9.2005 sjednaná mezi žalovaným 1), 2) a 13),

10. kolektivní smlouva ze dne 27.11.2002 sjednaná mezi právním předchůdcem žalovaného 1) a Závodním výborem žalované 3),

11. dodatek ze dne 1.2.2005 ke kolektivní smlouvě ze dne 27.11.2002 sjednaný mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 3),

12. dodatek ze dne 5.5.2006 ke kolektivní smlouvě ze dne 27.11.2002 sjednaný mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 3),

13. kolektivní smlouva ze dne 1.7.2003 sjednaná mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 5),

14. kolektivní smlouva ze dne 1.12.2002 sjednaná mezi právním předchůdcem žalovaného 1) a žalovanou 6),

15. dodatek ze dne 12.12.2003 ke kolektivní smlouvě ze dne 1.12.2002 sjednaný mezi právním předchůdcem žalovaného 1) a žalovanou 6),

16. kolektivní smlouva ze dne 30.6.2004 mezi žalovaným 1) a žalovanou 6),

17. dodatek ze dne 21.1.2005 ke kolektivní smlouvě ze dne 30.6.2004 sjednaný mezi žalovaným 1) a žalovanou 6),

18. dodatek ze dne 30.6.2006 ke kolektivní smlouvě ze dne 30.6.2004 sjednaný mezi žalovaným 1) a žalovanou 6),

19. kolektivní smlouva ze dne 4.8.2005 sjednaná mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanými 8) a 9),

20. kolektivní smlouva ze dne 24.6.2003 sjednaná mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 11),

21. dodatek ze dne 30.11.2004 ke kolektivní smlouvě ze dne 24.6.2003 sjednaný mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 11),

22. kolektivní smlouva ze dne 14.6.2004 sjednaná mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 11),

23. kolektivní smlouva na r. 2005-2006 sjednaná mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 11),

24. dodatek ze dne 31.3.2006 ke kolektivní smlouvě na r. 2005-2006 sjednaný mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 11),

25. dodatek ze dne 5.1.2005 ke kolektivní smlouvě na r. 2005-2006 sjednaný mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 4),

26. příloha ze dne 1.2.2005 k dodatku ze dne 5.1.2005 ke kolektivní smlouvě na r. 2005-2006 mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 4),

27. kolektivní smlouva ze dne 30.6.2005 sjednaná mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 4),

28. dodatek ze dne 30.3.2006 ke kolektivní smlouvě ze dne 30.6.2005 sjednaný mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 4),

29. kolektivní smlouva ze dne 28.3.2003 sjednaná mezi organizační složkou žalovaného 1) a výborem žalované 10),

30. kolektivní smlouva ze dne 23.3.2004 sjednaná mezi organizační složkou žalovaného 1) a výbory žalované 10) a žalované 14),

31. kolektivní smlouva ze dne 21.3.2005 sjednaná mezi organizační složkou žalovaného 1) a výbory žalované 10) a žalované 14),

32. kolektivní smlouva ze dne 26.3.2003 sjednaná mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 12),

33. dodatek ze dne 23.3.2003 ke kolektivní smlouvě ze dne 26.3.2003 sjednaný mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 12),

34. dodatek ze dne 31.3.2006 ke kolektivní smlouvě ze dne 26.3.2003 sjednaný mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalovanou 12),

35. kolektivní smlouva ze dne 18.12.2003 sjednaná mezi organizační složkou žalovaného 1) a žalobkyní".

Žalobu zdůvodnila zejména tím, že tyto kolektivní smlouvy a jejich dodatky byly uzavřeny v rozporu se "separátně jednotlivými odborovými organizacemi, v některých případech pouze jejich orgány" a "za zaměstnavatele jednotlivými územními odbornými pracovišti, která nemají samostatnou právní subjektivitu". Naléhavý právní zájem na určovací žalobě spatřuje původní žalobkyně v tom, že "všichni žalovaní jí svým jednáním ve vzájemné součinnosti již čtvrtým rokem znemožňují realizaci jejího zákonného práva účastnit se kolektivního vyjednávání a tedy i řádně vyvíjet svou činnost"; bude-li rozhodnuto, že "žalované odborové organizace nemají smluvně upraveny vztahy se svým zaměstnavatelem, neboť smluvní vztahy nastolené a odvozené z předmětných kolektivních smluv jsou pro jejich rozpor s právními předpisy neplatné ex tunc, budou žalovaní nuceni zahájit nové kolektivní vyjednávání, tentokrát již podle platných právních předpisů a za součinnosti dosavadní žalobkyně".

Obvodní soud pro Prahu 1 - poté, co usnesením ze dne 24.1.2007 č.j. -102 z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil řízení mezi žalobkyní a žalovanou 7) a co rozhodl, že mezi žalobkyní a žalovanou 7) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení - rozsudkem ze dne 28.2.2007 č.j. -162 nejprve zastavil řízení mezi žalobkyní a žalovanou 14) a rozhodl, že "ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 14) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení", následně žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že původní žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Ustanoveními napadených kolektivních smluv se strany řídily a "na jejich základě bylo i plněno"; i kdyby bylo žalobě vyhověno, neplynula by podle názoru soudu prvního stupně "z tohoto rozhodnutí povinnost žalovaným postupovat dále způsobem, jak si původní žalobkyně představuje, a případný spor z kolektivního vyjednávání by pak musel řešit soud na základě nové žaloby". Námitku žalovaných o nezpůsobilosti původní žalobkyně být účastníkem řízení s ohledem na způsob jejího označení v rozporu s vnitřními předpisy Odborového svazu státních orgánů a organizací odmítl s odůvodněním, že samotná tato skutečnost nezpochybňuje její právní subjektivitu.

K odvolání původní žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.3.2008 č.j. -280 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co odmítl námitku, že by přísedící u soudu prvního stupně PhDr. J. M. byl vyloučen z projednání a rozhodnutí této věci, se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že původní žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Uvedl, že původní žalobkyně ve svém odvolání "ani nevznesla konkrétní námitky, které by vyvracely důvody napadeného rozsudku, a její odvolání lze ve spojení s následným zpětvzetím žaloby označit za čistě účelový úkon", že původní žalobkyně "nepochybně sama nahlíží, že jí určení neplatnosti kolektivních smluv, uzavřených v minulé době, nemůže nijak prospět" a že, "pokud jí vznikla v souvislosti s jejich uzavíráním konkrétní újma, má právo domáhat se její nápravy žalobou na plnění". Jako zjevně nedůvodné a účelové odmítl rovněž procesní námitky původní žalobkyně, když "samotná otázka názvu původní žalobkyně je pro rozhodnutí o věci samé zcela podružná, neboť odvolací soud o právní způsobilosti žalobkyně nepochybuje".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala původní žalobkyně dovolání. Namítá, že "má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kolektivních smluv", že "je třeba odstranit stav právní nejistoty a ohrožení práva", že "všichni žalovaní ve vzájemné součinnosti ohrožují její právo, porušují při jednání se žalobkyní právní předpisy" a že "v takovém právně nejistém postavení nemůže u žalovaného vyvíjet svou činnost". Kdyby nedošlo k určení neplatnosti kolektivních smluv, "bude jí nadále znemožňována realizace jejího práva účastnit se kolektivního vyjednávání". Původní žalobkyni připadá protismyslné, aby "byla nucena žalovat o plnění z takto neplatných kolektivních smluv, když je nepochybné, že v takovém sporu by nebyla úspěšná a byla by povinna nést veškeré náklady soudního řízení. Původní žalobkyně současně poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. , v němž soud dospěl k závěru, že "pro rozhodování o určení neplatnosti kolektivní smlouvy je dána pravomoc Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a nikoliv pravomoc soudů", a navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání původní žalobkyně odmítl. Souhlasil se soudy obou stupňů v tom, že původní žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti kolektivních smluv. Domnívá se, že jde o žalobu nedovolenou, která neslouží potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů.

Také žalované 6), 8) a 9) uvedly, že se plně ztotožňují se závěry soudů obou stupňů o tom, že původní žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

V průběhu dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR zjistil, že dosavadní žalobkyně Základní odborová organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk (označovaná též jako Základní organizace ev.č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací) zanikla. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010 č.j. -350 bylo rozhodnuto, že na jejím místě bude pokračováno s Odborovou organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém u se sídlem v Bouzově č. 8, IČO 26991934; tato odborová organizace tím současně ztratila své dosavadní postavení vedlejšího účastníka, který vystupoval na straně žalobkyně.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen " "), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Podle ustanovení lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971 sp. zn. , uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Žaloba domáhající se určení podle ustanovení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti podle ustanovení Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí ( ).

Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde proto je právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o plnění. Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení

Zamítá-li soud určovací žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, je vyloučeno, aby se zabýval věcí samou, tedy aby posuzoval, zda tu tvrzený právní vztah nebo právo vskutku je či není. I když žaloba o splnění povinnosti je založena na stejném právním vztahu nebo právu, nejedná se v řízení o ní o tentýž nárok nebo stav, a to již proto, že se soud věcí samou - s ohledem na nedostatek naléhavého právního zájmu - ani zabývat nemohl, a že závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadované určení nemá pro řízení o žalobě o splnění povinnosti žádný význam. Rozhodovací praxe soudů již dříve dospěla k závěru, že pravomocný rozsudek, jímž byla zamítnuta určovací žaloba pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, nevytváří překážku věci rozsouzené pro žalobu na plnění (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.1997 sp. zn. , uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

V projednávané věci soudy z uvedené ustálené judikatury soudů vycházely. Soudy v této souvislosti správně akcentovaly, že z požadovaného určení žalobkyně nemůže mít (objektivně vzato) prospěch a že z něho ani nemůže vyplývat pro žalované povinnost, aby postupovali při kolektivním vyjednávání způsobem, jaký si žalobkyně představuje. Ochranu právnímu postavení žalobkyně by bylo způsobilé ve vztahu k předmětným kolektivním smlouvám přinést pouze soudní rozhodnutí vydané o žalobě o splnění povinnosti [ ].

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť vychází z ustálené judikatury soudů, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2011

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu