Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2976/2022

27 Cdo 2976/2022-252

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Vítkova 247/7, PSČ 186 00, proti žalované J. B.,zastoupené Mgr. Jakubem Řehořem, advokátem, se sídlem v Kladně, Huťská 1383, PSČ 272 01, o zaplacení 270.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, č. j. -228, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[2] Krajský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Prvními třemi otázkami dovolatel brojí proti způsobu, jakým soud prvního stupně i odvolací soud hodnotily provedené důkazy, a proti skutkovému závěru, jenž na jejich základě přijaly (že dovolatel nepředal žalované peněžní prostředky, jejichž vrácení se domáhá), maje za to, že podepsala-li žalovaná smlouvu o zápůjčce, v jejímž článku II. je uvedeno, že peněžní prostředky byly žalované předány, je smlouva dostatečným důkazem o předání peněžních prostředků a jiný závěr nelze na podkladě provedených důkazů přijmout. Má za to, že se soudy odchýlily od závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. .

[5] Nesprávným je již samotné východisko dovolatele (opřené o obdobnou nepřesnost v napadeném rozhodnutí), podle něhož je třeba na u, na níž je zachycená smlouva o zápůjčce, aplikovat jen proto, že podpisy smluvních stran na této ě byly úředně ověřeny. Jak se podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, veřejnou u ve smyslu je legalizační doložka (doložka o ověření pravosti podpisu), jež je však u odlišnou od smlouvy nebo jiné y, na níž je vyznačena. Jinak řečeno, úřední ověření pravosti podpisu na určité ě nečiní z této y veřejnou u (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 25/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. , anebo – obdobně – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 49/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). obsahující smlouvu o zápůjčce, jíž byl v projednávané věci proveden důkaz, není veřejnou u a ustanovení na ni nedopadá.

[6] Dovolateli lze přisvědčit, že pouhé popření pravdivosti „kvitance“ (písemného potvrzení o předání peněžních prostředků) žalovanou by nemohlo vést k závěru o tom, že dovolatel (soukromou u obsahující toto potvrzení žalované) neprokázal poskytnutí peněžních prostředků (srov. vedle dovolatelem citovaného rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , anebo ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. ).

[7] V projednávané věci však soudy takový závěr nepřijaly. Naopak, v souladu s ustálenou judikaturou k posuzování pravosti a pravdivosti soukromé y a k výkladu a aplikaci (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. ) provedly důkazy navržené žalovanou k prokázání jejího tvrzení, že peněžní prostředky neobdržela a opačné prohlášení (potvrzení) obsažené ve smlouvě o zápůjčce není pravdivé, provedené důkazy pak hodnotily jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přihlížely ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, a to včetně toho, co uvedli účastníci. Shledaly-li na základě jimi provedených důkazů, že k předání peněžních prostředků (v čase a místě tvrzeném dovolatelem) nedošlo, nelze jejich závěru z pohledu pravidel hodnocení důkazů ničeho vytknout.

[8] Jestliže odvolací soud respektoval pravidla hodnocení důkazů, nepřísluší Nejvyššímu soudu posuzovat správnost skutkových závěrů. Samo hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, totiž nelze, s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, dovoláním napadnout (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. , a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. , či – mutatis mutandis – nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

[9] Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky výkladu a aplikace Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na neunesení důkazního břemene dovolatelem. Naopak, soudy vyšly z toho, že všechny pro rozhodnutí relevantní okolnosti (zejména pak skutečnost, že k předání peněžních prostředků nedošlo) byly prokázány. K závěru, podle něhož není namístě za této situace postupovat podle , srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou.

[10] Napadené rozhodnutí pak neodporuje ani zákazu tzv. překvapivých rozhodnutí, jak namítá dovolatel. Jestliže žalovaná od počátku namítala, že peněžní prostředky jí nebyly předány (a smlouva o zápůjčce reálně uzavřena), nemohl být dovolatel překvapen tím, že soudy tuto okolnost posuzovaly (k tzv. překvapivým rozhodnutím srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou). Jejich závěr, podle něhož k předání peněžních prostředků nedošlo, mohl být pro dovolatele zklamáním, nikoliv však překvapením. Na řečeném ničeho nemění ani dovolatelem zmiňovaná skutečnost, že soud prvního stupně v určité fázi řízení dovolateli sdělil, že jeho tvrzení i důkazní návrhy považuje za dostatečné.

[11] Přípustným dovolání nečiní ani otázka, zda soudy měly při hodnocení důkazů a přijímání skutkových závěrů vyjít z hodnocení důkazů učiněným jiným orgánem (Policií České republiky v usnesení o odložení věci). Podle je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Vázanost se pak týká pouze výroku rozhodnutí, nikoli jeho odůvodnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. , a v něm citovanou judikaturu).

[12] Provedl-li odvolací soud (při jednání odvolacího soudu konaném dne 26. 5. 2022, viz č. l. 225 p. v. spisu) postupem podle důkaz u ze spisu Policie České republiky, na níž je zachyceno podání vysvětlení přítelkyní dovolatele ze dne 26. 2. 2020, nečiní dovolání přípustným ani otázka, zda soud může opatřovat důkazy až po vydání rozhodnutí a takto „doplňovat“ dokazování (tedy, zda může činit skutková zjištění z listin, jimiž neprovedl důkaz). Pochybení, jehož se v tomto směru dopustil soud prvního stupně, odvolací soud napravil (a napadené rozhodnutí není vytýkanou vadou zatíženo).

[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 9. 2023

JUDr. Petr Šuk předseda senátu