Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4249/2014

29 Cdo 4249/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce L. K., zastoupeného Mgr. Alešem Nytrou, se sídlem v Ostravě, Přívozská 703/10, PSČ 702 00, proti žalovaným 1) Mgr. Petru Poločkovi, advokátu, se sídlem ve Frýdku-Místku, Novodvorská 667, PSČ 738 01, jako insolvenčnímu správci dlužnice KUBDAT Software, s. r. o. “v likvidaci“, identifikační číslo osoby 25351036,a 2) Arnet Consulting, s. r. o., se sídlem v Hluku, Hlavní 735, PSČ 687 25, identifikační číslo osoby 25818091, o určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. března 2014, č. j. -168, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. ledna 2013, č. j. -108, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti ve výroku specifikovaných účetních dokladů a účetních závěrek společnosti KUBDAT Software, s. r. o. “v likvidaci“ (dále jen „společnost“) a dále specifikovaných právních úkonů (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce zastavil odvolací řízení směřující proti výroku I. napadeného rozsudku v části, v níž soud prvního stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti účetních dokladů a účetních závěrek (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., v níž soud zamítl žalobu o určení neplatnosti přílohy č. 3 smlouvy o sdružení uzavřené 25. července 2002 mezi společností a Arnet – účetnictví, daně, s. r. o. (druhý výrok), zamítl změněnou žalobu žalobce o určení neplatnosti smlouvy o sdružení ARNET – Kubdat ze dne 25. července 2002, uzavřené mezi společností a Arnet – účetnictví, daně, s. r. o. (třetí výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý výrok).

Proti druhému, třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v , a není přípustné ani podle

Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož je předpokladem úspěšnosti žaloby o určení neplatnosti právního úkonu podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném do 31. prosince 2013, naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu , je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jenž je veřejnosti přístupný – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na webových stránkách Nejvyššího soudu, a judikaturu v něm citovanou). S účinností od 1. ledna 2014 plyne uvedený závěr z ustanovení .

Závěr, podle něhož dovolateli nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, taktéž odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, či ze dne 31. května 2011, sp. zn. , anebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. , dostupný na webových stránkách Ústavního soudu).

Dovolání nečiní přípustným ani námitka absence poučení podle Byla-li žaloba zamítnuta (jako v projednávaném případě) nikoli proto, že by žalobce neunesl důkazní břemeno nebo břemeno tvrzení, ale na základě zjištěného skutkového stavu (umožňujícího posoudit naléhavý právní zájem na požadovaném určení), nebylo zde ani důvodu pro postup soudu podle ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2003, sp. zn. , ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. , či ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. , anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. ).

Vytýkané vady řízení (zejména tvrzená nepřezkoumatelnost a překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu) nezahrnují žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by spočívalo napadené rozhodnutí, a nejsou tak způsobilým dovolacím důvodem ( ).

Nehledě k tomu jimi ani řízení před odvolacím soudem netrpí. Napadené rozhodnutí vyhovuje požadavkům na odůvodnění rozhodnutí. Navíc z obsahu dovolání je zjevné, že dovolatelem (obecně) tvrzené nedostatky odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nebyly na újmu uplatnění jeho práv; již z tohoto důvodu tak nelze napadené rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nedostatek naléhavého právního zájmu dovolatele na požadovaném určení namítl již první žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 21. května 2009 (č. l. 22 a 23 spisu), otázku naléhavého právního zájmu posuzoval soud prvního stupně (s jehož závěrem o nedostatku naléhavého právního zájmu polemizoval i dovolatel v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) i soud odvolací.

Tím, že ani odvolací soud neshledal na straně dovolatele naléhavý právní zájem na požadovaném určení, může být dovolatel ve svých očekáváních zklamán, leč nikoli překvapen. Za popsaného stavu by napadené rozhodnutí mohlo být „překvapivé“ pouze pro účastníka svých práv nedbalého a na odvolací řízení nepřipraveného (srov. obdobně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2015, sp. zn. ).

Zbývá dodat, že Nejvyšší soud neshledává opodstatněným ani návrh na předložení věci Ústavnímu soudu k posouzení rozporu nové právní úpravy (ve znění ) s ústavním pořádkem, maje označené ustanovení za ústavně konformní.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2015

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu