Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 536/2023

-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Ostravské těžební, a.s., se sídlem v Ostravě, Sládkova 1920/14, identifikační číslo osoby: 25858866, zastoupené Mgr. Danielem Marouškem, advokátem se sídlem v Krnově, Ježnická 2388/23a, proti žalovanému DIAMO, státní podnik, se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova 201, identifikační číslo osoby: 00002739, jednajícího prostřednictvím DIAMO, státní podnik, odštěpný závod ODRA, se sídlem v Ostravě, Sirotčí 1145/7, o zaplacení částky 469.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 1. 2022 u místně nepříslušného Okresního soudu v Ústí nad Labem domáhá zaplacení částky 469.750,- Kč s příslušenstvím z titulu peněžitého plnění z nájemní smlouvy.

Podáním doručeným Okresnímu soudu v České Lípě, jenž je k projednání a rozhodnutí věci místně příslušný na základě usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2022, č. j. -6, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2022, č. j. EPR 2874/2022-14, žalobkyně navrhla, aby byla věc z důvodu vhodnosti podle ustanovení a 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále „“), přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě. Tento návrh odůvodnila sídlem účastníků řízení (na straně žalovaného sídlem odštěpného závodu, jehož se věc týká) v obvodu působnosti Okresního soudu v Ostravě, předmětem řízení, jež souvisí s právními vztahy k pozemkům v obci XY, katastrální území XY, a konečně sídlem advokátní kanceláře svého zástupce v Moravskoslezském kraji. Hledisko hospodárnosti řízení, jimž podpořila návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, bude dle mínění žalobkyně respektováno tím, že budou ušetřeny náklady účastníků řízení, popřípadě i navržených svědků, na cestu k procesnímu soudu, předejde se také riziku dožádání v rámci zajištění potřebných důkazů a dosavadní stav řízení umožňuje, aby věc přikázaný soud rychleji projednal. Uvedla, že ve věci ještě neproběhlo ani jedno jednání a nebylo započato s prováděním dokazování.

Žalovaný s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě nesouhlasil a označil jej za obstrukční. Uvedl, že postup podle ustanovení má zajistit rychlejší a hospodárnější projednání věci a je výjimkou z pravidla, že věc má být projednána obecným místně příslušným soudem žalovaného; proto jako každá výjimka by měly být podmínky pro přikázání věci jinému soudu vykládány restriktivně. Žalovaný vysvětlil, že se návrh žalobkyně se zákonnými předpoklady pro postup podle ustanovení zcela míjí. Připomněl, že jej žalobkyně učinila po 17 měsících od zahájení řízení a odůvodňuje jej okolnostmi, které existovaly již při podání návrhu. Dále se snaží návrhem na delegaci vhodnou reparovat pro sebe procesní důsledky usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2022, č. j. -6, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2022, č. j. EPR 2874/2022-14, o postoupení věci Okresnímu soudu v České Lípě (a nevyhovění návrhu na postoupení věci Okresnímu soudu v Ostravě). Žalovaný dále upozornil na skutečnost, že předmět řízení není nijak vázán k obvodu působnosti soudu, jemuž má být věc přikázána, neboť žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení peněžitého plnění. Zmínil rovněž, že žalobkyně nepředložila ani žádnou argumentaci, z níž by bylo patrné, že by Okresním soudem v Ostravě byla věc projednána rychleji a hospodárněji. Naopak tamní soud by se musel (na rozdíl od Okresního soudu v České Lípě) s projednávanou problematikou nově seznamovat, což by k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání věci nepřispělo.

Podle ustanovení může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.

Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. ) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. ). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1d). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Okolnosti uváděné žalobkyní nepředstavují důvody pro přikázání věci jinému soudu ve smyslu ustanovení , neboť jí byly známé již před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u Okresního soudu v Ústí nad Labem. Byť tento soud není obecným soudem žalovaného a žalobkyně jej zřejmě mylně zaměnila za jiný místně příslušný okresní soud v obvodu působnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem (Okresní soud v České Lípě), jednoznačně projevila vůli založit pro projednání a rozhodnutí věci místní soudní příslušnost podle sídla žalovaného ( ) a nikoliv, což bezesporu mohla, podle sídla odštěpného závodu žalovaného, jehož se spor týká [ ]. Ohled na snadnější přístup účastníků řízení, jejich zástupců, popřípadě svědků, k soudu rovněž žalobkyní akcentovaný není také relevantním důvodem pro postup podle (v tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. , ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. , ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. , ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. , či ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. ). Ostatně argumentace žalobkyně o potencionálních obtížích spojených s prováděním dokazování je nesena pouze v obecné rovině bez toho, aby žalobkyně uvedla, které konkrétní v úvahu připadající důkazy by mohly být u delegovaného soudu provedeny rychleji či s menšími náklady. Konečně, jak správně připomíná žalovaný, přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu nemůže být prostředkem náhrady či nápravy rozhodnutí, jímž již byla v řízení otázka místní příslušnosti vyřešena (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007, , nebo ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Přihlédnout je nutno rovněž k tomu, že žalovaný s delegací věci jinému soudu nesouhlasí (k tomu přiměřeně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. ).

Lze proto uzavřít, že žalobkyně ve svém návrhu netvrdila takové okolnosti případu, jež by byly relevantní pro konkluzi, že přikázáním věci Okresnímu soudu v Ostravě může být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou ( ) a rozhodl, že věc vedená u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. se k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě nepřikazuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 9. 2023

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu