Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Nd 76/2015

29 Nd 76/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně A-TOOL s. r. o., se sídlem v Praze 10, Korunní 810/104, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 27670821, zastoupené JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem v Brně, Špitálka 434/23b, PSČ 602 00, proti žalované S-BOS s. r. o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28341031, zastoupené JUDr. Martinem Doubravou, advokátem, se sídlem v Praze 6, U První baterie 643/1, PSČ 162 00, o zaplacení částky 205.180 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Odůvodnění:

Podáním ze dne 16. ledna 2015 žalovaná navrhla, aby v záhlaví označená věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutíObvodnímu soudu pro Prahu 1. Důvody k takovému postupu přitom spatřovala jednak v tom, že po změně sídla žalované mají oba účastníci a zástupce žalované sídlo v Praze, jednak ve skutečnosti, že v řízení „budou jistě předvoláni jako účastníci a svědci osoby (…), které by musely cestovat nehospodárně z Prahy do Brna a zpět“.

Žalobkyně nepovažuje za vhodné delegovat věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1, zdůrazňujíc, že ke změně sídla žalované došlo až po zahájení řízení, navíc zástupce žalobkyně nemá sídlo v Praze, ale v Brně. Opodstatněné podle žalobkyně nejsou ani obavy žalované, že svědci budou muset nehospodárně cestovat k příslušnému soudu, když minimálně osoby, jejichž svědeckou výpověď bude navrhovat žalobkyně, „mají blízký vztah k Jihomoravskému kraji“.

Podle ustanovení , (dále jen „ “), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně, u nějž je věc vedena, i Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána ( věta první ), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci označenému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení splněny.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 d). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V poměrech dané věci nebylo možné návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti vyhovět již proto, že soud, jemuž měla být věc postupem podle ustanovení delegována (Obvodní soud pro Prahu 1), není soudem, který by byl k projednání předmětného sporu věcně příslušným (srov. , ve znění účinném do 31. prosince 2013). Delegací vhodnou podle ustanovení lze založit jen místní příslušnost jiného soudu, ke změně věcné příslušnosti soudů však tímto způsobem dojít nemůže.

Nejvyšší soud ostatně ani neshledal žalovanou uváděné důvody natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.

Okolnost, že žalovaná v průběhu řízení změnila své sídlo (jež se nově nachází v působnosti Obvodního soudu pro Prahu 1), sama o sobě důvod pro přikázání věci jinému soudu nezakládá (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. ledna 2008, sp. zn. ). Totéž platí i ohledně namítaného umístění sídla žalobkyně a zástupce žalované a vzdálenosti místa bydliště svědků, kteří by měli v projednávané věci vypovídat, od sídla soudu. Situace, kdy některý z účastníků, jejich zástupců či svědků nemá bydliště (sídlo) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou (obecně vzato) spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy druhý účastník (jako v poměrech dané věci žalobkyně) s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. ). Co se týče postupu soudu při dokazování, žalovaná navíc zjevně přehlíží možnost postupu předvídaného ustanovením

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2015

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu