Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Nd 259/2025

22 Nd 259/2025-85

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci zástavní věřitelky MONETA Money Bank a. s., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1442/1b, IČO 25672720, proti zástavním dlužníkům 1) P. E., 2) K. E., oběma zastoupeným Mgr. Pavlem Kosařem, advokátem se sídlem v Praze 10, Francouzská 299/98, o soudním prodeji zástavy, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Odůvodnění:

Zástavní věřitelka se návrhem podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 7. 11. 2024 domáhá soudního prodeje zástavy, a sice jednotky č. XY (byt) v budově (bytový dům) č. p. XY v části obce XY na pozemku parc. č. XY s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy č. p. XY na pozemku parc. č. XY o velikosti 741/13017, zapsané pro obec XY a katastrální území XY na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY. Místní příslušnost soudu se zakládá na ustanovení , o zvláštních řízeních soudních, (dále „z. ř. s.“), neboť zástava se nachází v obvodu působnosti Okresního soudu v Jihlavě.

Podáním doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 6. 5. 2025 zástavní dlužníci navrhli, aby byla věc z důvodu vhodnosti podle ustanovení , , („ “) přikázána k projednání a rozhodnutí „soudu v Praze.“ Návrh odůvodňují přesvědčením, že místně příslušným soudem pro vedení řízení není Okresní soud v Jihlavě, ale soud v Praze. Dále doplňují, že přikázání věci „do Prahy“ přisvědčuje skutečnost, že „zástavní dlužníci se často zdržují v Praze, v Praze má rovněž sídlo advokátní kancelář jejich právního zástupce a rovněž se zde nachází sídlo zástavního věřitele.“

Návrh ve smyslu činí zástavní dlužníci poté, kdy nebyla shledána důvodnou jejich námitka věcné nepříslušnosti (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2025, č. j. -62, jímž bylo rozhodnuto tak, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy podle ustanovení z. ř. s.) a ani námitka místní nepříslušnosti (viz usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 3. 2025, č. j. -65, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 28. 4. 2025, č. j. -74).

Zástavní věřitelka s návrhem na přikázání věci některému ze soudů v Praze nesouhlasí s tím, že důvody vhodnosti ve smyslu nejsou dány, a upozorňuje i na skutečnost, že zástavní dlužníci neoznačili konkrétní soud v Praze, jemuž by měla být věc k projednání a rozhodnutí přikázána.

Podle ustanovení může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.

Nejvyšší soud je nejblíže společně nadřízeným soudem Okresnímu soudu v Jihlavě a některému z (věcně) příslušných soudů prvního stupně v Praze (Obvodní soud pro Prahu 1 až pro Prahu 10 a Okresní soud Praha-východ a Okresní soud Praha-západ).

Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. ; usnesení je – stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – přístupné na https://www.nsoud.cz) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. ). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 d). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu [srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. (tato rozhodnutí jsou přístupná na https://nalus.usoud.cz), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

Ohled na snadnější přístup účastníků řízení, jejich zástupců, popřípadě svědků, k soudu není zpravidla relevantním důvodem pro postup podle (v tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. , ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. , ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. , ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. , či ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. ). Ostatně argumentace zástavních věřitelů vysvětlující důvody, pro které by měl věc projednat a rozhodnout některý ze soudů sídlící v Praze, je zcela obecná bez vazby například na potencionální obtíže spojené s prováděním dokazování. Přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu nemůže být rovněž prostředkem náhrady či nápravy rozhodnutí, jímž již byla v řízení otázka místní příslušnosti vyřešena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007, , nebo ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Přihlédnout - byť podpůrně - je nutno rovněž k tomu, že zástavní věřitelka s delegací věci jinému soudu nesouhlasí (k tomu přiměřeně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. ).

Lze proto uzavřít, že zástavní dlužníci ve svém návrhu netvrdili takové relevantní okolnosti případu, jež by odůvodňovaly závěr, že přikázáním věci některému ze soudů v Praze (v úvahu by přicházelo celkem dvanáct věcně příslušných soudů, jež by věc rozhodovaly jako soudy prvního stupně) může být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou ( ) a rozhodl, že věc vedená u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. se k projednání a rozhodnutí některému ze soudů v Praze nepřikazuje.

Nejvyšší soud považuje za potřebné doplnit, že ve smyslu rozhodl i přesto, že zástavní dlužníci neoznačili konkrétní soud, jemuž by z důvodu vhodnosti měla být věc přikázána. Nedůvodnost návrhu zástavních dlužníků na přikázání věci jinému soudu byla tak zřejmá, že další výzva k doplnění podání by byla procesně neúčelná a ve svém důsledku i v kontradikci k zásadě rychlosti řízení, jež se zástavní dlužníci snaží obstrukčním procesním konáním (viz nedůvodné námitky věcné a místní nepříslušnosti a zjevně nedůvodný návrh na delegaci vhodnou) protahovat, a tak oddalovat vydání konečného rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 5. 2025

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu