Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1490/2023

27 Cdo 1490/2023-711

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobkyně A., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Ing. Vítězslavem Paděrou, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Svaté Anežky České 32, PSČ 530 02, proti žalované J. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janou Volrábovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Malá 43/6, PSČ 301 00, o zaplacení 1.727.458 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2023, č. j. -679, takto:

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně (dále jen „společnost“) se žalobou doručenou soudu 19. 8. 2016 domáhá po žalované zaplacení částky 1.727.458 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za porušení povinnosti péče řádného hospodáře a loajality žalované, jakožto členky statutárního orgánu žalobkyně, v souvislosti se smlouvou o dílo ze dne 14. 2. 2014 (dále jen „smlouva o dílo“) uzavřenou se společností P., identifikační číslo osoby XY (dále též jen „zhotovitel“), spočívající v rozdílu uhrazené ceny a skutečné ceny díla (se zohledněním vad a nedodělků díla) určené znaleckým posudkem.

[2] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 7. 2021, č. j. -600, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.053.169 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.) a o vrácení části zálohy na vypracování znaleckého posudku (výrok IV.).

[3] K odvolání žalované i žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 1. 2023, č. j. –679, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 1.053.169 Kč s příslušenstvímzamítá, potvrdil výrok II. (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

[4] Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud podle , (dále jen „ “ nebo „ “), odmítl jako nepřípustné.

[5] Dovolatelka vymezuje přípustnost dovolání odkazem na majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“.

[6] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. ).

[7] Dovolatelka sice uvádí, že má být právní otázka „posouzena jinak“, nicméně k tomuto předpokladu přípustnosti žádnou otázku hmotného nebo procesního práva nevymezuje. Argument, podle kterého má být právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem), totiž významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, č. j. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , či ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , či ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. (a v něm citovanou judikaturu).

[8] Argumentace dovolatelky spočívá toliko v polemice s názorem odvolacího soudu o neexistenci odpovědnosti žalované, jakožto členky statutárního orgánu (a současně zaměstnankyně) společnosti, za škodu vzniklou společnosti v souvislosti se smlouvou o dílo, aniž by vymezovala, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit.

[9] Dovolatelka nadto při formulaci svých námitek přehlíží, že odvolací soud žalobu zamítl také z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace žalované. Jak odvolací soud uvedl v odstavci 20. napadeného rozhodnutí „jestliže totiž v projednávané věci má být škodou rozdíl mezi zhotoviteli vyplacenou částkou a skutečnou hodnotou rozestavěného díla (jež má být nižší v důsledku neúplného rozsahu či vad díla), mohla by se žalobkyně k její náhradě obrátit na některého statutárního zástupce (a to, logicky, jen na toho, který měl tuto „akci“ na starosti) až ve chvíli, že by se jí nepodařilo zcela či částečně domoci vrácení tohoto rozdílu nebo jeho části vůči P. jako zhotoviteli z titulu porušení jeho smluvních či zákonných povinností“.

[10] Odvolací soud tudíž v napadeném rozhodnutí vycházel také z toho, že, bez ohledu na povinnosti žalované plynoucí z výkonu funkce člena statutárního orgánu, je to zhotovitel, kdo primárně odpovídá za škodu, které se žalobkyně domáhá.

[11] Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na posouzení dvou právních otázek (otázky povinnosti péče řádného hospodáře a loajality žalované a otázky pasivní věcné legitimace k náhradě předmětné škody), z nichž každé samo o sobě – v případě jeho správnosti – obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby.

[12] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. , nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. ).

[13] Jelikož dovolatelka posouzení pasivní věcné legitimace žalované napadá toliko tvrzením, že se „nemůže ztotožnit s právním závěrem odvolacího soudu“ v této otázce, tedy způsobem neodpovídajícím požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání podle a dovolacímu přezkumu jej tím neotevírá, věcný přezkum posouzení dovolatelkou předestřených právních otázek nemůže ovlivnit výsledek sporu (nemůže vést k rozhodnutí, jež by bylo pro dovolatelku příznivější), je dovolání nepřípustné jako celek.

[14] Přípustným dovolání nečiní ani namítaná nepřezkoumatelnost a nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí. Ani v souvislosti s nimi totiž dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady vymezené (pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání lze uvést, že rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelností netrpí; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč.).

[15] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, Nejvyšší soud dovolání podle , a odmítl jako objektivně nepřípustné.

[16] O návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud (bez zbytečného odkladu) o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní). K tomu viz obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. .

[17] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. 7. 2023

JUDr. Filip Cileček předseda senátu