Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3707/2023

-300

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně DEREZA, společnost s ručením omezeným, se sídlem v Praze 6, Libocká 685/43d, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 48036315, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Kurucem, advokátem, se sídlem v Tmani, č. p. 200, PSČ 267 21, proti žalovanému JUDr. Karlu Faltovi, bytem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, zastoupenému Mgr. Davidem Junkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Cukrovarnická 649/39, PSČ 162 00, o založení ručení žalovaného a o zaplacení 1.527.241 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2023, č. j. -276, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.811,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 6. 12. 2022, č. j. -255, rozhodl, že žalovaný ručí za splnění povinnosti společnosti INKOMA STAV s. r. o., se sídlem v Praze 2, Jaromírova 48/211, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 25615203 (dále jen „dlužnice“), spočívající v zaplacení doplatku ceny díla ve výši 1.527.241 Kč (výrok I.), uložil žalovanému povinnost k zaplacení 1.527.241 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

2. Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. V pořadí první rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 6. 2021, č. j. -207, jímž soud žalobě vyhověl (výrok I. a II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.), Městský soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 28. 7. 2022,č. j. -237, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uložil přitom soudu prvního stupně, aby přihlédl pouze k jednáním žalovaného učiněným za účinnosti , o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), ve znění účinném do 31. 12. 2020, tedy k jednáním učiněným od 1. 1. 2014.

3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se žaloba o založení ručení za splnění povinnosti dlužnice zamítá (první výrok), ve výroku II. změnil tak, že se žaloba o zaplacení 1.527.241 Kč s příslušenstvím zamítá (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí výrok).

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

5. Závěr odvolacího soudu, podle nějž žalovaný neručí za závazek dlužnice,je – co do výsledku – v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

6. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. , se (mimo jiné) podává:

1) U obchodní korporace, jejíž „hmotněprávní“ úpadek ve formě platební neschopnosti nebo předlužení již nastal [poměřováno definicemi obsaženými v až 3 , o úpadku a způsobech jeho řešení ()], člen orgánu obchodní korporace stěží může odvracet jeho „hrozbu“. (…) Srovnej i ustanovení z. o. k., jež je rovněž možnou sankcí (zvláštním druhem ručení) člena orgánu obchodní korporace za to, že neučinil vše „potřebné a rozumně předpokládatelné“ k odvrácení „hrozícího úpadku“ obchodní korporace.

2) Závěr, že člen orgánu „obchodní korporace, které hrozí úpadek“ (jazykově způsobilejší formulace krkolomně vyznívajícího slovního spojení „obchodní korporace v hrozícím úpadku“ v textu § 62 odst. 1 z. o. k.), v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení (rozuměj za účelem odvrácení „hrozícího úpadku“) vše potřebné a rozumně předpokládatelné, lze přijmout až na základě skutkového závěru o tom, kdy (v jakém období) obchodní korporaci úpadek (jen) hrozil, a o tom, kdy se člen orgánu obchodní korporace v rámci takto určeného období dověděl nebo měl a mohl dovědět, že obchodní korporaci hrozí úpadek. Takový závěr je naopak vyloučeno přijmout jen na základě skutkového závěru o tom, že obchodní korporace od určité doby již byla v úpadku (lhostejno, zda ve formě platební neschopnosti nebo ve formě předlužení) a že člen orgánu obchodní korporace o tom, že obchodní korporace (již) je v úpadku, věděl nebo měl a mohl vědět.

3) Z povahy věci plyne, že nejdříve je zde období, v němž obchodní korporaci úpadek hrozí, a následně je zde období, kdy se obchodní korporace již nachází v úpadku. Z hlediska vzniku nároku podle § 62 z. o. k. je tudíž podstatné jen to, zda (případně v jaké míře) porušil člen orgánu obchodní korporace povinnosti podle § 62 odst. 1 z. o. k., v době „hrozícího úpadku“.

7. Jakkoliv byly shora uvedené závěry přijaty k výkladu § 62 odst. 1 z. o. k. (ve znění účinném do 31. 12. 2020), s ohledem na shodnou textaci hypotézy § 68 odst. 1 z. o. k. (ve znění účinném do 31. 12. 2020) se plně prosadí i v poměrech projednávané věci.

8. Odvolací soud vyšel z (dovoláním nezpochybněného) závěru, podle něhož úpadek dlužnice vznikl v roce 2013. Nacházela-li se tedy dlužnice k 1. 1. 2014 již v úpadku (nikoli v hrozícím úpadku), nelze založit ručení žalovaného za splnění povinností dlužnice podle § 68 z. o. k.

9. Nelze-li založit ručení žalovaného za závazek dlužnice, jsou bez právního významu ostatní otázky předestírané dovolatelkou (otázky prokazování příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem úpadku, dostatečnosti „lhůty“ pro odvrácení úpadku, souvislosti sankčního ručení s povinností žalovaného podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu, přičitatelnosti iniciativy a aktivity insolvenčního správce žalovanému a „formálnosti“ nápravy). Jejich řešení se totiž nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím, neboť nemůže vést k jeho kasaci ani v případě, že by odvolací soud tyto otázky vyřešil nesprávně. Dovolání proto není přípustné ani k jejich zodpovězení.

10. Konečně, namítá-li dovolatelka nepředvídatelnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, vymezuje tím toliko údajné vady řízení, jež nejsou způsobilými dovolacími důvody (srov. ); dovolatelka v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejichž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2023,sp. zn. , ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. , ze dne 20. 7. 2023, sp. zn. , či ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. ).

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 12. 11. 2024

JUDr. Filip Cileček předseda senátu