Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 1 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (6)89E265A92BC88203C1258725001887B3.html
HTML · 12.56 KB
No categories available
27 Cdo 304/2020
27 Cdo 304/2020-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Ivo Waldera a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce J. Z., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Karlem Zuskou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Radlická 3185/1c, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) P. A., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Při Trati 1084/12, PSČ 141 00, 2) J, A., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, 3) Zápotocký, s. r. o., se sídlem v Mašťově, Revoluční č. p. 56, PSČ 431 56, identifikační číslo osoby 25414925, 4) FARM POLÁKY, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Ohradní 1394/61, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26693011, oběma zastoupenými JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Při Trati 1084/12, PSČ 141 00, o určení neplatnosti smluv, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 2/2018 , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. 4 Cmo 282/2019 -139, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 8. 7. 2019, č. j. 18 Cm 2/2018 -115, určil, že ve výroku specifikované smlouvy jsou neplatné (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaných 1), 2), 3) a 4) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Lounech jako soudu věcně příslušnému.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
[4] Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4825/2015 , uveřejněné pod číslem 141/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 542/2017 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017 či ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4108/2018 ) vymezil, ve kterých právních věcech podle citovaných ustanovení rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně, a vyložil, v jakých případech se jedná o vztahy vyplývající z účasti na obchodní korporaci a vztahy týkající se výkonu funkce členů jejího orgánu.
[5] Z této ustálené judikatury se (mimo jiné) podává, že ne každý spor mezi obchodní korporací na straně jedné a společníkem (akcionářem) nebo členem jejího orgánu na straně druhé, splňuje kritéria věcné příslušnosti krajských soudů podle § 9 odst. 2 písm. e) a f) o. s. ř. o. s. ř. , ale pouze spor, kde požadovaný nárok vznikl ze vztahu přímo právně souvisejícího (de iure) s účastí na společnosti nebo výkonem funkce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 291/2020 ), nepostačuje pouze souvislost zprostředkovaná (např. ekonomická).
[6] Závěr odvolacího soudu, podle něhož k projednání a rozhodnutí předložené věci, v níž se žalobce domáhá určení neplatnosti smluv, jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, neboť „žaloba … není přiřaditelná k žádnému ustanovení § 9 odst. 2 o. s. ř. “, je proto v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[7] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nepředvídatelnost a rozpor se zásadou legitimního očekávání, rozhodl-li odlišně v právně a skutkově obdobné věci usnesením ze dne 18. 1. 2019, č. j. Ncp 955/2018 -77, poukazuje na údajné vady řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; tato námitka tak dovolání přípustným nečiní.
[8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (§ 151 odst. 1 , § 243b o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 5. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu