Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3648/2022

20 Cdo 3648/2022-143

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Republikové centrum vzdělávání, s. r. o., se sídlem v Praze 10 - Vršovicích, Kubánské náměstí 1391/11, identifikační číslo osoby 25289667, zastoupené JUDr. Ondřejem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, proti povinnému J. H., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Maršálkem, advokátem se sídlem v Liberci, Vrchlického 802/46, pro 87 452,75 Kč, pro 15 567 Kč a pro 11 374 Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 29. dubna 2022, č. j. -107, t a k t o:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

1) Ve shora označené věci Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 4. 2022, č. j. -107, potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci (dále „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) ze dne 16. 12. 2021, č. j. -75, ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené pověřeným soudním exekutorem Mgr. Stanislavem Molákem, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, pod sp. zn. 050 EX 1452/21, pro vymožení pohledávek oprávněné vycházejících z práva na náhradu nákladů nalézacího řízení.

2) Soud prvního stupně i odvolací soud vyšly ze zjištění, že mezi oprávněnou (v procesním postavení žalované) a povinným (jakožto žalobcem) bylo u Obvodního soudu pro Prahu 10 vedeno řízení o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, jež měla vzniknout v souvislosti s porušením „smlouvy o zabezpečení stravování“ ze dne 21. 1. 2013 ze strany oprávněné. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 9. 2017, č. j. -138 (dále „exekuční titul 1/“), ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2018, č. j. -280 (dále též „exekuční titul 2/“), byla žaloba zamítnuta a soudy žalobci uložily povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 87 452,75 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 15 567 Kč. Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. srpna 2021, č. j. -419 (dále „exekuční titul 3/“), dovolání žalobce odmítl (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 374 Kč (výrok II.).

3) Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že exekuční tituly jsou vykonatelné se zřetelem k tomu, že proběhlo řádné nalézací řízení včetně jeho přezkumu Městským soudem v Praze i Nejvyšším soudem a povinný nepředložil žádný důkaz, který by jakkoliv měnil opodstatněnost vymáhané pohledávky či dokládal, že by exekuční tituly byly vydány v rozporu s dobrými mravy. Na základě detailního rozboru nalézacího řízení soudy obou stupňů nezjistily, že by řízení bylo vedené nehospodárně či že mělo být rozhodováno mezitímním rozsudkem. Ani pro aplikaci , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), nebyly v nalézacím řízení dány žádné přesvědčivé důvody, nelze-li je založit (pouze) na skutečnosti, že povinnému byl pro řízení k ochraně jeho zájmů ustanoven advokát. Ohledně možnosti přihlásit pohledávku vycházející ze soudního rozhodnutí, jímž účastníku vzniká nárok na náhradu nákladů řízení, do řízení insolvenčního, zde konkrétně vedeného proti povinnému u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. , soudy odkázaly na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. (dále „R 85/2015“), se závěrem, že práva přiznaná exekučními tituly 1), 2) a 3) vznikla až po uplynutí lhůty pro přihlašování pohledávek, které proto „neměly a nemohly být do insolvence přihlášeny“; osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení přiznaného povinnému usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 3. 3. 2021, č. j. , se na ně z tohoto důvodu nevztahuje.

4) Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených otázek 1/ zda výše uvedené - a zároveň nesprávné právní posouzení - porušení práv dovolatele garantovaných mu Úmluvou a jejími protokoly v nalézacím řízení nebo 2/ zda to, že v nalézacím řízení nebyla zohledněna v nákladovém rozhodnutí soudu skutečnost, že soudy rozhodly „negativním“ mezitímním rozsudkem, a která by se projevila v nižší přiznané náhradě nákladů řízení ve smyslu hospodárnosti řízení a dále i v tom, že by oprávněnému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, které ovšem ve skutečnosti nemohly vzniknout, nebo 3/ zda to, že odvolací exekuční soud nerespektoval osvobození dovolatele od placení pohledávek podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ), ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), které se vztahuje i na pohledávky vzniklé v průběhu insolvenčního řízení, konkrétně na pohledávku oprávněného, které vzhledem k ustanovení , případně vzhledem k přihlašovacím lhůtám a taxativnímu výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, nebylo možné v insolvenčním řízení uspokojit, ba dokonce o nich bylo rozhodnuto přes zákonný zákaz ( ), představuje existenci „jiného důvodu“ podle a tedy v takovém případě exekuční soudy měly exekuční řízení zastavit.

5) Odvolací soud podle názoru dovolatele jen mechanicky převzal závěry Ústavního soudu, podle kterých nebylo shledáno porušení základních práv dovolatele. Dovolatel na základě obšírné argumentace shrnuje a rozebírá jednotlivé fáze nalézacího řízení a pojmenovává důvody pro aplikaci , podle kterého je možno zastavit exekuci i tehdy, jestliže by výkon rozhodnutí byl zcela nespravedlivý či odporující principům demokratického státu, s čím souvisí mj. okolnost, že v nalézacím řízení nebyly provedeny jím navrhované důkazy, že smlouva o zabezpečení stravování nebyla právně hodnocena jako smlouva o dílo, že v kontradiktorním řízení soudce neseznámil dovolatele se svým odlišným názorem v otázce vymezení jednotlivých smluvních typů, že odůvodnění exekučních titulů nebylo řádné a že došlo k svévolnému odmítnutí jím podaného dovolání proti exekučnímu titulu 2). Soudy v nalézacím řízení ani nezohlednily skutečnost, že rozhodovaly „negativním“ mezitímním rozsudkem pouze o základu věci, tj. o určení, zda dovolatel má právo na zaplacení ušlého zisku ze sjednané ceny díla. Dovolatel by tak měl oprávněnému uhradit v přepočtu nezákonnou náhradu nákladů řízení ve výši minimálně 79 860 Kč z celkové přiznané náhrady nákladů řízení 114 393, 75 Kč, což je pro něj likvidační, přičemž celkově exekučně vymáhaná částka činí 147 015,35 Kč. Insolvenční soud dále dovolatele osvobodil od placení pohledávek, a to podle ustanovení , které se vztahuje i na pohledávku oprávněného z titulu přiznané náhrady nákladů nalézacího řízení. Pohledávka oprávněné má povahu naturální obligace a nelze ji vymáhat v exekučním řízení. Odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení , jehož smysl tkví v zákazu „vyrábění takových pohledávek“, které vzhledem k ustanovení , případně k přihlašovacím lhůtám a taxativnímu výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, nebudou moci být v insolvenčním řízení beztak uspokojeny.

6) Nejvyšší soud jako soud dovolací o dovolání povinného rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále „ex. řád“/) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání (srov. ) k závěru, že dovolání není přípustné.

7) Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně a dlouhodobě zdůrazňuje, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., ze dne 25. října 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč. /dále „R 62/2004“/, ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., a dále např. usnesení ze dne 21. července 2008, sp. zn. , a ze dne 5. srpna2008,sp. zn. ). Exekuční řízení je totiž ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. , bod IV, nebo nález Ústavního soudu ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. , bod 14, 15).

8) Ukládá-li judikatura Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. , nebo nález ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. ) obecným soudům zohledňovat mimořádné okolnosti každé jednotlivé věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení , činí tak pouze ohledně případů zcela výjimečných, především těch, kde by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo by byla v rozporu s principy právního státu, platí-li však stále zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2019, sp. zn. , a ze dne 14. září 2022, sp. zn. ). Prostor pro zastavení exekuce podle ustanovení se vytváří jen tehdy, vyznívá-li „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučním titulem již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zřetelně, že exekučnímu soudu nezbývá, než zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, veskrze ústavněprávních, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. , ze dne 12. listopadu 2019, sp. zn. , ze dne 7. prosince 2021, sp. zn. , nebo bod 16 nálezu Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2018, sp. zn. ).

9) Takto ukotvenou rozhodovací praxi Nejvyšší soud dále rozvinul v usnesení ze dne 24. srpna 2022, sp. zn. , v němž připustil, že rozpor s dobrými mravy a případná kolize se základními principy demokratického právního řádu vedoucí ke zcela zjevné nespravedlnosti a vyžadující zastavení exekuce je představitelná i ohledně pohledávky (exekučního titulu) na náhradu nákladů řízení přiznané soudy v nalézacím řízení, nicméně i zde lze prolomit zásadu zákazu přezkumu exekučního titulu po stránce věcné pouze za předpokladu zcela zjevně nespravedlivě vedené exekuce.

10) Výše definovanou rozhodovací praxi dovolacího soudu a Ústavního soudu odvolací soud v napadeném rozhodnutí plně respektoval, posoudil-li všechna specifika nalézacího řízení a dospěl-li k závěru, že se - oproti očekávání dovolatele - žádné mimořádné okolnosti srovnatelné s těmi, jež vyplývají z judikatury (srov. opět nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. ), a které by bránily exekuci pohledávek přiznaných ve sporu úspěšnému účastníku řízení z titulu náhrady nákladů řízení (jejich konkrétně uložené výše), z pozic „mimořádně argumentačně silných“ nenabízí. Podstata námitek dovolatele přitom míří k označení vad nalézacího a navazujících přezkumných řízení, v nichž byly exekuční tituly vydány (nedostatky odůvodnění, nedodržení poučovací povinnosti, neprovedení důkazů, způsob vyřízení dovolání), přičemž takové vady - i kdyby existovaly - se do exekučního řízení nepřenášejí a exekuční soudy se jimi nemohou zabývat (viz např. R 62/2004 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. ). Zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu se tudíž v posuzované věci plně prosadí (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 24. listopadu 2020, sp. zn. ), a dovolání proto není v tomto rozsahu podle přípustné.

11) Namítá-li dále dovolatel, že odvolací soud nerespektoval a , nepřihlédl-li k okolnosti, že po dobu, po kterou trvaly účinky rozhodnutí o úpadku, nalézací soudy „vyráběly“ pohledávky, na které se má vztahovat jeho osvobození od placení pohledávek podle , pomíjí především znění posledně zmíněného ustanovení (pro věc rozhodné od 1. 6. 2019), podle kterého insolvenční soud (za tam určených podmínek) dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, vyjma pohledávek vzniklých po rozhodnutí o úpadku. Nadto je třeba významově podtrhnout oběma soudy výstižně citovaný rozsudek R 85/2015, jímž se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil mj. k závěru, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.).

12) V poměrech projednávané věci je rovněž nepochybné (což ostatně dovolatel v dovolání uznává), že pohledávky přiznané exekučními tituly vznikly (pravomocně) až poté, co insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka (povinného) s účinností ke dni 26. 11. 2015, tj. vymáhané pohledávky neexistovaly ani v době rozhodnutí o úpadku, ani v době, kdy uplynula propadná třicetidenní lhůta určená k přihlášení pohledávky rozhodnutím o úpadku (27. prosince 2015). Oprávněná proto pohledávky nemohla úspěšně přihlásit do insolvenčního řízení povinného (k vymezení pohledávek, jež jsou vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení, srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.), z čehož zároveň plyne, že na exekvované závazky účinky osvobození od placení pohledávek ve smyslu nedopadají.

13) Přípustnost dovolání, kterou dovolatel konstruoval na předpokladu posouzení otázek dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neřešených, z výše uvedených důvodů naplněna nebyla, neboť dovolatelem ohlášené otázky již konstantní judikatura dovolacího soudu vyřešila a odvolací soud se od této rozhodovací praxe neodchýlil.

14) Současně je třeba pro úplnost uvést, že dovolání vůči výrokovým částem exekučních titulů přiznávajícím oprávněné náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 15 567 Kč a náhradu nákladů řízení dovolacího ve výši 11 374 Kč není přípustné podle ustanovení , neboť napadená rozhodnutí byla vydána v řízení, jehož předmětem byla (v daných fázích) v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžitá plnění jednotlivě nepřevyšující 50 000 Kč (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. ). V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má totiž rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku. Předpoklad přípustnosti dovolání je tudíž třeba zkoumat zvlášť ve vztahu ke každému nároku, o němž bylo v řízení rozhodnuto, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2018, sp. zn. ).

15) Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání povinného podle odmítl.

16) O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 1. 2023

JUDr. Aleš Zezula předseda senátu