Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 781/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Horyny, zastoupeného Mgr. Pavlem Maršálkem, advokátem se sídlem Vrchlického 802/46, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2023 č. j. -143, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 29. 4 2022 č. j. -107 a usnesení Okresního soudu v Liberci pod č. j. -75, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle , a násl. d.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatel brojí proti výše citovaným rozhodnutím obecných soudů, jimiž došlo k zamítnutí návrhu stěžovatele na zastavení exekuce, vedené pověřeným soudním exekutorem Mgr. Stanislavem Molákem, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, pod sp. zn. 050 EX 1452/21, pro vymožení pohledávek oprávněné vycházejících z práva na náhradu nákladů nalézacího řízení ve výši 114 393,75 Kč.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že vedlejšímu účastníkovi byla přiznána náhrada nákladů ve výši 114 393,75 Kč, které by bývaly nikdy nevznikly, pokud by obecné soudy v nalézacím řízení hned na začátku stěžovatelovu žalobu zamítly jako bezúčelnou anebo mu alespoň poskytly poučení ( ) o tom, že žaloba je bezúčelná. Dále stěžovatel namítá, že z toho, že v nalézacím řízení podal objektivně bezúčelnou žalobu, bylo třeba stanovit sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle Stěžovatel také namítá, že exekuční soudy v jeho věci v rozporu s a 2 dostatečně nerespektovaly to, že stěžovatel byl insolvenčním soudem osvobozen od placení pohledávek ( a 2 ) a současně nezastavily z tohoto důvodu exekuční řízení podle

4. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.

5. Stěžovatelovy námitky týkající se neoprávněnosti vedené exekuce a s tím spojeného rozhodování o výši nákladů nalézacího řízení nejsou opodstatněné, neboť v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, přičemž jeho obsahem je exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížností podanou stěžovatelem proti nalézacímu řízení se již zabýval pod

sp. zn.

, kterou usnesením ze dne 16. 11. 2021 pro neopodstatněnost odmítl.

6. Námitkami nerespektování osvobození od placení pohledávek dle a nezastavení exekučního řízení z mimořádných důvodů dle se dostatečně podrobně zabýval Nejvyšší soud, i s odpovídajícími odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Z důvodu stručnosti lze na jeho body 8.-12. odůvodnění odkázat.

7. Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatele s právními závěry obecných soudů, kdy se domáhá přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru. Přijatým závěrům však nelze z ústavního hlediska nic vytknout.

8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 23. května 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu