Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3582/2022

-343

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné E.ON Energie, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, identifikační číslo osoby 26078201, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Ovocný trh 1096/8, proti povinné EDHESSA s. r. o., se sídlem v Biskoupkách č. p. 33, identifikační číslo osoby 27863816, pro 273.520 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. ledna 2022, č. j. -241, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 17. 8. 2021, č. j. -230, kterým Okresní soud v Ostravě zamítl návrh povinné ze dne 17. 2. 2021 na zastavení exekuce. Citoval a 5, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“) a poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. , ze dne 28. 9. 2016, sp. zn. ). Uvedl, že přirozeným smyslem exekuce je její provedení, nikoliv její zastavení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. ). Exekuční řízení probíhá již od roku 2014, přičemž z obsahu spisu se zřetelně naznačuje nepříznivá majetková situace povinné a tato skutečnost se odrazila rovněž ve zprávě pověřeného soudního exekutora, který s návrhem povinné na zastavení exekuce z uvedeného zákonného důvodu [ ] souhlasil. Dovodil, že stanovisko soudního exekutora není jediným podkladem, na jehož základě soud existenci uvedeného zákonného důvodu pro zastavení exekuce posuzuje. Soudní exekutor ve své zprávě odkazoval na probíhající likvidaci povinné, avšak tento údaj neodpovídá údajům dle obchodního rejstříku, podle něhož byla likvidace povinné ukončena již v roce 2018, a ta je tedy nadále evidována jako subjekt bez likvidace. Uzavřel, že je proto namístě, aby soudní exekutor, při vědomí tohoto aktuálního stavu, znovu posoudil aktuální majetkovou situaci povinné, a bude-li mít i nadále za to, že povinná je nemajetná, sám učinil případný podnět k zastavení exekuce. Námitku povinné, že v jiných exekučních řízeních došlo k jejich zastavení z důvodu její nemajetnosti, shledal nedůvodnou, neboť průběh každého řízení je individuální, a tedy není možno v nich učiněné závěry bez dalšího převzít pro účely jiného řízení.

2. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Jeho přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvedla, že důvodem jejího návrhu na zastavení exekuce je její „důkazně prokázaná a judikatorně osvědčená nemajetnost“. S odkazem na , , a nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. , namítá, že uvedeným ústavním kautelám odůvodnění napadeného rozhodnutí nedostálo. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve výroku I. změnil tak, že se exekuční řízení vedené pod sp. zn. 124 EX 13226/14 zcela zastavuje podle exekučního řádu za použití a věc vrátil soudnímu exekutorovi k rozhodnutí o nákladech řízení.

3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále opět „“.

4. Dovolání není přípustné.

5. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

7. Zároveň je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. ).

8. Dovolatelka prostřednictvím shora uvedených námitek v zásadě vytýká odvolacímu soudu toliko, že rozhodl odlišně od soudního exekutora, přičemž tvrdí, že nemajetnost povinné je „důkazně prokázaná a judikatorně osvědčená“.

9. Dovolatelka tedy nevztáhla vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ), k žádné otázce, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo (exekuční soud své rozhodnutí postavil na závěru, že je namístě, aby soudní exekutor, znovu posoudil aktuální majetkovou situaci povinné podle daného aktuálního stavu). Ve skutečnosti tak dovolatelka namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (rozporuje skutkové závěry odvolacího soudu, popř. hodnocení důkazů). Samotný poukaz na možnou vadu řízení však není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání. K případným vadám řízení, pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo, dovolací soud přihlíží pouze v případě, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ), což v projednávané věci není splněno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. , proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. ). Judikatura Ústavního soudu (srov. nález ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. ) ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je způsobilá odůvodnit zastavení exekuce za použití ustanovení ; Nejvyšší soud však v projednávané věci pro takový postup neshledal důvody.

10. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu , a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 1. 2023

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu