Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3407/2022

-1008

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: APTM s. r. o.,IČO 27697673, se sídlem K Pasekám 1553, 760 01 Zlín, zastoupená Mgr. Alenou Raisovou, advokátkou se sídlem Krhanická 988/7, 142 00 Praha, proti žalované: obec Zdíkov, IČO 00250872, se sídlem 384 72 Zdíkov 215, zastoupená Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor, o 3 348 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2022, č. j. -962, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

V řízení o nároku žalobkyně na náhradu škody v celkové částce 24 197 000 Kč s příslušenstvím Okresní soud v Prachaticích (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 12. 5. 2017, č. j. -559, zamítl žalobu v celém rozsahu a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi a vůči státu. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6. 2. 2018, č. j. -728, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. K dovolání žalobkyně však Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2020, č. j. -798, zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 3 348 000 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jinak dovolání žalobkyně odmítl (ústavní stížnost žalobkyně proti rozsudku Nejvyššího soudu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. ).

Na návrh obou účastnic bylo poté řízení přerušeno podle usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29. 6. 2020, č. j. -828, které nabylo právní moci dne 17. 7. 2020. V zákonné lhůtě jednoho roku nenavrhla žádná z účastnic pokračování v řízení, přestože byly o následcích marného uplynutí lhůty poučeny v usnesení o přerušení řízení. V září 2020 podala žalobkyně návrh na pokračování v řízení a na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení. Tyto návrhy byly zamítnuty usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 23. 9. 2021, č. j. -848, jež bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2021, č. j. -903; důvodem zamítnutí byla skutečnost, že návrh na prominutí zmeškání lhůty nebyl podán ve lhůtě stanovené v větě druhé Dovolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2022, č. j. -946 (ústavní stížnost žalobkyně proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. ).

Poté, kdy rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty a na pokračování v řízení nabyla právní moci, Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 4. 1. 2022, č. j. -908, řízení o zaplacení 3 348 000 Kč s příslušenstvím zastavil podle věty třetí a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi a vůči státu.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. 7. 2022, č. j. -962, zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do rozhodnutí dovolacího soudu o předchozím dovolání žalobkyně, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení, změnil je ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí shledal v souladu s větou třetí s tím, že návrh na pokračování v řízení nebyl podán ve lhůtě jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení řízení a jelikož návrhu na prominutí zmeškání lhůty nebylo vyhověno, je na místě řízení zastavit.

Proti tomuto usnesení (s výjimkou zamítavého výroku ohledně návrhu na přerušení řízení) podala žalobkyně dovolání s tím, že věc byla nesprávně právně posouzena. Nesprávnost spatřuje ve výkladu , na základě něhož soudy v předchozích rozhodnutích zamítly její návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení. Další podrobná argumentace dovolatelky se týká posouzení důvodnosti jejího návrhu na prominutí zmeškání lhůty, přičemž dovozuje, že tento návrh podala včas, a proto je napadené rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné. Podrobně i s odkazy na judikaturu dovolacího soudu pak napadá výroky týkající se náhrady nákladů řízení. Navrhla zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, a shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), řádně zastoupenou advokátkou ve smyslu , avšak není podle přípustné.

Žalobkyní vymezená právní otázka výkladu nemůže založit přípustnost dovolání, neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí. Bylo o ní již pravomocně rozhodnuto (usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 23. 9. 2021, č. j. -848, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2021, č. j. -903), přičemž ani mimořádné opravné prostředky nevedly ke zrušení těchto rozhodnutí. Při rozhodování o zastavení řízení podle není za této situace již prostor pro posouzení, zda jsou dány důvody pro postup podle

Odvolací soud pak rozhodl plně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. , ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. , ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. ) i Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. ), z níž vyplývá, že není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení řízení podle , soud řízení zastaví ( ). Marné uplynutí této roční lhůty je tedy spojeno se zánikem práva účastníka na pokračování v řízení, neboť nedává soudu jinou možnost než v takovém případě řízení zastavit.

Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení

Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 12. 2022

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu