Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4013/2009

U S N E S E N Í

Č. s. t. v.,

o. s., zastoupeného advokátem, proti žalované

ČR – Ú. pro z. s. ve v. m

., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2009, č. j. – 95, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 11. 2007, č. j. , zamítl žalobu, prostřednictvím níž se žalobce domáhal, aby bylo určeno jeho vlastnické právo k nemovitostem identifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve výroku II. zastavil řízení ohledně určení vlastnického práva k jiným, tamtéž identifikovaným, nemovitostem. Ve výroku III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti výroku I. a III. tohoto rozsudku podal žalobce odvolání. Odvolací soud v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Stalo se tak poté, co odvolací soud usnesením ze dne 29. 5. 2008, č. j. – 90, řízení v této věci přerušil, a to k souhlasnému návrhu obou účastníků. Žádný z účastníků ve lhůtě jednoho roku návrh na pokračování v řízení ve smyslu , věty poslední, , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) nepodal.

Proti usnesení odvolacího soudu uvedenému v záhlaví podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z s tím, že složitost právního posouzení věci samé vyžadovala a do současné doby vyžaduje jednání se žalovanou, která je vázána platnými právními předpisy upravujícími nakládání s majetkem státu. Žalobce si je vědom, že neinformoval Krajský soud v Českých Budějovicích o průběhu jednání se žalovanou a že neučinil návrh na pokračování v řízení, avšak s ohledem na složitost celé problematiky, kdy dosud nedošlo k vypořádání vztahů mezi žalobcem a žalovanou, tak učinit nemohl. Skutečnost, že nedošlo k meritornímu rozhodnutí v dané věci v rámci odvolacího řízení, považuje žalobce za nepřiměřenou tvrdost zákona. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „“

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Dovolání je přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno.

Dovolání však není důvodné.

Z obsahu připojeného spisu se podává, že žalobce přípisem ze dne 27. 5. 2008 doručeným odvolacímu soudu téhož dne navrhl přerušení řízení, neboť mezi účastníky probíhá jednání o mimosoudním vypořádání. Žalovaná se k tomuto návrhu připojila přípisem ze dne 28. 5. 2008 doručeným odvolacímu soudu téhož dne. Odvolací soud k tomuto návrhu účastníků usnesením označeným výše řízení přerušil ve smyslu Toto usnesení bylo účastníkům doručeno dne 10. 6. 2008, kdy nabylo právní moci.

Lhůta jednoho roku, která je zákonem stanovena pro podání návrhu na pokračování v řízení, marně uplynula dne 10. 6. 2009. To ostatně dovolatel výslovně připouští. Odvolací soud tedy postupoval správně, jestliže podle zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil. Zákon ani jinou možnost soudu nedává. Ostatně o následcích nepodání návrhu na pokračování v řízení ve smyslu citovaného ustanovení byli účastníci poučení v usnesení o přerušení řízení ze dne 29. 5. 2008.

Dovolací soud považoval rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné, a proto jej podle části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle věty první, , části věty před středníkem a Žalobce, jehož dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.V Brně dne 18. února 2010 JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu