Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3398/2022

28 Cdo 3398/2022-683

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce: Suverénní řád Maltézských rytířů – České velkopřevorství, identifikační číslo osoby 00569623, se sídlem v Praze 1, Velkopřevorské náměstí 485/4, zastoupený JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Staré Město, Ovocný trh 8, za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad, identifikační číslo osoby 01312774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupená JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2022, č. j. -656, takto:

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 14. 6. 2022, č. j. -656, Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2022, č. j. -633, jímž bylo řízení v dané věci přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného před Nejvyšším soudem pod sp. zn. .

2. Označeným usnesením odvolací soud aproboval soudem prvního stupně učiněné závěry, že jsou dány důvody pro přerušení řízení podle , (dále jen „ “), spočívající v tom, že v odkazovaném dovolacím řízení vedeném u Nejvyššího soudu, jež následuje po kasaci jeho předchozího rozhodnutí nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. , je řešena otázka, zda je žalobce k restituci oprávněnou osobou, jejíž řešení je významné i pro rozhodnutí soudu v této věci.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání žalobce, jenž spatřuje jeho přípustnost v tom, že napadené usnesení spočívá na vyřešení otázky procesního práva v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené [jsou-li dány důvody pro přerušení řízení v situaci, kdy posouzení předběžné otázky v jiném řízení je podle mínění dovolatele zcela předurčeno závazným nálezem Ústavního soudu]. Přitom dovolatel reprodukuje dosavadní judikaturu Ústavního soudu i ve vztahu k věcnému posouzení (jde-li o řešení otázky, byl-li mu majetek účinně konfiskován podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo odňat až postupem na základě zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy) a dovozuje, že za daného stavu je přerušení řízení v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Česká republika – Státní pozemkový úřad coby účastnice řízení navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné.

5. V dovolacím řízení bylo postupováno podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); v textu i jen „ “.

6. Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem), zastoupenou advokátem ( ), v zákonem stanovené lhůtě ( věta první ) a obsahuje zákonem vyžadované obligatorní náležitosti ( ).

7. Dovolání (jež směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení) je přípustné podle k posouzení jím otevřené otázky výkladu a aplikace , při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

8. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

9. Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ).

10. Podle ustanovení , pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

11. Smyslem ustanovení je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží [srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 107/2014“), jakož i důvody rozsudku ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 10. 3. 2014, sp. zn. ].

12. Využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku řízení (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení. To se projevuje i v textu příslušných ustanovení . Tak v návěští odstavce 2 v se možnost soudu přerušit řízení podmiňuje tím, že soud „neučiní jiná vhodná opatření“ a následně se pak podle věty první pro případ, že řízení je přerušeno podle , vyžaduje, aby soud činil „všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá“ [viz R 107/2014, včetně odkazu na důvody usnesení ze dne 27. 11. 2013, sen. zn. ].

13. Ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti [k tomu srov. např. usnesení ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. ,

ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. , jakož i usnesení ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. )].

14. Od výše uvedených hledisek se odvolací soud napadeným usnesením, jímž přerušil řízení dle do skončení řízení v jiné věci týchž účastníků (v době vydání napadeného usnesení ve fázi dovolacího řízení pod sp. zn. ), zřetelně odchýlil (a jeho úvahu v tomto směru nelze označit za přiměřenou). Zmiňovaná otázka konfiskace majetku žalobce (potažmo posouzení, je-li žalobce se zřetelem ke kofiskaci majetku oprávněnou osobou či nikoliv) má v obou řízeních povahu předběžné otázky, kterou si soud může vyřešit sám. Nebude řešena ve výroku rozhodnutí, proto její řešení v jiném sporu nebude pro účastníky a soud v daném řízení (ani v dalších skutkově obdobných sporech) závazné (srov. a 3 a z rozhodovací praxe dovolacího soudu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. , jehož závěry dovolací soud promítl i do výkladu a aplikace ustanovení – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. ), byť účastníci právních vztahů mohou legitimně očekávat, že státní orgány budou ve skutkově a právně srovnatelných případech rozhodovat – v celkovém vyznění – stejně [srov. např. i nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2019, sp. zn. , v němž Ústavní soud s odkazem na ústavní princip rovnosti ( a y, y) a právní jistoty ( y) akcentoval požadavek na shodný výklad zákona ve srovnatelných případech, tedy princip předvídatelnosti rozhodování].

15. Přitom i odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. , jímž bylo vyhověno ústavní stížnosti žalobce v jiné věci (naproti tomu usnesením ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. , Ústavní soud další žalobcovu stížnost ve skutkově a právně podobné věci odmítl) jest nutno vnímat jako individuální rozhodnutí vydané v kontextu (prokázané) skutkové situace konkrétní věci, kdy procesní závaznost právního názoru zprostředkovaného tímto nálezem (článek 89 odst. 2 y, , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a ) je pro obecné soudy v pokračujícím řízení podmíněna stavem dokazování a na něj navazující ústavněprávní argumentací, kterou mohl Ústavní soud v nálezu použít a kteroužto také skutečně použil. Uvedené – jde-li o procesní závaznost v nálezu uvedeného právního názoru – platí (bude platit) i pro opětovné rozhodování dovolacího soudu o žalobcem podaném dovolání (ve věci sp. zn. ).

16. Dovolací soud má za to, že s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu není přerušení řízení do pravomocného skončení jiného řízení (ve fázi dovolacího řízení, vedeného Nejvyšším soudem pod sp. zn. ) vhodným (hospodárným) opatřením a že se soudy nižších stupňů ani v dané věci nevyhnou dokazování ke zjištění rozhodujících skutkových okolností umožňujících posouzení, zda žalobcem pociťovaná majetková křivda – jde-li o jím v tomto řízení nárokované pozemky – spadá do rozhodného období z hlediska , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi).

17. Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že řízeníse nepřerušuje [ ].

18. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 12. 2022

Mgr. Petr Kraus předseda senátu