Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 564/2019

26 Cdo 564/2019-505

USNESENÍ

Albert Česká republika, s.r.o.,

Compass Group Czech Republic s.r.o.

, IČO 00642215, se sídlem v Praze 7, Holešovicích, Jankovcova 1603/47a, zastoupené Mgr. Janem Najmanem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, o neoprávněnost výpovědi z nájmu prostoru sloužícího k podnikání, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 21. listopadu 2018, č. j. -472, takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 21. 11. 2018, č. j. -472, se mění takto:

Usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 16. 10. 2018, č. j. -462,

se mění

tak, že řízení

se

do skončení řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn.

nepřerušuje

.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 19. 1. 2018 domáhá určení neplatnosti výpovědi z nájmu prostoru sloužícího k podnikání, kterou jí dala žalovaná (nájemkyně) dne 30. 11. 2017.

Okresní soud v Táboře (soud prvního stupně) usnesením ze dne 16. 10. 2018, č. j. -462, přerušil podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), dané řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. mezi totožnými účastníky, jehož předmětem je neoprávněnost výpovědi z nájmu jiného prostoru sloužícího k podnikání a v němž je řešena stejná předběžná otázka jako v daném řízení, a sice otázka výkladu sporného ujednání o provozních nákladech obsaženého ve smlouvách o nájmu či podnájmu, které byly uzavírány na tomtéž jednání. Zdůraznil, že mezi účastníky probíhá více než dvacet skutkově obdobných soudních sporů, přičemž právě Okresní soud Plzeň - město již započal s dokazováním a provedl výslechy svědků, jejichž výslech je navrhován i v daném řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 11. 2018, č. j. -472, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud měl (stejně jako soud prvního stupně) za to, že v přezkoumávané věci byly splněny podmínky pro přerušení řízení dle , neboť závěry učiněné v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň - město mohou být využitelné i v tomto řízení a je nadbytečné provádět dvojí dokazování k téže předběžné otázce.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení Měla za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, zejména od nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. . V něm se Ústavní soud zabýval otázkou, jaký vliv má na posouzení délky řízení skutečnost, že účastník sám požádal o přerušení řízení, aby soud vyčkal rozhodnutí v pilotním případu a soud tomuto návrhu vyhověl, odvolací soud však tyto závěry rozšířil a aplikoval je i v projednávané věci, ačkoli žalobkyně s přerušením řízení nesouhlasila. Uvedený postup nepřispěje k hospodárnosti ani k rychlosti řízení, navíc je obecným pravidlem, že vyčkávání na výsledek „obdobného“ řízení nemá oporu v Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal a rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále opět jen „ “ Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas ( ), subjektem k tomu oprávněným - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť se odvolací soud při výkladu ustanovení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

V případě fakultativního přerušení řízení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně ustálená v tom smyslu, že ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. ).

Důvody přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud podle může vyřešit sám. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. ). Soud by měl dále posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sen. zn. , či ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. ). Akcent na hospodárnost řízení ve spojení s důvodem přerušení řízení dle klade i literatura (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 752).

Ze shora citovaných názorů plyne, že ve vztahu k přerušení řízení podle je především povinností soudu postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná ( ).

Z tohoto pohledu nelze postup odvolacího soudu považovat za přiměřený. Otázka výkladu sporného ujednání o provozních nákladech obsaženého ve smlouvách o nájmu či podnájmu (v odůvodnění napadeného rozhodnutí blíže nespecifikovaná) má v obou řízeních povahu předběžné otázky, kterou si soud může vyřešit sám. Nebude řešena ve výroku rozhodnutí, proto její řešení přijaté Okresním soudem Plzeň – město nebude pro dané řízení (ani pro další skutkově obdobné spory) závazné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. ). Přitom závisí-li vyřešení této otázky na výslechu vyjmenovaných svědků a zhodnocení jejich výpovědí, jak je naznačeno v napadeném rozhodnutí, nelze je považovat za výrazně složité. Je proto pravděpodobné, že by vyčkání výsledku řízení vedeného před Okresním soudem Plzeň – město neúměrně prodloužilo řízení v souzené věci.

Protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné ve věci rozhodnout, dovolací soud podle změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že řízení se do skončení řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. nepřerušuje.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 3. 2019

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu