Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1422/2022

26 Cdo 1422/2022-69

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně " U L.", se sídlem XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Ing. Markem Andráškem, LL.M., advokátem se sídlem v Teplicích, Aloise Jiráska 1367/1, proti žalovanému J. S., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, o zaplacení 62.400 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. -50, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 26. 1. 2022, č. j. -50, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 12. 11. 2021, č. j. -37, kterým přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku naplnění podmínek pro přerušení řízení podle v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Ustanovení (fakultativní přerušení řízení) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. ).

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. ). Důvody k přerušení řízení podle jsou tedy dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít podstatný význam pro rozhodnutí soudu a v důsledku přerušení řízení ji nebude nutné posuzovat nadbytečně dvakrát.

Postup podle vždy záleží na konkrétní situaci a na individuální úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit jen v případě její zjevné nepřiměřenosti, tedy pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. , nebo již citované usnesení sp. zn. ).

V posuzovaném případě se odvolací soud shora uvedenými hledisky pro možné přerušení řízení zabýval a jeho úvahy nejsou zjevně nepřiměřené. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. je přezkoumávána platnost usnesení valné hromady žalobkyně, kterým byl žalovaný odvolán z funkce jednatele, a jímž byl schválen vzor nájemní smlouvy mezi žalobkyní a jejími společníky ohledně užívání bytů, tedy otázky významné pro posouzení důvodnosti žaloby; přihlédl i k nejasným vnitřním poměrům žalobkyně, předmětu řízení (bezdůvodné obohacení za užívání bytu žalovaným, který je společníkem žalobkyně) a specifickému důvodu založení žalobkyně (privatizace bytového domu, v němž žalovaný bydlí přes 30 let). Není ani pravděpodobné neúměrné prodloužení dané věci (řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat, již bylo nepravomocně skončeno, nyní je ve fázi odvolacího řízení a lze tak očekávat, že bude v dohledné době skončeno). Byť je judikatura dovolacího soudu ustálena v názoru (který citovala i dovolatelka), že dokud není vyslovena neplatnost usnesení valného hromady, má se za to, že jde o rozhodnutí platné, nelze odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) vytýkat, že s ohledem na specifické skutkové okolnosti projednávané věci, jakož i délku řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , přistoupil k přerušení řízení.

Vytýká-li dovolatelka s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. odvolacímu soudu, že nemůže předjímat, zda bude jmenování jednatele označeno za neplatné, přehlíží, že v tomto usnesení Nejvyšší soud uzavřel, že nelze předjímat rozhodnutí o věci samé (v řízení, které bylo přerušeno) a z toho pohledu posuzovat účelnost přerušení. Skutečnost, že výsledek jiného řízení může mít podstatný význam pro rozhodnutí soudu v přerušeném řízení, je naopak zásadním předpokladem pro fakultativní přerušení řízení.

Závěr odvolacího soudu, že je na místě z důvodu hospodárnosti v projednávané věci řízení přerušit, není s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci zjevně nepřiměřený. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první odmítl.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 10. 2022

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu