Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2658/2022

28 Cdo 2658/2022-366

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce J. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. února 2022, č. j. -327, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, č. j. -216, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 14. 9. 2021, č. j. -296, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), a to pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, vymezených geometrickým plánem č. 2581-4169/2019 vyhotoveným společností Geodézie Kolín s. r. o., který je nedílnou součástí rozsudku, pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všech v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY vymezeného geometrickým plánem č. 2260-4287/2020 vyhotoveným společností Geodézie Kolín s. r. o. (výrok I.). Dále zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalované ohledně ve výroku II. konkretizovaných pozemků v katastrálním území XY, XY, XY, XY a XY (výrok II.). Rozhodl, že státu se náklady řízení nepřiznávají (výrok III.), a žalované uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 264.821,70 Kč (výrok IV.). V případě ve výroku V. specifikovaných pozemků v katastrálním území XY a XY, řízení zastavil (výrok V.).

Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce proti výroku II. (vyjma části výroku II. týkající se pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY) a žalované proti výrokům I., III., IV. a V. rozsudkem ze dne 3. 2. 2022, č. j. -327, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. týkající se pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, vymezených geometrickým plánem č. 2581 4169/2019 vyhotoveným společností Geodézie Kolín s. r. o., a pozemku parc. č. 690/9 v katastrálním území XY zrušil a řízení zastavil (výrok I.), v části výroku I. týkající se pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá; jinak ve zbývající části výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že součástí rozsudku je geometrický plán č. 2260-4287/2020 vyhotovený společností Geodézie Kolín s. r. o. (výrok II.). Dále rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. změnil tak, že se nahrazuje projev vůle žalované ve vztahu k žalobci požadovanému pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY; jinak rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. a ve výroku V. potvrdil (výrok III.). Žalované uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 195.343,50 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 65.340,- Kč (výroky IV. a VI.). Rozhodl rovněž o povinnosti žalované nahradit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně náklady řízení státu ve výši 2.829,- Kč (výrok V.).

Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce je osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a domáhá se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§ 11a odst. 1 zákona o půdě). Protože shledaly dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobci liknavým, vyhověly požadavku uspokojit restituční nárok žalobce mimo zákonem předpokládaný postup. Jelikož hodnota pozemků vybraných žalobcem jako pozemků náhradních, jež jsou ve vlastnictví státu, nepřevyšovala v době rozhodnutí hodnotu dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobce, uložily žalované povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu těch žalobou vymezených pozemků, u nichž neshledaly překážku jejich převoditelnosti na oprávněnou osobu a u nichž nedošlo ke zpětvzetí žaloby.

Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně toliko proti části výroku II., jíž byl potvrzen ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně, a proti části výroku III. týkající se pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, jakož i proti akcesorickým nákladovým výrokům) podala žalovaná dovolání, následně doplněné o podání ze dne 24. 6. 2022, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Vyjadřuje přesvědčení, že žalobcem vybrané pozemky nejsou vhodné k převodu oprávněné osobě jako pozemky náhradní. Namítá, že pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY přináleží k funkčnímu celku – jednotným způsobem obdělávanému poli. K pozemkům parc. č. XY a parc. č. XY, oběma v katastrálním území XY, uvedla, že označené pozemky funkčně souvisí s okolními rodinnými domy, jestliže pozemek parc. č. XY je využíván vlastníkem sousedního pozemku jako zahrada a pozemek parc. č. XY slouží obyvatelům přilehlých domů k umístění drobných staveb. Má za to, že pozemky parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všechny v katastrálním území XY, nelze zemědělsky obhospodařovat, neboť se jedná o pozemky prorostlé stromy a náletovými dřevinami nacházející se v blízkosti zástavby rodinných domů. U pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY navíc akcentuje, že jeho využití k zemědělské činnosti neumožňuje ani platný a účinný územní plán, v němž je daný pozemek veden jako „PP – plochy přírodní“. Ve vztahu k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY vyzdvihuje veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů a ohledně pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, z něhož byl zmíněný pozemek parc. č. XY oddělen, pak připomíná jednak jeho vymezení v územním plánu jako „BI – plochy bydlení – individuální, v rodinných domech“, jednak v katastru nemovitostí evidované předkupní právo. Dále se domnívá, že pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY je funkčně propojen se sousedním zemědělským areálem, jelikož slouží jako manipulační a skladová plocha. Nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, jímž nebyl proveden navrhovaný důkaz místním šetřením, ačkoli odvolací soud otázku vhodnosti dotčeného pozemku parc. č. XY k převodu na žalobce posoudil odlišně oproti soudu prvního stupně. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl odmítnutí dovolání jako nepřípustného, popřípadě jeho zamítnutí pro nedůvodnost. Poukázal na skutečnost, že při řešení právních otázek předestřených dovolatelkou se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( , věta první, ) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem ( ), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné ( ).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné, neboť žalovanou nastolené právní otázky již byly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, odvolací soud se od judikaturou přijatého řešení neodchýlil a není žádného důvodu tyto otázky dovolacím soudem znovu posoudit odchylně.

Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly – nebýt liknavého či svévolného postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. – uvedená rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz).

Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního ( zákona o půdě) je přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanovení zákona o půdě a v ustanovení , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

Zákonnou překážkou vydání pozemků podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (potažmo i jejich poskytnutí oprávněné osobě jako pozemků náhradních) může být též funkční souvislost pozemků se stavbou; pod funkční souvislostí se pak rozumí skutečnost, že „pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek“, čímž se rozumí jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. ). Proto je nezbytné přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti nárokovaných pozemků s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit ucelený soubor pozemků a staveb. Pro konkluzi o funkční souvislosti pozemků a stavby a potažmo o existenci areálu není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. ).

Ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (jeho nástupce Státní pozemkový úřad) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle ustanovení § 11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě. Otázku vhodnosti pozemku pro bezúplatný převod jako pozemku náhradního je přitom třeba posuzovat podle konkrétních okolností, které tu jsou v době vyhlášení rozhodnutí (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. , ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. , ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. , či ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. ).

K převoditelnosti jednotlivých pozemků na oprávněnou osobou:

Odvolací soud se výše rozvedených judikatorních východisek, od nichž není důvodu se odchylovat, zjevně přidržel, dovodil-li se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem dané věci, že pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY je vhodný k převodu na žalobce, coby pozemek náhradní. K dovolatelkou tvrzené okolnosti, že uvedený pozemek je součástí většího pole, jež je obděláváno jednotným způsobem, jeví se vhodným podotknout, že o překážku vydání pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě se jednat nemůže, jelikož existence stavby, která by bránila jeho převodu, na něm či na jeho části zjištěna nebyla a z hlediska jeho umístění jde jen o souvislost prostorovou s okolními pozemky, která žádný význam z hlediska vhodnosti převodu tohoto pozemku nemá.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky o nevhodnosti pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY k převodu na žalobce. Vycházeje ze soudy zjištěného skutkového stavu lze dovodit, že označený pozemek netvoří nedělitelný celek (areál) s jinými pozemky a stavbami, konkrétně že by šlo o pozemek funkčně nerozlučně spojený se stavbou rodinného domu na nedalekém pozemku ve vlastnictví jiné osoby. Odvolací soud se zabýval tím, nakolik a jak efektivně je uvedený pozemek využíván coby zázemí daného rodinného domu a v jaké míře by odnětí zmíněného pozemku ovlivnilo kvalitu bydlení v předmětném domě v širším slova smyslu, přičemž z hlediska skutkového bylo postaveno najisto, že nárokovaný pozemek sousedí s pozemkem parc. č. XY o výměře 702 m2 ve vlastnictví fyzické osoby, který je využíván jako zahrada a obklopuje pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu ve vlastnictví téže fyzické osoby. Slouží-li vlastníkovi uvedeného rodinného domu sporný pozemek bez řádného právního titulu k umístění přenosné fotbalové branky, trampolíny, ohniště, dřeva či záhonů, pak z dovolací argumentace se ovšem nijak nepodává přítomnost nezbytného znaku funkční spjatosti pozemku se stavbou, tj. že by bez předmětného pozemku bylo užívání rodinného domu znemožněno či podstatně ztíženo, a shodně že by bez stavby byla ohrožena či znemožněna exploatace nárokovaného pozemku.

Polemika dovolatelky se závěrem odvolacího soudu o vhodnosti pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY k převodu na žalobce rovněž postrádá přiléhavost, jelikož závěr odvolacího soudu o absenci funkčního celku nárokovaného pozemku se stavbou, respektive jeho účelového určení k užívání spolu se stavbou, není nepřiměřený odvolacím soudem učiněným skutkovým zjištěním (tato zjištění s účinností od 1. 1. 2013 navíc dovolacímu přezkumu nepodléhají – srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ), neboť v řízení nebyla prokázána funkční souvislost požadovaného pozemku, jenž slouží k zemědělské činnosti a jako zemědělský je i veden v katastru nemovitostí, s jakoukoli nemovitostí, přičemž uvedený závěr není v rozporu ani se sdělením Městského úřadu Kouřim. Pokud dovolatelka akcentuje existenci drobných staveb na označeném pozemku, je třeba podotknout, že ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě nezapovídá převod pozemku, je-li zastavěn stavbou drobnou. Přehlédnout nelze ani okolnost, že v řízení nebyl doložen právní titul pro umístění žalovanou namítaných drobných staveb na sporném pozemku.

Přisvědčit nelze též námitce dovolatelky o nevhodnosti pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všech v katastrálním území XY, k převodu jako pozemků náhradních (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) z důvodu nemožnosti jejich zemědělského obhospodařování. Pokud v poměrech projednávané věci odvolací soud učinil závěr, že označené pozemky jsou evidovány jako orná půda, byť k danému účelu fakticky neslouží, neboť se na nich nacházejí vzrostlé stromy a travní porost, nejedná se o situaci, kdy by nebyl naplněn předpoklad zemědělské obhospodařovatelnosti pozemků určených k vydání oprávněné osobě. Aktuální stav nárokovaných pozemků není nevratný, pročež tyto pozemky mohou být využívány k zemědělským účelům (ostatně zemědělskou povahu mohou mít i pozemky zatravněné). Úvaha dovolatelky, že zemědělské obhospodařování zmíněných pozemků je vyloučeno, nacházejí-li se dané pozemky v blízkosti zástavby rodinných domů, je pak ryze spekulativní a ničím nepodložená. Skutečnost, že pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY je územním plánem obce zařazen do kategorie „PP – plochy přírodní“ přitom nepředstavuje žádnou zákonem předpokládanou či judikatorně dovozenou překážku vydání pozemku oprávněné osobě jako pozemku náhradního (k tomu srovnej dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. ).

Pokud pak dovolatelka polemizuje se závěrem odvolacího soudu o vhodnosti pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY k převodu na žalobce coby pozemku náhradního, je třeba podotknout, že z původního pozemku parc. č. XY byl geometrickým plánem oddělen zmíněný pozemek parc. č. XY, jenž nezasahuje do plochy pro rozšíření hřbitova, pročež převodu pozemku parc. č. XY na žalobce dle zjištění odvolacího soudu žádná zákonná výluka nebrání. K dovolatelkou naznačené okolnosti, že v přítomné věci převažuje nad restitučním nárokem žalobce na vydání předmětného pozemku parc. č. XY veřejný zájem na zachování stávajících vlastnických poměrů, jeví se vhodným připomenout, že veřejný zájem na nevydání požadovaného pozemku parc. č. XY, jenž je v katastru nemovitostí veden jako součást zemědělského půdního fondu – ovocný sad, v řízení nebyl shledán. Co se týče dalších dovolatelkou nastíněných okolností [zařazení pozemku územním plánem obce do kategorie „BI – plochy bydlení – individuální, v rodinných domech“; v katastru nemovitostí evidované předkupní právo dle ustanovení , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů], nejedná se o některou ze zákonem předvídaných či judikatorně dovozených překážek vydání pozemku oprávněné osobě jako pozemku náhradního.

Výtka dovolatelky o nevhodnosti převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY na žalobce jako pozemku náhradního je taktéž lichá. Závěr odvolacího soudu, dle něhož se zřetelem ke konkrétním skutkovým okolnostem případu je namístě vydání dotčeného pozemku, jenž představuje provozovatelem sousedního zemědělského areálu zjevně neužívanou plochu porostlou vzrostlými stromy, nikterak neodporuje právní úpravě a ani citované rozhodovací praxi dovolacího soudu. Zpochybňuje-li dovolatelka právě uvedené konstatování, sluší se připomenout, že zjištění, zda je určitý pozemek se stavbou bezprostředně související nebo nezbytně nutný k jejímu užívání, případně prvkem uceleného areálu, představuje otázku nikoli právní, nýbrž skutkovou a odpověď na ni se odvíjí od výsledků provedeného dokazování, jež dovolacímu přezkumu dle aktuálně účinné právní úpravy nepodléhají (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. , popřípadě též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , nebo dále usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10., ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6., a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17., jež jsou přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu přitom není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodnutí odvolacího soudu nekoliduje s dovolatelkou odkazovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. , a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. , neboť zmíněná rozhodnutí se otázkou vhodnosti pozemků nárokovaných jako náhradních k uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby podle zákona o půdě zabývají (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem jednotlivých posuzovaných případů.

Na nyní projednávanou věc pak se zřetelem k odlišným individuálním skutkovým okolnostem očividně nedopadají dovolatelkou poukazované závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. , týkající se nepřevoditelnosti (coby pozemku náhradního za pozemky, jež oprávněným osobám dle zákona o půdě nebylo lze vydat) pozemku, na němž se nachází toliko malá část rybníka a jeho okrajový břeh, když zbývající část rybníka a k němu náležejících technických zařízení měla zůstat ve vlastnictví odlišného subjektu (právě tyto skutkové okolnosti přitom vedly dovolací soud k zaujetí názoru, že posuzované vodní dílo tvoří funkční celek, který by neměl mít z hlediska právní jistoty i samotného provozování rozdílné vlastníky).

Namítá-li dovolatelka, že nebyl proveden jí navrhovaný důkaz místním šetřením, vystihuje tím vadu řízení, jež není způsobilým dovolacím důvodem (nenaplňuje důvod dle ustanovení ), přičemž platí, že ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, přihlíží dovolací soud tehdy, je-li dovolání přípustné (srovnej věty druhé ). Soud ostatně není vázán důkazním návrhem účastníků potud, že by byl povinen provést všechny navržené důkazy; je oprávněn posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, v závislosti na jeho hodnocení, které důkazy je nezbytné provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. Musí se přitom vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. ), což odvolací soud v posuzované věci učinil.

Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením odst. odst. 3 věta první za současného použití ustanovení , část věty před středníkem a Protože dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vznikly v dovolacím řízení náklady související se zastupováním advokátem, je žalovaná povinna žalobci tyto náklady nahradit. Výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí celkovou částku 13.068,- Kč. Náhrada v uvedené výši vychází ze součtu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 10.500,- Kč (tarifní hodnota odpovídá hodnotě uspokojeného restitučního nároku ve výši 548.641,50 Kč) – , , , . a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a náhrady paušálně určených hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč – a advokátního tarifu. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty [ a advokátního tarifu a , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů] navyšují se výše uvedené položky náhrady nákladů právního zastoupení o náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2.268,- Kč.

Místem splnění náhradové povinnosti je zástupce žalobce, který je advokátem ( ). Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení , část věty před středníkem a , neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal dovolací soud žádný důvod.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 4. 10. 2022

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu