Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3222/2021

33 Cdo 3222/2021-206

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. S., bytem v XY, proti žalovanému D. M., podnikateli se sídlem v XY, identifikační číslo XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 559/28, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č. j. -179, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 9. 2020, č. j. -127, potvrdil rozsudek ze dne 6. 2. 2020, č. j. -97, jímž Okresní soud v Kolíně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 100.000,- Kč s blíže určeným úrokem z prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 20. 11. 2020 dovolání.

Usnesením ze dne 27. 11. 2020, č. j. -143, vyzval Okresní soud v Kolíně žalovaného k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve výši 7.000,- Kč do 15 dnů od doručení tohoto usnesení s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve lhůtě zaplacen, soud dovolací řízení zastaví. Výzva byla doručena jeho právnímu zástupci dne 2. 12. 2020.

Usnesením ze dne 14. 1. 2021, č. j. -147, ve spojení s opravným usnesením ze dne 4. 3. 2021, č. j. -166, Okresní soud v Kolíně zastavil řízení o dovolání žalovaného a rozhodl o nákladech řízení. Uvedl, že dodatečná lhůta k zaplacení soudního poplatku uplynula 17. 12. 2020, přičemž dovolatel soudní poplatek zaplatil až 18. 12. 2020. Protože v projednávané věci nemohl žalovaný zaplatit soudní poplatek kolkovými známkami, nýbrž jen bankovním převodem, neuplatní se pravidlo o zachování procesní lhůty podle

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2021, č. j. -179, potvrdil usnesení Okresního soudu v Kolíně; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Cituje , a , o soudních poplatcích, akcentoval, že nezaplatil-li žalovaný soudní poplatek z dovolání v soudem určené lhůtě (tzn. do 17. 12. 2020), nýbrž až po jejím marném uplynutí (tj. až 18. 12. 2020), je správný postup soudu prvního stupně, který řízení podle věty druhé zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle , (dále jen „ “), neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí podle jeho přesvědčení na řešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena a dále na řešení otázek procesního práva, které již v rozhodovací činnosti dovolacího soudu byly vyřešeny, ale měly by být posouzeny jinak. Za dosud nevyřešenou považuje otázku, zda je zachována lhůta k zaplacení soudního poplatku v situaci, kdy příkaz k jeho úhradě je zadán v systému internetového bankovnictví ve lhůtě k zaplacení soudního poplatku, avšak platba je připsána na účet soudu až po uplynutí lhůty k jeho zaplacení.

Za otázky procesního práva, které již byly dovolacím soudem vyřešeny, avšak měly by být posouzeny opětovně, ale jinak, považuje dovolatel otázku charakteru lhůty pro zaplacení soudního poplatku, tedy zda jde o lhůtu zákonnou nebo procesní, a dále otázku, zda určuje-li , daňový řád, že za den platby se považuje u platby prováděné poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem poštovních služeb den, kdy byla připsána na účet správce daně, je nezbytné se touto úpravou řídit.

Nejvyšší soud projednal dovolání podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo otázek, které již dovolací soud ve své rozhodovací činnosti vyřešil, ale tyto otázky by měly být opět posouzeny, ale jinak, tedy zda je dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Ve vztahu k řešení otázky, zda je zachována lhůta k zaplacení soudního poplatku v situaci, kdy příkaz k jeho úhradě je zadán v systému internetového bankovnictví ve lhůtě k zaplacení soudního poplatku, avšak platba je připsána na účet soudu až po uplynutí lhůty k jeho zaplacení, nutno uvést, že nejde o otázku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešenou. Tak např. v usnesení ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. , Nejvyšší soud shrnul dosavadní judikatorní závěry, podle nichž „při placení soudního poplatku formou bezhotovostního převodu je z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti rozhodný ten den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu, k němuž dospěly ve své obsáhlé judikatuře již Nejvyšší správní soud (srov. shodně například rozsudky ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. , ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. – všechna tato rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz) i Ústavní soud (srov. shodně například usnesení ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. – všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).“ Ke stejnému závěru dospěla i praxe Nejvyššího soudu (srovnej např. jeho usnesení ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. , ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. ).

Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí aproboval právní názor soudů, podle kterého je za datum úhrady soudního poplatku považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu u pokyn k provedení platby, a že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu. Ústavní soud neshledal důvod, proč by měl v tomto řízení výše vyslovený právní názor jakkoliv přehodnocovat (k obdobnému závěru srov. též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. ). V usnesení ze dne 14. 6. 2019, sp. zn. , pak Ústavní soud ve vztahu ke lhůtě k zaplacení soudního poplatku a k aplikaci daňového řádu konstatoval, že „příslušná ustanovení ani poplatkového zákona výslovně neupravují, ve kterém okamžiku je soudní poplatek zaplacen; i kdyby byla ústavní stížnost přípustná, aplikoval by se (jak sám stěžovatel uvádí) analogicky daňový řád, podle kterého je lhůta zachována připsáním platby na účet nejpozději poslední den lhůty (viz usnesení ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. )“.

K závěrům ohledně okamžiku splnění poplatkové povinnosti v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu se Nejvyšší soud následně přihlásil v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. , ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. , ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. , či ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. ).

Pro řešení této otázky tak není dovolání podle přípustné.

Otázka, zda lhůta pro zaplacení soudního poplatku je lhůtou zákonnou nebo procesní přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno (na jejím řešení rozhodnutí nespočívá). Platí, že otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen zn. , ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , odmítl).

V usnesení ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. , Nejvyšší soud přijal závěr, podle něhož „zákon o soudních poplatcích ani výslovně neupravují, kterým okamžikem je soudní poplatek zaplacen; proto je třeba podle zákona o soudních poplatcích postupovat podle daňového řádu, konkrétně podle , b).“

Neshledal-li Nejvyšší soud důvod pro odchýlení se od své dosavadní rozhodovací praxe, která je ustálena v otázce aplikace daňového řádu ve věcech soudních poplatků, nenastala dovolatelem navrhovaná potřeba aktivovat velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů.

Žalovaný zaplatil soudní poplatek za dovolání dne 18. 12. 2020, neboť až k tomuto dni byla jeho platba připsána na účet soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. , podle nichž poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu je splněna dnem připsání platby na účet soudu). Učinil tak až po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené v usnesení soudu prvního stupně.

Dovolává-li se žalovaný závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. , pak pomíjí, že v Ústavním soudem řešené věci šlo o platbu soudního poplatku kolkovými známkami ve výši 3.456,- Kč, přičemž ty byly vylepeny na podání stěžovatelky, které poslední den lhůty podala na poště k přepravě.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2022

JUDr. Václav Duda předseda senátu