Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 8 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (13)F99B2563D5F0C1F9C125857800189221.html
HTML · 15.15 KB
No categories available
20 Cdo 466/2020
20 Cdo 466/2020-316
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně České republiky- Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, se sídlem v Brně, Nám. Svobody č. 98/4, identifikační číslo osoby 72080043, proti žalovanému D. T., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Hanou Baláčovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, o zaplacení částky 2 050 203,35 Kč + 3 490 496,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 94 C 180/2015 , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2019, č. j. 19 Co 127/2019 -287, t a k t o :
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2019, č. j. 19 Co 127/2019 -287, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. ) - dále jen „o. s. ř. “., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o tom, kterým okamžikem je soudní poplatek zaplacen, je-li placen bezhotovostním převodem, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení ze dne 8. listopadu 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016 , usnesení ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. 29 Cdo 2635/2016 , nebo usnesení ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018 , uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v nichž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je-li soudní poplatek placen bezhotovostním převodem, splní poplatník poplatkovou povinnost až okamžikem, kdy byla platba připsána na účet příslušného soudu. K důsledkům nezaplacení soudního poplatku po novele zákona č. 549/1991 Sb. provedené zákonem č. 296/2017 Sb. s účinností od 30. září 2017 srov. již uvedené usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2019 sp. zn. 31 Cdo 3042/2018 a v něm přijatý závěr, že poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. vzniká mj. podáním žaloby, odvolání nebo dovolání, a že se vznikem poplatkové povinnosti nastává i splatnost poplatku (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. ) přičemž pro případ, kdy poplatník svou poplatkovou povinnost nesplní již při podání žaloby (odvolání, dovolání), může tak učinit v dodatečné lhůtě. Podle § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb. , nebyl-li soudní poplatek zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku), s tím, že k zaplacení poplatku po této lhůtě již nemůže přihlédnout (k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 15. května 2018, sp. zn. IV. ÚS 1334/18 , a usnesení Ústavního soudu ze dne 20. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18 ), v němž Ústavní soud ve vztahu k § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , ve znění účinném od 30. září 2017, dospěl k závěru, že stanovení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku v délce alespoň 15 dnů s následkem zastavení řízení v případě marného uplynutí lhůty není nepřiměřené ve vztahu k možnosti uplatnit u soudu tvrzené právo, neboť jde již o lhůtu náhradní pro případ nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek společně s podáním návrhu, přičemž následné zastavení řízení je pak logickým a ústavně konformním důsledkem pasivity poplatníka.
Dovolací soud neshledal důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Jde-li o dovolatelovu námitku, že k úhradě soudního poplatku byl vyzván usnesením, jehož výrok obsahoval nesprávnost, jedná se o otázku, na které (jak ostatně uvedl sám dovolatel) rozhodnutí o dovolání nestojí. Dovolací soud však podotýká, že se plně ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že v uvedeném případě nebylo pochyb o tom, k úhradě jakého podání byl žalobce vyzván, neboť žádné jiné podání vůči danému soudu neučinil a zároveň výzva obsahovala odkaz na konkrétní položku Sazebníku soudních poplatků, který upravuje toliko soudní poplatek z dovolání.
Dovolatel v dovolání navrhl odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. března 2019, č. j. 94 C 180/2015 -273. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř. o. s. ř. ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 3. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu