Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2635/2016

29 Cdo 2635/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně DOCTUS s. r. o., se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1541/146, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 61460036, zastoupené JUDr. Tomášem Nevečeřalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 404/19, PSČ 120 00, proti žalovaným označeným jako „všichni dědici“ po zemřelé M. H., zemřelé 25. dubna 2013, o zaplacení částky 3.000.000 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2016, č. j. -28, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. listopadu 2015, č. j. -17, podle ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Usnesení bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 16. listopadu 2015.

Usnesením ze dne 15. prosince 2015, č. j. -20, Městský soud v Praze rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude žalobkyni vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 150.500 Kč.

Soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 9 odst. 7 a § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích – uzavřel, že žalobkyně uhradila soudní poplatek (poštovní poukázkou) až poté, kdy usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci a řízení bylo tedy již pravomocně skončeno (usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci dne 2. prosince 2015, částka odpovídající soudnímu poplatku však byla připsána na účet soudu až dne 3. prosince 2015). Soudní poplatek z podané žaloby tak byl zaplacen „bez právního důvodu“ a soud rozhodl o jeho vrácení žalobkyni.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. února 2016, č. j. -28, k odvolání žalobkyně usnesení soudu prvního stupně o vrácení soudního poplatku potvrdil.

Odvolací soud přitom zdůraznil, že předpokladem postupu podle ustanovení § 10 odst. 7 (správně § 9 odst. 7) zákona o soudních poplatcích (podle kterého soud zruší usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, je-li poplatek zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení) je to, že soudní poplatek bude složen u soudu nejpozději poslední den lhůty pro podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení. Jelikož v dané věci žalobkyně nehradila soudní poplatek v hotovosti, nýbrž bezhotovostní formou (prostřednictvím provozovatele poštovních služeb), bylo možné soudní poplatek považovat za zaplacený až dnem, kdy byly peněžní prostředky připsány na účet soudu prvního stupně. K tomu však v posuzovaném případě došlo až 3. prosince 2015, tedy již po právní moci usnesení o zastavení řízení.

Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu, jež mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „ “), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že dovolatelkou zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem – co do závěru, že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu je splněna až dnem připsání platby na účet soudu – zcela odpovídá závěrům přijatým Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 8. listopadu 2016, sp. zn. , jakož i ustálené rozhodovací praxi Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení ze dne 23. března 2016, sp. zn. a judikaturu tam citovanou).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle ustanovení věty druhé odůvodněn.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2017JUDr. Jiří Z a v á z a lpředseda senátu