Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 29/2024

28 Cdo 29/2024-94

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Lamione SE, identifikační číslo osoby 292 79 364, se sídlem v Brně – Řečkovicích, Karásek 2245, zastoupené Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti žalované ENRESS s.r.o., identifikační číslo osoby 294 12 340, se sídlem v Praze 5 – Jinonicích, V Zářezu 902/4, o zaplacení částky 1 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2023, č. j. -80, takto:

Odůvodnění:

1. Shora označeným usnesením Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále i jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 9. 2023, č. j. -73, jímž bylo [pro nezaplacení soudního poplatku; , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů] zastaveno řízení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I.); zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.

2. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně (dále také i „dovolatelka“) dovoláním. S poukazem na závěry rozhodovací praxe namítá, že soud prvního stupně před zastavením řízení nedostál své povinnosti (znovu) vyzvat dovolatelku k zaplacení soudního poplatku poté, co bylo (negativně) rozhodnuto o její žádosti o osvobození od placení soudních poplatků. Má za to, že povinnost k placení soudního poplatku dle původní výzvy byla „konzumována“ podáním žádosti o osvobození od soudního poplatku a očekávala, že jí bude doručována nová výzva k zaplacení, na jejímž základě by poplatek řádně zaplatila. Svým postupem soudy dle dovolatelky zatížily řízení vadou, v jejímž důsledku bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

3. Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „ “), jako nepřípustné.

4. Přípustnost dovolání (jež nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

5. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Podle věty první dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

7. Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby svou povinnost zaplatit soudní poplatek za podaný návrh v určené lhůtě (stanovené v přiměřené délce) řádně splnil (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2023, sen. zn. ). Poplatková povinnost podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále také i jen „zákon o soudních poplatcích“) přitom vzniká mj. již podáním žaloby, odvolání nebo dovolání. Se vznikem poplatkové povinnosti nastává i splatnost poplatku ( ) a pro případ, kdy poplatník svou poplatkovou povinnost nesplní již při podání žaloby (odvolání, dovolání), může tak učinit v dodatečné lhůtě, přičemž podle a 2 zákona o soudních poplatcích nebyl-li soudní poplatek zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku). K zaplacení poplatku po této lhůtě již nemůže soud přihlédnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. ).

8. V projednávané věci byla žalobkyně usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 4. 2023, č. j. -23, vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za podání žaloby v tam stanovené výši a zároveň byla poučena o následcích nesplnění této povinnosti. V reakci na tuto výzvu požádala žalobkyně o osvobození od placení soudního poplatku. O této žádosti bylo soudy rozhodnuto tak, že se žalobkyni osvobození nepřiznává. Spolu s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu o nepřiznání osvobození od soudního poplatku bylo žalobkyni dne 28. 8. 2023 (opětovně) doručeno i usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku v určené výši ve lhůtě v délce patnáct dnů od jeho doručení na tam uvedený účet soudu. Žalobkyně soudní poplatek neuhradila, pročež soud prvního stupně řízení usnesením ze dne 21. 9. 2023, č. j. -73, zastavil.

9. Na podkladě shora rekapitulovaných reálií věci nelze než shledat, že žalobkyně byla k uhrazení soudního poplatku řádně vyzvána a poté, co jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků byla k uhrazení poplatku vyzvána opětovně, byl jí poskytnut dostatečný časový prostor k tomu, aby soudní poplatek zaplatila (žalobkyni byla /fakticky/ poskytnuta nová lhůta k zaplacení soudního poplatku dle předchozí výzvy) a byla jí tak zachována možnost domáhat se soudní ochrany jejích práv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. , či nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. , ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. , nebo i nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. ). Je vhodné připomenout, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (odvolání, dovolání). Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní, propadné) lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. , z judikatury Ústavního soudu např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. ). O zastavení řízení v daném případě soudy rozhodly teprve poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a po uplynutí (nově stanovené) lhůty k zaplacení soudního poplatku. Setrvání na požadavku „nové“, materiálně (obsahově) stále stejné výzvy, odlišné toliko po stránce formální – tak jak v dovolání nastiňuje dovolatelka – by se v posuzovaném případě jevilo postupem přepjatě formalistickým (viz také přiměřeně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. , a judikaturu tam citovanou).

10. K argumentaci dovolatelky, že povinnost k zaplacení soudního poplatku dle výzvy ze dne 25. 4. 2023 byla „konzumována“ podáním žádosti o osvobození od soudního poplatku, nelze než uvést, že podáním této žádosti nedošlo k anulování skutečnosti, že soud v souladu s § 9 odst. 1 a 3 zákona o soudních poplatcích dovolatelku k zaplacení soudního poplatku řádně vyzval (viz např. také odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. ). Důsledkem podání žádosti o osvobození od placení soudních poplatků je, že do nabytí právní moci rozhodnutí o takové žádosti není otázka povinnosti zaplatit soudní poplatek konečným způsobem vyřešena (a soud tak řízení nemůže bez dalšího zastavit) a není-li pak osvobození od soudního poplatku přiznáno, musí být účastníku za účelem možnosti uplatnění práva na soudní ochranu poskytnut reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a tím pro pokračování v řízení o věci samé (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Tomuto požadavku soudy v posuzované věci dostály.

11. Vytýká-li dovolatelka, že nebyla vyzvána k doplnění svého odvolání, vystihuje tato námitka vadu řízení (nejde o kvalifikovanou otázku procesního práva, na jejímž řešení by záviselo napadené rozhodnutí). K vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a), b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jimiž bylo by případně řízení zatíženo, dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou ).

12. Z výše uvedeného vyplývá, že zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle nejsou splněny, neboť při řešení dovoláním označené otázky se odvolací soud napadeným rozsudkem neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (ani od odkazované rozhodovací praxe Ústavního soudu) a nejsou dány ani důvody pro jiné posouzení této v rozhodování dovolacího soudu již vyřešené otázky.

13. Proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení je přípustnost dovolání vyloučena (viz ) a proti této části rozhodnutí také dovolatelka již žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání (srov. ) – neuplatňuje.

14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a ; žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů tohoto řízení nemá, zatímco žalované (k náhradě zásadně oprávněné) v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 2. 2024

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu