Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1264/24

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Josefa Baxy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Lamione SE, se sídlem Karásek 2245/1f, Brno, zastoupené Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem se sídlem Orlí 492/18, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -94 ze dne 13. 2. 2024, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -80 ze dne 19. 10. 2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. -73 ze dne 21. 9. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ENRESS s.r.o., se sídlem V Zářezu 902/4, Praha 5 - Jinonice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení jejího práva zaručeného d.

2. Ústavní stížností napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo pro nezaplacení soudního poplatku dle ve spojení s a , o soudních poplatcích, zastaveno řízení o žalobě stěžovatelky, kterou se po žalované (vedlejší účastnici) domáhala zaplacení částky 1 600 000 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze usnesení potvrdil. Z rozhodnutí vyplývá, že obvodní soud usnesením č. j. -23 ze dne 25. 4. 2023 stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek ve výši 80 000 Kč s poučením, že v případě nezaplacení poplatku bude řízení zastaveno. Stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků, které jí přiznáno nebylo (usnesením č. j. -61 ze dne 13. 6. 2023 potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze č. j. -69 ze dne 22. 8. 2023). Stěžovatelce bylo následně dne 28. 8. 2023 doručeno usnesení s výzvou k úhradě soudního poplatku. Protože patnáctidenní lhůta k zaplacení uplynula a soudní poplatek nebyl zaplacen, obvodní soud řízení zastavil.

3. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle a 2 se zdůvodněním, že nebyly splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle , neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (ani od odkazované rozhodovací praxe Ústavního soudu) a nebyly dány ani důvody pro jiné posouzení v rozhodování dovolacího soudu již vyřešené otázky. Vyložil, že stěžovatelka byla k uhrazení soudního poplatku řádně vyzvána a poté, co jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, byla k uhrazení poplatku vyzvána opětovně (spolu s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu o nepřiznání osvobození od soudního poplatku jí bylo opětovně doručeno i usnesení s výzvou k zaplacení poplatku v určené výši ve lhůtě patnácti dnů od doručení).

4. Možnost domáhat se soudní ochrany svých práv byla stěžovatelce zachována, když jí byl poskytnut dostatečný časový prostor k tomu, aby soudní poplatek zaplatila (fakticky jí byla poskytnuta nová lhůta k zaplacení soudního poplatku dle předchozí výzvy). O zastavení řízení soudy rozhodly teprve po pravomocném rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a po uplynutí (nově stanovené) lhůty k zaplacení soudního poplatku. Setrvání na požadavku "nové", materiálně (obsahově) stále stejné výzvy, odlišné toliko po stránce formální, by se v posuzovaném případě dle Nejvyššího soudu jevilo postupem přepjatě formalistickým.

II.

5. Ústavní stížností napadená usnesení označuje stěžovatelka za nesprávná a nezákonná a namítá, že před vydáním usnesení o zastavení řízení nebyla znovu řádně vyzvána k zaplacení poplatku. Uvádí, že obvodní soud jí doručil v jedné datové zprávě spolu s usnesením č. j. -69, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, také původní výzvu k zaplacení poplatku č. j. -23. Nemohla seznat, že je vyzývána k opětovnému zaplacení poplatku, když měla za to, že původní výzvu jí soud zaslal toliko na vědomí a očekávala, že jí bude doručována nová výzva k zaplacení.

6. Opětovné doručení původní výzvy dle stěžovatelky nemohlo vyvolat žádné právní účinky. Usnesení bylo právně konzumováno, neboť již nabylo právní moci a uplynula jím stanovená lhůta k zaplacení poplatku, která běžela od okamžiku prvního doručení a nemohla začít běžet opětovně. Takové účinky ze zákona nevyplývají. Aby jimi byla stěžovatelka vázána, měla o nich být minimálně poučena. Je-li ukládána povinnost v propadné lhůtě, je nezbytné tak činit natolik určitě a srozumitelně, aby účastník bez pochybností věděl, kdy ji má splnit. Požadavku opětovné výzvy bylo dle stěžovatelky možné vyhovět jen vydáním nového usnesení stanovujícího povinnost k zaplacení poplatku. Pouhou změnou data a čísla jednacího lze účastníku poskytnout požadovanou právní jistotu ohledně jeho povinností a nejde tak o postup přepjatě formalistický.

III.

7. Ve své judikatuře Ústavní soud akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech vystupuje jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y). Není součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

8. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení stěžovatelky, zvážil obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz .

IV.

9. Důvody, pro které by bylo nezbytné zasáhnout do nezávislého rozhodování obecných soudů, Ústavní soud nezjistil. Po seznámení se s napadenými rozhodnutími dospěl k závěru, že v nich bylo způsobem adekvátním povaze věci vysvětleno, proč soudy rozhodly tak, jak rozhodly. Nejvyšší soud se s námitkami stěžovatelky srozumitelně vypořádal a s odkazy na relevantní judikaturu vysvětlil, proč dovolání odmítl coby nepřípustné. K poskytnutému přiléhavému odůvodnění nemá Ústavní soud z hlediska ústavněprávního přezkumu výhrady.

10. Nejvyšší soud předně připomenul, že samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Zaplacení soudního poplatku bez výzvy či upomínky by ostatně mělo být pravidlem. Pokud tedy poplatník tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity. Tento závěr odpovídá i závěrům judikatury Ústavního soudu (pro shrnutí srov. např. nález

sp. zn.

a rozhodnutí v něm citovaná; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na https://nalus.usoud.cz).

11. K argumentaci stěžovatelky, že povinnost k zaplacení soudního poplatku dle původní výzvy byla "konzumována" podáním žádosti o osvobození od soudního poplatku, Nejvyšší soud uvedl, že podáním této žádosti nedošlo k anulování skutečnosti, že soud stěžovatelku k zaplacení řádně vyzval. Jak Nejvyšší soud vyložil, důsledkem podání (včasné) žádosti o osvobození od placení soudních poplatků je, že do nabytí právní moci rozhodnutí o takové žádosti není otázka povinnosti zaplatit poplatek konečným způsobem vyřešena a soud řízení nemůže bez dalšího zastavit. Není-li pak osvobození od soudního poplatku přiznáno, musí být účastníku za účelem možnosti uplatnění práva na soudní ochranu poskytnut reálný časový prostor pro jeho úhradu a pokračování v řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), čemuž soudy v posuzované věci dostály. Nejvyšší soud také zdůraznil, že stěžovatelce byla po nepřiznání osvobození od soudních poplatků fakticky poskytnuta nová lhůta k jeho zaplacení dle předchozí výzvy a byla jí tak zachována možnost domáhat se soudní ochrany svých práv (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ).

12. Výše popsaný závěr ostatně vyplývá i z nálezu

sp. zn.

, na který stěžovatelka odkazuje v ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud uvedl, "podá-li si účastník návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, je správným postupem soudu, pokud tento, byť zčásti, tomuto návrhu nechce vyhovět, aby o něm nejprve rozhodl a znovu účastníka vyzval k zaplacení soudního poplatku či zbývající částky částečně prominutého soudního poplatku, a teprve pokud ani v této lhůtě účastník nezaplatí, může soud usnesením řízení zastavit". Z citovaného nálezu je tedy zřejmá povinnost soudu účastníka k zaplacení poplatku znovu vyzvat a reálně umožnit jeho dodatečné zaplacení, nikoliv již však to, jaké konkrétní náležitosti by opětovná výzva adresovaná účastníkovi měla mít.

13. Zaslal-li soud stěžovatelce původní výzvu [a v návaznosti na rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků ji tak v souladu s požadavky vyplývajícími z judikatury fakticky znovu informoval o (zákonné) povinnosti poplatek zaplatit, která jí vznikla jíž podáním žaloby, o dodatečné lhůtě s tím spojené a následky nezaplacení], nelze v tomto postupu spatřovat vybočení z mezí ústavnosti a stěžovatelkou namítaný zásah do základních práv.

14. Stěžovatelka byla již první výzvou informována o tom, že má soudní poplatek zaplatit, jinak bude řízení zastaveno. Poté, co jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, byla k zaplacení poplatku opětovně vyzvána (byť původní výzvou) a byl jí poskytnut také dostatečný čas pro jeho úhradu. Není přitom zřejmé, proč by jí měla být spolu s rozhodnutím o nepřiznání osvobození od soudních poplatků původní výzva posílána toliko "na vědomí", jak uvádí v ústavní stížnosti.

15. Nelze odhlédnout ani od toho, že byla zastoupena advokátem, který si coby právní profesionál taktéž musel být vědom toho, že nevyhnutelným důsledkem rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků je povinnost tento poplatek zaplatit s tím, že jinak bude řízení zastaveno. Stěžovatelce tak v důsledku procesního postupu soudů nebylo zabráněno v tom, aby po pravomocném usnesení o nepřiznání osvobození poplatek zaplatila a v řízení pokračovala (k tomu by došlo tehdy, pokud by o zastavení řízení bylo rozhodnuto dříve nebo souběžně s právní mocí usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, případně - vzhledem k závěrům vyplývajícím z citované judikatury - tehdy, nebyla-li by stěžovatelka k zaplacení poplatku znovu vyzvána vůbec).

16. Jelikož kvalifikované pochybení, s nímž by bylo možné spojovat stěžovatelkou namítané porušení základních práv, Ústavní soud neshledal, byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2024

Jan Wintr, v. r.

předseda senátu