Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2557/2023

26 Cdo 2557/2023-506

USNESENÍ

O. P.

M. R.

, zastoupenému Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, o zaplacení částky 343 500 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 498 888 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2023, č. j. -493, takto:

I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 11. 6. 2023, č. j. -493, potvrdil usnesení Okresního soudu v Příbrami (soudu prvního stupně) ze dne 24. 4. 2023, č. j. -482, jímž zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2022, č. j. -431, a rozhodl o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Vyšel z toho, že žalobkyně podala včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a zároveň požádala o osvobození od soudních poplatků za podané odvolání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 1. 2023, č. j. -454, výrokem I. nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků a výrokem II. ji vyzval, aby do 15 dnů od právní moci výroku I. usnesení zaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 17 180 Kč na tam specifikovaný bankovní účet soudu. Usnesením ze dne 1. 3. 2023, č. j. -478, odvolací soud odvolání žalobkyně proti výroku II. odmítl a výrok I. napadeného usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 3. 2023 a žalobkyně tak měla zaplatit soudní poplatek do 27. 3. 2023. Jelikož jej nezaplatila, soud prvního stupně řízení zastavil podle , o soudních poplatcích (dále jen „ “).

Dovodil, že výzva k zaplacení soudního poplatku obsahovala přesné označení rozhodnutí, kterého se žádaný soudní poplatek týká, přesnou specifikaci bankovního spojení k zaplacení soudního poplatku; délka lhůty k zaplacení byla stanovena v souladu se zákonem a její počátek byl určen dnem právní moci výroku soudu o nepřiznání osvobození od placení soudních poplatků žalobkyni. Výzva tedy byla objektivně způsobilá poskytnout žalobkyni informace o povinnosti k zaplacení soudního poplatku za odvolací řízení, lhůty k zaplacení a platebního místa, a za této situace by doručování nové a stejné výzvy bylo postupem neefektivním a formalistickým. Usnesení soudu prvního stupně proto jako věcně správné potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dovolatelka) dovolání. Jeho přípustnost spatřovala v tom, že „vytčená otázka procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, neoznačila však žádná rozhodnutí Nejvyššího soudu, která by jakoukoli právní otázku řešila rozdílně. Z obsahu dovolání je ale zřejmé, že nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně, který ji v usnesení, jímž jí nepřiznal osvobození od soudních poplatků, zároveň vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Vytýká mu, že poté, co nevyhověl její žádosti o osvobození od soudních poplatků, jí nestanovil novou lhůtu k zaplacení soudního poplatku v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. . Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího zrušil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalobkyně (dovolatelky) bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ). Otázka, vyplývající z obsahu dovolání, zda lze počátek lhůty k zaplacení soudního poplatku vázat na právní moc rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud výslovně vyřešena, proto je dovolání přípustné podle , není však důvodné.

Podle 9 odst. 1 nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

Předně je třeba uvést, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. , nepředstavuje rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení , nicméně z jeho závěrů vycházejí dovolatelkou zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. . Dovolací soud v nich mimo jiné dovodil, že podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků v (dodatečné) lhůtě určené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku z odvolání účastník zabrání účinku spojenému s marným uplynutím lhůty, a to zastavení odvolacího řízení. Jestliže soud včas podané žádosti o osvobození od soudních poplatků nevyhoví, je na něm, aby žadateli stanovil k zaplacení soudního poplatku „lhůtu novou“. Uvedená rozhodnutí ale byla přijata v odlišných procesních situacích. V prvním případě dovolatelka požádala o osvobození od soudních poplatků teprve poté, co marně uplynula lhůta určená k zaplacení soudního poplatku a soud rozhodl o zastavení řízení, v druhém případě dovolatelka požádala o osvobození od soudních poplatků v (dodatečné) lhůtě 15 dnů, která jí byla soudem určena s počátkem běhu dnem následujícím po doručení usnesení.

V projednávané věci je však situace jiná. Soud prvního stupně sice pojal výzvu k zaplacení soudního poplatku do usnesení, kterým současně rozhodl o žádosti žalobkyně o osvobození soudních poplatků, ale počátek běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku vázal až na právní moc rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Takový postup není v rozporu s výše citovaným , který pouze vyžaduje, aby lhůta k zaplacení soudního poplatku činila alespoň 15 dnů, o jejím počátku ale nic nestanoví. Výzva byla srozumitelná a žalobkyni byl poskytnut dostatečný časový prostor k tomu, aby poté, co jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, soudní poplatek zaplatila. O zastavení řízení pak soudy rozhodly teprve potom, co rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků nabylo právní moci a marně uplynula lhůta k zaplacení soudního poplatku. Setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy se tak jeví postupem neefektivním a formalistickým (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. , a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. , či ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. , nebo ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. ).

Lze uzavřít, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek je napadené rozhodnutí správné. Nejvyšší soud proto - aniž ve věci nařídil jednání ( ) - dovolání jako nedůvodné zamítl [ ].

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky (nadto nijak neodůvodněném) na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2022, č. j. -431. V této souvislosti přihlédl i k tomu, že dovolatelka požádala o odklad právní moci a vykonatelnosti citovaného rozsudku i přesto, že nebyl dovoláním napaden. Dovolací soud přitom může před rozhodnutím o dovolání odložit pouze právní moc či vykonatelnost dovoláním „napadeného rozhodnutí“ (viz ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti dovolatelce, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 11. 2023

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu