Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1730/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ O. M. a 2/ S. M., zastoupených JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Bělehradská 2759, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 30. 4. 2008 č. j. -24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelé navrhli, aby pro porušení zásady rovnosti účastníků řízení a práva na spravedlivý proces Ústavní soud zrušil v záhlaví citované usnesení krajského soudu, které bylo vydáno v jejich občanskoprávní věci, jmenovitě v jimi zahájeném řízení o žalobě pro zmatečnost.

Touto žalobou stěžovatelé - s odvoláním na ustanovení , a ex. řádu - napadli usnesení, jímž soud prvního stupně proti nim (coby povinným) nařídil exekuci, a dále usnesení, kterým odvolací soud jejich odvolání proti němu odmítl. Jelikož stěžovatelé nezaplatili soudní poplatek z návrhu na zahájení tohoto řízení, Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 21. 1. 2008 č.j. -7 řízení podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zastavil. S podáním, označeném jako "odvolání", naložil jako s návrhem na zrušení tohoto usnesení, jelikož v něm stěžovatelé toliko vysvětlovali, proč soudní poplatek nezaplatili (a že jej uhrazují dodatečně); usnesením ze dne 28. 3. 2008 č.j. -16 soud prvního stupně tento návrh zamítl a soud odvolací - stížností napadeným - usnesením jeho rozhodnutí potvrdil. Oba soudy dospěly k závěru, že soudní poplatek byl zaplacen až po uplynutí lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, pročež k jeho odstranění již nemůže dojít ani na základě stěžovateli dovolávaného ustanovení .

Stěžovatelé těmto závěrům obecných soudů oponují; jsou přesvědčeni, že soudní poplatek byl zaplacen včas, neboť v poslední den lhůty pro odvolání příslušný soudní tiskopis s vylepenými kolky předali k poštovní přepravě. Pakliže soudy odmítly k tomu přihlédnout, a naopak vycházely z toho, že tento tiskopis byl soudu dodán poštou až po této lhůtě, a tudíž opožděně, porušily podle stěžovatelů "zásadu rovnosti účastníků a na nároku na spravedlivý proces".

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v občanskoprávním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Z toho, co bylo stěžovateli vylíčeno o stavu a výsledku jejich občanskoprávního řízení, je očividné, že v kontextu ústavněprávním nemůže jít o nic jiného, než o garance článku 36 odst. 1 základních práv a svobod (dále jen " "), podle kterého se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Jinak řečeno, jde o to, zda stěžovatelům nebyl odepřen přístup k soudu, resp. zda zastavení řízení o jimi podané žalobě pro zmatečnost bylo vskutku důsledkem toho, že stěžovatelé nedodrželi "stanovený postup", anebo podmínky pro zastavení řízení naopak dány nebyly. Argument stěžovatelů o nedostatku jejich procesní rovnosti v řízení je naopak zcela nepřípadný, a to na prvý pohled.

Deficit spravedlivého procesu ve smyslu se v rovině právního posouzení věci nemůže projevit jinak než poměřením, zda soudy podaný výklad rozhodných právních norem je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů.

Výše vymezený procesní kontext splnění těchto podmínek nenasvědčuje; výhrady stěžovatelů jsou především (podústavní) procesualistickou polemikou s obecnými soudy, a jestliže soudy svá rozhodnutí náležitě a racionálně odůvodnily, o rozhodnutích "svévolných" být řeč nemůže, což je pro ústavněprávní přezkum významným východiskem.

Platí však i dále, že názor, že pro naplnění podmínek pro zrušení usnesení o zastavení řízení podle je zapotřebí, že "nejpozději v poslední den lhůty musí být poplatek v dispozici příslušného soudu (ať už v kolkových známkách, v hotovosti v pokladně, na bankovním účtu)", a že naopak zde "nejde o procesní lhůtu pro podání účastníka ... kde postačí v poslední den lhůty předat podání doručujícímu orgánu", který vyslovil odvolací soud, není prima facie nesprávný. Nelze jednoznačně odmítnout argument, že "zaplatit" (ve lhůtě k odvolání proti usnesení o zastavení řízení ve smyslu uvedeného ustanovení) se neidentifikuje s pojmem "učinit (ve lhůtě) procesní podání", a proto se ustanovení nutně uplatnit nemusí.

V usnesení ze dne 7. 12. 2006

sp. zn.

vyslovil Ústavní soud názor, že "i když ke splnění lhůty k odvolání ... by bylo dostačující tento den učinit podání u soudu nebo podání odevzdat u orgánu, který má povinnost je doručit ( obč. soudního řádu), povinnost vzniklá stěžovateli podáním odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, tj. zaplatit poplatek dle , ve znění pozdějších předpisů, měla být splněna ve lhůtě, vyplývající z citovaného , přičemž při platbě prostřednictvím pošty či peněžního u je taková povinnost splněna dnem, kdy předepsaná částka je připsána na účet oprávněného ( per analogiam)".

S tím je právní názor obecných soudů, jež v dané věci uplatnily, evidentně souladný.

Oproti tomu v nálezech, v nichž se operuje s názorem odlišným (

sp. zn.

či sp. zn. 318/200, na nějž stěžovatelé odkazovali), je uvažována situace podle , příp. odst. 2 , a dovozovány důsledky tam předpokládané lhůty jakožto procesní ve smyslu Je však zjevné, že lhůta podle ustanovení zákona, která je rozhodná v dané věci, má charakter jiný, jelikož je založena přímo zákonem.

Z řečeného plyne, že o nedostatek spravedlivého procesu, jak byly jeho podmínky shora vyloženy, zde nejde, resp. nelze jej spolehlivě dovodit.

Je proto namístě závěr, že zastavení řízení s protiústavním odepřením přístupu stěžovatelů k soudu ztotožnitelné není. Stížnosti stěžovatelů, jež vychází z předpokladu opaku, tudíž nebylo možné vyhovět, a Ústavní soud ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle v senátě bez ústního jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2008

Jiří Mucha

předseda senátu