Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Nd 307/2022

27 Nd 307/2022-257

USNESENÍ

Odůvodnění:

[1] Podáním doručeným Okresnímu soudu v Liberci dne 18. 2. 2022 namítli žalovaní (mimo jiné) podjatost soudců Vrchního soudu v Praze, a to JUDr. Ireny Ondruszové, JUDr. Michala Mědílka a JUDr. Jany Sedlářové. V námitce podjatosti uvedli, že „(…) z důvodu, že bylo podáno trestní ve věci oznámení na soudce a soudkyně VS v Praze, kde jsou osobami poškozenými oni, nebo jejich syn (osoba blízká) M. H. vznáší vůči osobám (…) námitku podjatosti.“.

[2] Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Irena Ondruszová, JUDr. Michal Mědílek a JUDr. Jana Sedlářová se k námitce podjatosti vyjádřili shodně tak, že k účastníkům, jejich zástupcům a ani k projednávané věci nemají žádný vztah a není jim známa žádná skutečnost, která by měla být důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti.

[3] Podle , (dále jen „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

[4] Podle o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[6] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

[7] Specifický poměr soudce k účastníku může vzniknout také v důsledku toho, že účastník proti němu podá trestní oznámení nebo jiný návrh na zahájení soudního řízení. Samo o sobě však takové podání účastníka vůči soudci ještě nezakládá důvod k vyloučení soudce; podání trestního oznámení na osobu je úkon, který nijak předem neurčuje, zda se dotyčná osoba skutečně dopustila protiprávního jednání. Teprve tehdy, vyústí-li vystupování účastníka např. v emotivně ovlivněný postoj soudce, který představuje nepatřičné vybočení z požadavku na profesionální přístup soudce k účastníkům řízení, mohou vyvstat pochybnosti o nestrannosti a objektivitě soudce vzhledem k jeho vztahu k účastníku řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. , ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. ).

[8] V posuzované věci přitom žalovaní netvrdí (a ani z obsahu spisu se nepodávají) takové skutečnosti, které by svědčily o tom, že by podané trestní oznámení jakkoliv ovlivnilo postoj označených soudců k projednávané věci, jejím účastníkům či jejich zástupcům, nebo že by vyvolalo okolnosti, jež zakládají důvodné pochybnosti o nestrannosti a objektivitě rozhodujících soudců. Naopak je z obsahu spisu zjevné, že námitky podjatosti (stejně jako většina ostatních podání žalovaných v této věci) vznesené žalovanými mají čistě obstrukční charakter. To je zjevné především z postupu, kdy žalovaní (resp. jejich „zástupce“) podávají trestní oznámení na všechny soudce, kteří v jejich právní věci rozhodují a následně z tohoto důvodu namítají jejich podjatost. Pro zbytek řízení tak žalovaní (a zejména jejich „zástupce“ L. H.) povedou v patrnosti rozhodovací praxi Ústavního soudu, podle které návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s y, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. , či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. ).

[9] Nejvyšší soud proto shledal námitku podjatosti vznesenou žalovanými zjevně nedůvodnou, neboť žalovaní neuvedli žádnou skutečnost, která by podle výše popsaných kritérií mohla vést k závěru o podjatosti některého z uvedených soudců.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 6. 2022

JUDr. Filip Cileček předseda senátu