Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Nd 509/2019

21 Nd 509/2019-1813

USNESENÍ

I. K.

J. A.

, narozenému XY, bytem v XY, za účasti

Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group

se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2016, č. j. -1449, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. května 2016, č. j. -1457, a proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. června 2015, č. j. -1202, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. ), o návrhu žalovaného na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto:

Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jana Maiová, JUDr. Lenka Kyprá a JUDr. Magdalena Vinklerová

nejsou vyloučeny

z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. .

Odůvodnění:

Žalovaný podal dne 23. 9. 2016 u Krajského soudu v Brně žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2016, č. j. -1449, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. 5. 2016, č. j. -1457, a proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 6. 2015, č. j. -1202, z důvodů uvedených v ustanovení , d) a odst. 3 ; ohledně důvodů uvedených v ustanovení a d) byla žaloba usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2018, č. j. -17 (správně-1712) vyloučena k samostatnému řízení (odvolání žalovaného proti tomuto výroku usnesení bylo usnesením Vrchního soudu ze dne 4. 10. 2018, č. j. -1738, odmítnuto).

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 1. 2019, č. j. -1744, žalobu pro zmatečnost (podanou žalovaným z důvodu uvedeného v ustanovení ) zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání, v němž - mimo jiné - namítl podjatost předsedkyně senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jany Maiové a soudkyň JUDr. Lenky Kypré a JUDr. Vladimíry Strakové, kterou doplnil na výzvu krajského soudu podáním ze dne 6. 3. 2019.

Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. -1774, rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jana Maiová, JUDr. Lenka Kyprá a JUDr. Vladimíra Straková, nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. . Dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň. Ve vztahu k JUDr. Lence Kypré a k JUDr. Vladimíře Strakové má námitka žalovaného povahu pouhé spekulativní domněnky; sám žalovaný ve vztahu k těmto soudkyním ani nenamítá, žádné konkrétní vztahy, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, jen spekuluje, že takové vztahy „mohou existovat“ (a jmenované soudkyně existenci takového důvodu vylučují). Existenci jakéhokoli důvodu pro své vyloučení popírá i JUDr. Jana Maiová, včetně toho, že by měla jakékoli jiné než pracovní vazby na osoby, s nimiž má být podle žalovaného v přátelských vztazích. Ve vztahu ke kriteriím, z nichž může vyplývat soudcův poměr k věci, poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím že „důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce.

Podáním ze dne 23. 6. 2019 žalovaný navrhl, aby bylo opraveno odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2018, č. j. -1738, a současně vznesl novou námitku podjatosti předsedkyně senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jany Maiové, a to z důvodů, které dříve neuvedl.

Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 29. 8. 2019, č. j. -1787, rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jana Maiová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. , s odůvodněním, že zákonné důvody k vyloučení jmenované soudkyně z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení nebyly zjištěny.

Žalovaný v dalším průběhu odvolacího řízení vznesl do protokolu o jednání Vrchního soudu v Olomouci konaného dne 3. 12. 2019 (před započetím jednání) znovu námitku podjatosti soudkyň senátu 7 Co (složeného z JUDr. Jany Maiové, předsedkyně senátu, a soudkyň JUDr. Lenky Kypré a JUDr. Magdaleny Vinklerové), který má jeho odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2019, č. j. -1744, projednávat, a odůvodnil ji nově tak, že „nesouhlasí s tím, aby tento senát ve věci rozhodoval, neboť včerejšího dne podal trestní oznámení pro možnou trestnou činnost tohoto senátu, a to zneužití pravomoci úřední osoby, kterou spatřuje v posouzení věci, konkrétně vyjádřené v usnesení tohoto senátu ze dne 4. 10. 2018, v odůvodnění uvedeném pod bodem 13, které bylo formulováno nejasně a nepřesně, resp. toto odůvodnění je formálně nelogické, neboť je v něm mimo jiné uvedeno, že byl zdravotně indisponován, byly zde směseny pojmy jako nenadálé zdravotní problémy a dlouhodobé zdravotní problémy, přičemž není pravdou, že by měl takové zdravotní problémy, které by snižovaly schopnost hájit své zájmy.“ Dále - mimo jiné - uvedl, že „vzhledem k tomu, že nemá důvěru v tento soud nejen proto, že podal trestní oznámení pro možnou trestnou činnost tohoto senátu, ale i proto, že u zdejšího soudu působil R., který byl v minulosti jeho nadřízeným, nesouhlasí s tím, aby tato jeho věc byla projednávána Vrchním soudem v Olomouci“, a navrhl, aby „byla přikázána nebo postoupena Vrchnímu soudu v Praze“.

Vrchní soud v Olomouci poté předložil věc, která napadla u tohoto soudu dne 6. 3. 2019 a je vedena pod sp. zn. , Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyň senátu 7 Co Vrchního soudu v Olomouci [ve složení – jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne 3. 12. 2019 - JUDr. Jana Maiová (předsedkyně senátu), JUDr. Lenka Kyprá a JUDr. Magdalena Vinklerová (přísedící)], který má věc (odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2019, č. j. -1744) projednávat a rozhodovat.

Podle ustanovení věty první o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.

Podle ustanovení § 15a odst. 1 věty první účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout.

Podle ustanovení soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 33/2000 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise pod číslem 48/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen také příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Nelze přitom vyloučit, že se nepřátelský vztah soudce k účastníku vytvoří při služebním styku, tj. v rámci předchozích soudních řízení nebo i v průběhu řízení stávajícího, především na základě negativně zaměřeného vystupování účastníka proti jeho osobě.

Specifický poměr soudce k účastníku může vzniknout i v důsledku toho, že účastník proti němu podá trestní oznámení nebo jiný návrh na zahájení soudního řízení. Samo o sobě však takové podání účastníka vůči soudci ještě důvod k vyloučení soudce nezakládá; podání trestního oznámení na osobu je úkon, který nijak předem neurčuje, zda se dotyčná osoba skutečně dopustila protiprávního jednání. Teprve tehdy, podaří-li se účastníku vyvolat skutečný právní spor (např. soudní řízení), v němž se zájmy soudce dostanou do rozporu se zájmy účastníka, případně vyústí-li vystupování účastníka v emotivně ovlivněný postoj soudce, který jinak obecně představuje nepatřičné vybočení z požadavku na profesionální přístup soudce k účastníkům řízení, mohou vyvstat pochybnosti o nestrannosti a objektivitě soudce vzhledem k jeho (do nové specifické polohy postavenému) vztahu k účastníku řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. ).

Žalovaný dovozuje podjatost soudkyň senátu 7 Co Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jany Maiové, JUDr. Lenky Kypré a JUDr. Magdaleny Vinklerové ke své osobě z důvodu podaného trestního oznámení „pro možnou trestnou činnost“, kterou spatřuje „v posouzení věci konkrétně vyjádřené v usnesení tohoto senátu ze dne 4. 10. 2018 v odůvodnění uvedeném pod bodem 13, které bylo formulováno nejasně a nepřesně“.

Soudkyně senátu 7 Co Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jana Maiová, JUDr. Lenka Kyprá a JUDr. Magdalena Vinklerová se shodně vyjádřily tak, že k žalovanému, žádnému z dalších účastníků ani k projednávané věci nemají žádná vztah; soudkyně JUDr. Jana Maiová a JUDr. Lenka Kyprá navíc uvedly, že jim není a nebyl znám žádný důvod, pro který by měly být z rozhodování vyloučeny, a to ani v době, kdy rozhodovaly usnesením ze dne 4. 10. 2018, č. j. -1738, v němž žalovaný spatřuje „možnou trestnou činnost, zneužití pravomoci úřední osoby“.

V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudkyň Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jany Maiové, JUDr. Lenky Kypré a JUDr. Magdaleny Vinklerové (zařazených do senátu 7 Co). Uvedené soudkyně nemají k projednávané věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska ustanovení významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalovaného uvedených v jeho přednesu u jednání odvolacího soudu dne 3. 12. 2019. Žalovaným totiž nejsou tvrzeny ani z obsahu spisu nevyplývají žádné takové skutečnosti, které by svědčily o tom, že trestní oznámení žalovaného vyústilo v takový postoj jmenovaných soudkyň, který by zakládal pochybnosti o jejich nestrannosti a objektivitě. Důvodem vyloučení soudce nemohou být ani úvahy žalovaného o postupu jmenovaných soudkyň (dvou z nich JUDr. Jany Maiové a JUDr. Lenky Kypré, neboť JUDr. Magdalena Vinklerová v té době členkou rozhodujícího senátu 7 Co nebyla) v řízení o projednávané věci (při vydání usnesení ze dne 4. 10. 2018, č. j. -1738), neboť ustanovení výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v postupu v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. též již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 33/2000 v časopise Soudní judikatura).

Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Olomouci uvedené ve výroku tohoto usnesení nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. ( ). Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o uplatněné námitce podjatosti rozhodnuto bez nařízení jednání ( věta druhá ).

Návrhem žalovaného, aby věc „byla přikázána nebo postoupena Vrchnímu soudu v Praze“, se Nejvyšší soud nezabýval, neboť ustanovení na posuzovanou věc nedopadá a k rozhodnutí o přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze z důvodu vhodnosti ve smyslu ustanovení nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 1. 2020

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu