Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 748/2022

-129

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Společenství vlastníků jednotek domu čp. 1829-1831 se sídlem v České Lípě, Větrná č. 1831/12, identifikační číslo osoby 25497430, zastoupeného JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova č. 400/9, proti povinným 1) A. F., narozené dne XY a 2) J. F., narozenému dne XY, oběma bytem v XY, oběma zastoupeným JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jižní č. 1820, pro 84 780 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání povinných 1) a 2) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. srpna 2018, č. j. -88, takto:

Dovolání povinných 1) a 2) se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání povinných 1) a 2) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 3. 2018, č. j. -77, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinných 1) a 2) na zastavení a odklad exekuce. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekučním titulem jsou v projednávané věci rozsudky Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 11. 2013, č. j. -191, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 10. 2014, č. j. -215, a rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 4. 2017, č. j. -23, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 10. 2017, č. j. -44, jimiž byla povinným uložena povinnost zaplatit oprávněnému celkem 84 780 Kč s příslušenstvím plynoucí z uplatněného nároku oprávněného na zaplacení záloh na služby spojené s užíváním bytu, příspěvku do fondu oprav, nedoplatku za služby spojené s užíváním bytu zjištěného v rámci konečného ročního vyúčtování a poplatku za rozúčtování jednotlivých služeb. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v projednávané věci není dán důvod pro zastavení exekuce, neboť povinnost platit zálohy na opravy, udržování a správu domu povinným nezanikla, a to ani dnem, kdy oprávněnému vznikla povinnost vyúčtovat podíl nákladů na jejich byt se započtením jimi zaplacených záloh, neboť , , ani jiný právní předpis s nesplněním této povinnosti zánik povinnosti vlastníka jednotky platit tzv. příspěvky do fondu oprav nespojuje. Povinní svými tvrzeními zpochybňují věcnou správnost exekučních titulů, jejíž přezkum však v exekučním řízení není možný.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní 1) a 2) dovolání, jehož přípustnost zakládají na řešení právní otázky, zda došlo k započtení pohledávky povinných z titulu zaplacení zákonné pokuty oproti soudem přiznané pohledávce oprávněného, když právě z důvodu započtení dovozují zánik práva oprávněného po vydání exekučního titulu a shledávají tak důvod pro zastavení exekuce. Namítají, že podle ustanovení má majitel povinnost vyúčtovat služby nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období a v případě, že poskytovatel tuto svou povinnost vůči příjemci služeb nesplní, má podle , právo požadovat zaplacení zákonné pokuty ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení. Povinným tak vůči oprávněnému vznikla pohledávka, jejímž započtením proti pohledávce oprávněného pohledávka oprávněného zanikla. Soud prvního stupně ani soud odvolací se nezabývaly otázkou, jestli skutečně nedošlo k vyúčtování služeb a proč toto vyúčtování nebylo povinným doručeno, a především, zda poté v důsledku uplatnění sankce za nesplnění této povinnosti nedošlo v důsledku započtení k zániku vymáhané pohledávky a není tak dán důvod pro zastavení exekuce. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelé v dovolání rovněž navrhli odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „“, a dospěl k závěru, že dovolání povinných 1) a 2) není přípustné.

4. Dovolatelé přípustnost svého dovolání zakládají na řešení otázky zániku vymáhané pohledávky z důvodu započtení. Dovozují, že na základě jim vzniklo právo vůči oprávněnému na zaplacení pokuty za prodlení s předložením řádného vyúčtování služeb, a proto pohledávka oprávněného zanikla v důsledku započtení. Předně nelze uzavřít, že by se odvolací soud námitkou započtení opomenul zabývat, neboť dovolatelé takovou námitku v řízení vůbec nevznesli (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. ). Námitka započtení přitom nemůže být dovozena z předcházejících tvrzení povinných v řízení stran zániku práva oprávněného; musí být uplatněna konkrétně a jednoznačně, exekuční soud otázku započtení pohledávky nezkoumá z úřední povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. ). Dovolatelé tak ve svém dovolání pomíjí, že rozhodnutí odvolacího soudu na řešení jimi vymezené právní otázky nestojí. Rozhodnutí odvolací soudu stojí na závěru, že povinnost platit zálohy na opravy, udržování a správu domu povinným nezanikla, a to ani dnem, kdy oprávněnému vznikla povinnost vyúčtovat podíl nákladů na jejich byt se započtením jimi zaplacených záloh, neboť , , ani jiný právní předpis, s nesplněním této povinnosti zánik povinnosti vlastníka jednotky platit tzv. příspěvky do fondu oprav nespojuje. Dále dovodil, že povinní svými tvrzeními zpochybňují věcnou správnost exekučních titulů, jejíž přezkum však v exekučním řízení není možný. Dovolateli předestřené otázky tak nemohou přípustnost dovolání podle ustanovení založit, neboť napadené usnesení odvolacího soudu na jejich řešení nezávisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. ).

5. Vylíčení přípustnosti dovolání tedy dovolatelé nevztáhli k žádné otázce procesního nebo hmotného práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená -283a ). Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolateli uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. větu první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 50/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Dovolací soud proto dovolání povinných 1) a 2) podle ustanovení věty první odmítl.

7. Dovolatelé současně navrhli odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu nezabýval.

8. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 4. 2022

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.předseda senátu