Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5510/2016

20 Cdo 5510/2016

U S N E S E N Í

Heineken Česká republika, a. s.

A. P.

, zastoupené JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova č. 2, pro 562 606,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2016, č. j. -104, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2016, č. j. -104,

se

z

rušuje

a věc

se

vrací

Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

K návrhu oprávněné Okresní soud v Karlových Varech dne 27. 11. 2013, pod č. j. -17, pověřil soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň – město, vedením exekuce podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2011, č. j. -44, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2012, č. j. -126, jímž byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné částku 562 606,50 Kč s příslušenstvím, a to jako pohledávku vzniklou ze smlouvy o dodávce nápojů ze dne 8. 1. 2003.

Podáním ze dne 26. 10. 2015 povinná navrhla zastavení exekuce s odkazem na ustanovení , (dále též jen „ “). Návrh odůvodnila námitkou započtení s tím, že již v dopise ze dne 3. 8. 2015 oprávněnou upozornila na to, že v období od 12. 1. 2007 do 12. 9. 2007 oprávněné na základě její fakturace zaplatila úhrnem 868 914,- Kč, aniž by pro to byl právní důvod, a vyzvala ji k zaplacení této částky.

Usnesením ze dne 4. 5. 2016, č. j. -69, soud prvního stupně návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil, protože se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že povinná neprokázala, že by se v důsledku jí provedených plateb v úhrnné výši 868 914,- Kč oprávněná na její úkor bezdůvodně obohatila. Skutečnost, že si povinná není jista, zda za dobu spolupráce s oprávněnou snad neuhradila více, než kolik měla za realizované dodávky zaplatit, protože nemá pořádek ve své účetní evidenci, není důvodem pro zastavení exekuce. Odvolací soud přitom vyšel z předpokladu, že povinná by neplnila dluh, jestliže by jí nevznikl, a že je na ní a nikoliv na oprávněné, aby prokázala, že skutečně částku 868 914,- Kč plnila, aniž by jí bylo poskytnuto protiplnění. Odvolací soud se v dovoláním napadeném usnesení nezabýval blíže neodůvodněným závěrem soudu prvního stupně o tom, že pohledávka povinné, která má být započtena, je již promlčena (s tím, že k jejímu promlčení je v daném případě třeba přihlédnout z úřední povinnosti), ani tím, jestli zápočet vůči oprávněné byl ze strany povinné uskutečněn.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. V něm mimo jiné a ve shodě s odvoláním uvedla, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže uzavřel, že povinná a nikoliv oprávněná neunesla důkazní břemeno svých tvrzení. Povinná nalezla a k návrhu na zastavení exekuce doložila doklady o svých platbách vůči oprávněné ve výši 868 914,- Kč, ohledně nich má za to, že ze strany oprávněné nebylo poskytnuto žádné protiplnění. Bylo na povinné, aby prokázala, že za tyto platby plnění z její strany skutečně bylo poskytnuto a že námitka započtení ze strany povinné je z toho důvodu nedůvodná.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 1. prosince 2014 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení , k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména

a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,

b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem,

c) dbát pokynů soudu.

Fakt, že účastníci jsou v průběhu řízení o zastavení exekuce podle ustanovení nebo h) zatíženi ohledně skutečností rozhodných podle hmotného práva, k nimž mají přístup výhradně oni (zde o tom, zda je důvodná námitka započtení ze strany povinné) nejen povinností, ale i břemenem je tvrdit a prokazovat, vyplývá z ve své podstatě sporného charakteru řízení o tzv. opozičním nebo tzv. impugnačním sporu. Ve vykonávacím řízení platí, že soud zjišťuje z úřední povinnosti skutečnosti ryze procesního charakteru, zatímco při zjišťování skutečností, jež jsou rozhodující podle hmotného práva (např. právě námitka zápočtu ze strany povinného), se uplatní, stejně jako ve sporném řízení, zásada projednací (srovnej například s Fiala, J. v Handl, V, Rubeš, J. a kol. . Komentář. II. díl. Praha: Panorama 1985, s. 268-274, nebo Macur, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 64 – 68). Odvolací soud tedy nepochybil, jestliže o návrhu povinné na zastavení exekuce pro jí uplatněnou námitku započtení rozhodl podle míry naplnění břemene tvrzení a břemene důkazního ze strany účastníků. Rozvržení tohoto břemene ve smyslu ustanovení však provedl nedůsledně.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. , vyložil, že břemeno tvrdit a prokázat existenci bezdůvodného obohacení je rozvrženo tak, že toho, kdo se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, tíží břemeno prokázání tvrzení, že částku bezdůvodného obohacení protistraně zaplatil, zatímco na protistraně je, aby prokázala existenci dohody (nebo jiné právní skutečnosti), podle níž byla oprávněna plnění (bylo-li prokázáno) přijmout. V daném případě tedy bylo na povinné, aby prokázala, že částku, která má být započtena na pohledávku z exekučního titulu, skutečně povinné zaplatila (což odvolací soud měl zřejmě za prokázané), zatímco povinnou tížilo břemeno prokázání, že tuto částku nemusí vracet a nemá být ani započtena, protože je tu právní skutečnost, která ji opravňovala k jejímu přijetí (zde zřejmě dodání nápojů podle smlouvy ze dne 8. 1. 2003). Předpoklad odvolacího soudu, že povinná by neplnila dluh, jestliže by jí nevznikl, a že je na ní, aby prokázala, že skutečně plnila, aniž by jí bylo poskytnuto protiplnění, není správný, protože by povinnou neprávem zatížil břemenem prokázání dlouhodobě neexistující právní skutečnosti, kterou zásadně prokázat nelze (srovnej s Macur, J. Dělení důkazního břemena v civilním soudním sporu. Brno: Masarykova univerzita, 1996, s. 31 - 35). V daném případě je na oprávněné a nikoliv na povinné, aby prokázala, že plnění ve výši 868 914,- Kč ze strany povinné bylo poskytnuto z konkrétního právního důvodu (např. z konkrétní vyfakturované dodávky zboží) a nikoliv na úhradu plnění z exekučního titulu.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil ( ), když nebyly splněny předpoklady pro změnu napadeného rozhodnutí ( ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. ledna 2017JUDr. Zbyněk Polednapředseda senátu