Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3333/2021

26 Cdo 3333/2021-182

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce M. F., bytem XY, zastoupeného Mgr. Zoltánem Dunou, advokátem se sídlem v Praze 2, Libušina 49/3, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek XY, se sídlem XY, IČO: XY, zastoupenému Mgr. Hanou Kuncovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 394/19, o zaplacení částky 1.088,- Kč, smluvních pokut v částkách 53.500,- Kč a 51.350,- Kč a o zaslání správného vyúčtování, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2021, č. j. -154, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.639,- Kč k rukám Mgr. Hany Kuncové, advokátky se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 394/19, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. května 2020, č. j. -117, zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částky 1.088,- Kč (výrok I.), 53.500,- Kč (výrok II.) a 51.350,- Kč (výrok III.). Současně zamítl i žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost provést řádné vyúčtování a žalobci zaslat opravné vyúčtování na základě snížení nákladů od dodavatelů služeb za rok 2015 (výrok IV.). V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé pak rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok V.).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. února 2021, č. j. -154, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).

Včasné dovolání žalobce – dovolatele (osoby k tomu oprávněné, řádně zastoupené advokátem), k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, Nejvyšší soud České republiky projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “). Shledal, že zčásti není přípustné a zčásti trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Odvolací soud potvrzujícím výrokem I. svého rozsudku rozhodl o několika samostatných nárocích se samostatným skutkovým základem, tj. především o nárocích na zaplacení částek 1.088,- Kč jako rozdílu mezi žalovaným přijatými a vyúčtovanými zálohami na služby spojené s užíváním bytu v roce 2015, 53.500,- Kč z titulu pokuty za nedoručení řádného vyúčtování služeb za rok 2015, 51.350,- Kč z titulu smluvní pokuty za nevyřízení reklamace, a konečně o nároku na uložení povinnosti žalovanému provést řádné vyúčtování a zaslat žalobci opravné vyúčtování na základě snížení nákladů od dodavatelů služeb za rok 2015. Dovolací soud posuzoval u každého z těchto nároků přípustnost dovolání samostatně, a to bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 9/2000 časopisu Soudní judikatura, a ze 17. října 2018, sp. zn. , jejichž závěry jsou použitelné i po změně ustanovení provedené s účinností od 30. září 2017 , či z 21. ledna 2020, sp. zn. ). Protože nárok na zaplacení částky 1.088,- Kč z vyúčtování za rok 2015 nepřevyšuje 50.000,- Kč, nelze v této části přípustnost dovolání opřít o ustanovení , neboť ustanovení to výslovně vylučuje.

Dovolání, jímž dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích II., III. a IV., pak neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ).

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž z dovolání (z jeho celkového obsahu) musí být patrno, která konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. , z 3. května 2017, sp. zn. , či ze 17. prosince 2019, sp. zn. ).

K otázce přípustnosti dovolání se dovolatel vůbec nevyjádřil (uvedl pouze, že s rozsudkem odvolacího soudu „nesouhlasí a má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy v souladu s ust. “). Přitom ani z celkového obsahu ( ) dovolání nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů přípustnosti dovolání podle Tato situace pak dovolacímu soudu znemožňuje, aby se přezkumem napadeného rozhodnutí, resp. konkrétní právní otázkou, na jejímž řešení rozhodnutí spočívá, mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 18. července 2017, sp. zn. , z 6. srpna 2019, sp. zn. , či z 1. července 2021, sp. zn. ).

Takto nastolenému požadavku vztahujícímu se k přípustnosti dovolání dovolatel objektivně ani vyhovět nemohl, neboť v dovolání namítl pouze vady řízení (výtkami, že „průběhem celého soudního řízení panovala značná míra zmatenosti“, že soudy obou stupňů porušily projednací zásadu, jelikož nerozhodovaly výlučně na podkladě předložených důkazů, a že rozsudek odvolacího soudu je z tam vyložených důvodů nepřezkoumatelný) a současně také nedostatečná (a tudíž vadná) skutková zjištění, resp. nesouhlasil především se způsobem hodnocení důkazů (zejména výpovědí svědkyň a dále též důkazů a tvrzení předestřených žalovaným, které se podle jeho mínění později ukázaly nepravdivými). Avšak ani samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. března 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu z 6. ledna 1997, sp. zn. ). V tomto ohledu tedy neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (viz a contrario). Nadto skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a , pak dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají. Nad rámec uvedeného dovolací soud přesto pokládá za potřebné dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu je pochopitelné a srozumitelné a nelze ho považovat za nepřezkoumatelné, jak namítl dovolatel. Z žádného ustanovení nevyplývá, že by odvolací soud byl povinen znovu opakovat skutkové a právní závěry soudu prvního stupně; stačí, jestliže – jako v projednávané věci – na ně jako na správné odkáže (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2004, sp. zn. ). Nepřípadný je i dovolatelův odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 22. června 2016, sp. zn. ; i kdyby se totiž nepřipínal k namítanému nesprávnému způsobu hodnocení důkazů, nelze přehlédnout, že se zabývá posuzováním věrohodnosti proti sobě stojících výpovědí v situaci „tvrzení proti tvrzení“ za současného respektování presumpce neviny v trestním řízení. To však zcela zřejmě není případ souzené věci.

Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelovo sdělení, že dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu i v nákladových výrocích. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 8. 2. 2022

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu