Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3787/2022

26 Cdo 3787/2022-122

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci navrhovatele M. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, za účasti Společenství vlastníků jednotek XY se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Voldánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. -81, takto:

I. Dovolání navrhovatele se odmítá.

II. Navrhovatel

je povinen

zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč k rukám Mgr. Tomáše Voldána, advokáta se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 10. 11. 2020, č. j. -56, zamítl návrh na určení, že usnesení shromáždění účastníka (dále též jen „Shromáždění“ a „Společenství“) přijatá na zasedání konaném 14. 11. 2019 jsou neplatná (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 11. 11. 2021, č. j. -81, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Dospěl (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že z hlediska navrhovatelem uvedených důvodů nečiní napadená usnesení neplatnými, že technické sčítání hlasů zajišťovala třetí osoba (obzvlášť pokud tento postup byl schválen shromážděním účastníka) a že nebyla přítomna IKON spol. s r.o. (tzv. operativní správce) za stavu, kdy byl přítomen její zástupce, jelikož uvedené není v rozporu se zákonem ani s (v době jejich přijetí) platnými stanovami účastníka.

Dovolaní navrhovatele (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu, k němuž se účastník (Společenství) prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, je z posléze uvedených důvodů zčásti neprojednatelné pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a zčásti není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž z dovolání (z jeho celkového obsahu) musí být patrno, která konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. , či ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. ).

Ve vztahu k otázce nepřizpůsobení stanov Společenství právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „o. z.“), dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ).

K účinně nastoleným otázkám způsobu hlasování na Shromáždění a jeho usnášeníschopnosti lze uvést následující.

V usnesení ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že způsob, jakým členové společenství (vlastníci jednotek) hlasují na shromáždění (např. zvednutím ruky, hlasovacími lístky, aklamací atd.), jakož i způsob, jak se ověřuje dosažení většiny potřebné pro přijetí usnesení, by měly být (jako součást pravidel rozhodování shromáždění) upraveny ve stanovách společenství [§ 1200 odst. 2 písm. d) o. z.]. Určují-li stanovy společenství například, že členové společenství „výslovně“ projevují svoji vůli tak, že odevzdávají hlasy (stanovami určeným způsobem) pouze pro a proti návrhu usnesení, přičemž u ostatních přítomných členů (kteří nehlasovali ani pro, ani proti) platí, že se zdrželi hlasování, nemusí ti členové společenství, kteří se chtějí zdržet hlasování, projevit svoji vůli „výslovně“ (postačí, když jsou přítomni a nehlasují ani pro, ani proti návrhu usnesení). Vyloučit nelze ani takovou úpravu způsobu hlasování (a počítání hlasů), kdy své hlasy odevzdají (stanovami určeným způsobem) toliko ti přítomní členové, kteří hlasují proti a kteří se zdržují hlasování, s tím, že ostatní přítomní členové s návrhem usnesení souhlasí (platí, že hlasují pro návrh usnesení). Nicméně, při tomto způsobu hlasování (a počítání potřebné většiny) je o to více nezbytné, aby před každým hlasováním bylo ověřeno (a následně uvedeno v zápisu ze shromáždění), kolik členů společenství je aktuálně přítomných na zasedání shromáždění (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. ). Neurčují-li však stanovy společenství [v rámci náležitosti uvedené v § 1200 odst. 2 písm. d) o. z.] něco jiného, projevuje každý přítomný člen společenství svoji vůli (to, zda hlasuje v konkrétním případě pro návrh usnesení, proti tomuto návrhu, či zda se zdržuje hlasování) „výslovně“; v takovém případě zásadně nelze z toho, že neučiní nic, dovozovat, že hlasoval pro návrh usnesení (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. ).

V projednávané věci Stanovy Společenství ze dne 15. 5. 2003 (dále jen „Stanovy“) způsob hlasování na shromáždění vlastníků neupravují. Všichni členové by tudíž svou vůli (ať už je jakákoliv) měli projevovat „výslovně“. Nelze však přehlédnout, že ihned po zahájení Shromáždění vlastníci jednotek o způsobu hlasování rozhodovali. P. S. sdělil, že se bude hlasovat pomocí čárových kódů a vysvětlil, že každý člen obdržel tři karty s unikátním čárovým kódem (červenou PROTI, zelenou PRO a oranžovou ZDRŽEL SE), které se při hlasování dají v ruce nad hlavu k dispozici skrutátorům, kteří hlas odečtou čtečkou čárových kódů. Dále sdělil, že výbor si objednal na prezenci a hlasování „firmu“ J. N. NOVA. Dále pan S. sdělil, že výbor navrhuje hlasovat jen PROTI a ZDRŽEL s tím, že hlasy PRO se dopočítají. V následujících hlasováních (č. 5, č. 7 a č. 9) následně zvolili zapisovatele (P. S.), ověřovatele zápisu (J. H.) a skrutátory (M. K., P. J. a D. V.). Za této situace se dovolacímu soudu jeví jako přiléhavý závěr, že takový způsob hlasování je přípustný, resp. že neodporuje zákonu ani Stanovám. Jestliže totiž o něm vlastníci na Shromáždění řádně rozhodovali, nelze jim takto vytvořenou vůli upřít a nastolenou otázku tedy odvolací soud vyřešil souladně s ustálenou rozhodovací praxí.

V již citovaném usnesení ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. , Nejvyšší soud dále vysvětlil, že společenství vlastníků (zejména jeho statutární orgán) je povinno kontrolovat (zjišťovat) schopnost shromáždění usnášet se (kvórum) při každém rozhodování (hlasování) vlastníků jednotek, nikoli pouze na počátku jednání shromáždění, resp. změnil-li se v průběhu jednání počet přítomných členů společenství, uvést do zápisu údaj o počtu přítomných členů společenství při každém hlasování, a zároveň i údaje, které osvědčují, jaká usnesení byla přijata [k náležitostem zápisu ze shromáždění viz obdobně Lavický, P. a kol. I. Obecná část ( -654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1217]. Jestliže společenství uvedenou povinnost poruší a v důsledku toho znemožní přehlasovanému vlastníku vést v řízení o neplatnosti usnesení shromáždění (podle o. z.) důkaz o svém „tvrzení“, že shromáždění nebylo usnášeníschopné, je namístě považovat uvedené tvrzení za pravdivé, ledaže společenství prokáže nebo jinak vyjde v řízení najevo opak (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. 25/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 142/2003 časopisu Soudní judikatura).

Také při řešení této otázky se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil. Ze Zápisu ze schůze shromáždění Společenství konané dne 14. 11. 2019 (dále jen „Zápis“) je totiž zřejmé, že na Shromáždění se počet přítomných vlastníků průběžně měnil (nejprve se zvyšoval a poté snižoval) a že jeho usnášeníschopnost se vskutku zjišťovala před každým (jednotlivým) hlasováním. Jeho možnost prokázat, že Shromáždění (ne)bylo při jednotlivých hlasováních usnášeníschopné, tudíž nebyla (nemohla být) dotčena. Zbývá již jen dodat, že ze Zápisu rovněž vyplynulo, že počet přítomných vlastníků pod potřebné kvórum při žádném hlasování neklesl.

Obě uvedené otázky ostatně již Nejvyšší soud řešil v usnesení ze 22. 11. 2022, sp. zn. , ve věci týchž účastníků.

Konečně dovolatel zpochybnil i závěr o platnosti usnesení o schválení výběru nabídky na opravu elektrické instalace s odkazem na rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. . Měl za to, že schválení investice ve výši 8.430.594,20 Kč nelze považovat za běžnou záležitost. S tím lze souhlasit, neboť uvedené rozhodnutí je založeno na závěru, že pro přezkoumání rozhodnutí o schválení investic obdobného většího rozsahu je dán důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. Soudy přitom z uvedeného rozhodnutí vycházely, jestliže důležitý důvod pro přezkoumání usnesení o schválení výsledků výběrového řízení na opravu elektrické instalace shledaly, ale důvody dovolatelem tvrzené jeho neplatnosti nezjistily.

S přihlédnutím k charakteru ostatních uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (srov. a contrario). Namítl-li proto dovolatel rovněž nedostatečná (a tudíž vadná) skutková zjištění (týkající se zejména počtu vlastníků přítomných na Shromáždění a samotného průběhu Shromáždění) a současně též vady řízení (výtkami, že odvolací soud nepřipustil jím navržené důkazy), neuplatnil v tomto ohledu jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou vadná v tom smyslu, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , pak dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovolání „podává do obou výroků“ usnesení odvolacího soudu. Napadá-li dovolatel tedy rovněž i výrok o nákladech řízení (výrok II.), činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění, a navíc by ani nebylo přípustné [ ].

Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů navrhovatelovo dovolání podle ustanovení odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 18. 7. 2023

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu