Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3237/2021

28 Cdo 3237/2021-830

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) J. T., nar. XY, bytem v XY, b) D. M., nar. XY, bytem XY, c) A. B., nar. XY, bytem v XY, d)J. O., nar. XY, bytem v XY a e) D. T., nar. XY, bytem v XY, zastoupeni Mgr. Eliškou Hlavsovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, U Průhonu 1516/32, za účasti: 1) L. V., IČO: XY, se sídlem XY, zastoupená JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15,a 2) AERO HOLDING a.s. v likvidaci, IČO: 00002127, se sídlem v Praze 9, Beranových 130, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. května 2021, č. j. -774, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobci a účastnicí 2)AERO HOLDING a.s. v likvidaci nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 15. 12. 2020, č. j. -639, ve výrocích I., III., a IV., jimiž byla zamítnuta žaloba o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 13. 11. 2015, sp. zn. 1 RP 19768/2015-537100, č. j. SPU 585391/2015, výrokem, na jehož základě se žalobci měli stát spoluvlastníky části pozemku parc. č. XY o výměře 16 607 m2 v k. ú. XY (na základě geometrického plánu vyhotoveného společností AREA geodet Čížková s.r.o. dne 16. 5. 2012, č. 247-53/2012, nově označené jako pozemek parc. č. XY), a to žalobci a) až d) každý spoluvlastníky podílu o velikosti jedné ideální šestiny a žalobkyně e) spoluvlastnicí podílu o velikosti jedné ideální třetiny, a bylo rozhodnuto o nákladech státu a o nákladech prvostupňového řízení ve vztahu mezi žalobci a účastnicí řízení AERO HOLDING a.s. v likvidaci, a změnil jej ve výroku II. o nákladech prvostupňového řízení ve vztahu mezi žalobci a účastnicí řízení L. V. (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci. Předestřeli otázku, zda existence ochranného pásma letiště je překážkou naturální restituce pozemku v režimu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen , ě“). Měli za to, že odvolací soud předestřenou otázku vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odkazovali přitom na rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. . Dovolatelé kladli rovněž otázku posouzení funkční provázanosti nárokovaného pozemku se stavbou letiště. Měli za to, že odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. , a ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. .

Účastnice 1) L. V. navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezených otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Na vyřešení dovolateli předestřené otázky – zda existence ochranného pásma letiště brání naturální restituci pozemku v režimu zákona o půdě – ovšem rozsudek odvolacího soudu zjevně nezávisí, neboť tento soud závěr o tom, že by snad vydání pozemku bránila existence tohoto ochranného pásma sama o sobě, neučinil.

Nejvyšší soud pak ve své ustálené rozhodovací praxi judikuje, že při zkoumání, zdali je dána překážka naturální restituce ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, považuje za relevantní i hledisko funkční souvislosti pozemků se stavbami. Za pozemky tvořící s objekty výstavby jeden funkční celek přitom nutno považovat jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , a ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. ). Je tedy třeba vždy přihlížet k celkovému účelovému propojení dotčených pozemků s ostatními nemovitostmi, tvořícími vzájemně provázaný areál. totiž slouží k odčinění pouze některých (nikoli všech) křivd a zároveň stanoví výluky, které vydání původních pozemků brání, přičemž důvodem působení výluk je veřejný zájem či práva třetích osob, jež mohou převážit nad právem na naturální restituci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. , a ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ). V rozsudku ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , se pak Nejvyšší soud podrobně vyjádřil k otázce funkčního vymezení areálu a současně formuloval některá interpretační kritéria podstatná pro vydání pozemku, přičemž připomněl, že překážkou bránící při svém naplnění restituci podle zákona o půdě může být právě funkční spojení pozemků se stavbami, které plní určený účel, dále případný zvláštní právní režim, jemuž pozemky podléhají, a jsou tak svázány s přilehlou stavbou či provozem, a konečně přiměřený poměr, či naopak nepoměr výměry pozemků, jež mají být vydány, vůči ostatním pozemkům v areálu. Zmíněná kritéria ovšem nemají kumulativní ani taxativní charakter (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , případně jeho usnesení ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. ). Jestliže by extenzivní výklad mohl vést k závěru o pouze „volném“ spojení pozemků se stavbou, a tedy k jejich vydání, je třeba zvážit, zda funkce, již pozemky plní v souboru nemovitostí, může být plněna i v redukované míře (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. , a ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. ). Za areál je podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu možno považovat např. i průmyslový areál (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. ) nebo právě areál letiště (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , týkající se rovněž pozemků nacházejících se v lokalitě letiště XY a obdobného okruhu účastníků řízení jako v projednávané při, či již výše citovaný rozsudek téhož soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. ).

Revize konkrétních úvah týkajících se příslušnosti nárokovaných pozemků k areálu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , či ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. ), respektive intenzity jejich funkční vazby na tento celek (srov. mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. , ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. , a ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ) pak Nejvyššímu soudu nepřísluší, neboť se jedná o problémy skutkové povahy, zatímco kognice dovolacího soudu je orientována toliko na otázky právní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. , či ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. ).

Nadále je rovněž třeba brát v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. , dle něhož institut překážek vydání nemovitosti podle § 11 zákona o půdě stanovuje výjimku z účelu restitucí, jímž je částečné zmírnění následků minulých majetkových křivd, přičemž přednost má mít vždy snaha o restituci in integrum před poskytováním náhradních pozemků či finančních kompenzací. Důvodem těchto výluk je působení konkrétního veřejného zájmu nebo práv třetích subjektů, jež v určitém případě převažují nad restitučním nárokem na vydání původních pozemků a které by s ohledem na povahu zatížení nemovitostí vylučovaly nebo omezovaly jejich využití v soukromém vlastnictví (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. , bod 37., či usnesení téhož soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , bod 11.).

Nelze pominout ani nálezovou judikaturu Ústavního soudu k restituci pozemků (srov. zejm. nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. ), k níž se ve své judikatuře přiklání i Nejvyšší soud (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. , ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. ), a kterou tak nelze charakterizovat jako excesivní (vybočující z nastolené judikatorní linie),podle níž je naturální restituce vyloučena zpravidla i tam, kde by tato vedla k situaci, v níž by restituent objektivně nemohl plně realizovat své vlastnické právo a užívat vydané pozemky způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřenému v preambuli a v § 1 zákona o půdě.

Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje z individuálních skutkových poměrů projednávané věci (skutkové konkluze soudů nižšího stupně – jejichž správnost dovolacímu přezkumu zásadně nepodléhá – se opírají /mimo jiné/ o odborné závěry písemného posudku znaleckého u – Univerzity Pardubice, Dopravní fakulty Jana Pernera – předestřeného při soudním jednání zástupcem u Ing. Drahotským či výsledky místního šetření), kdy se nárokovaný pozemek rohem své severní strany bezprostředně dotýká vzletové a přistávací dráhy 11/29 posuzovaného letiště

ě, částečně zasahuje do vzletového a přistávacího pásu vzletové a přistávací dráhy 28/10 letiště (pásu nezbytně nutného k přistávání a vzletu letadel) a větší částí k tomuto pásu přiléhá, a je tak pro provoz letiště nezbytný (uvedený stav byl dán i k datu účinnosti zákona o půdě), uzavřel, že vydání předmětného pozemku brání překážka zastavěnosti areálem letiště (coby funkčně provázaným souborem nemovitostí tvořeným zpevněnou přistávací a vzletovou dráhou, pojezdovými drahami, letištními budovami a k provozu areálu nezbytně nutnými pozemky) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, nijak se tím od citované judikatury Ústavního ani Nejvyššího soudu (včetně té, na kterou poukazují dovolatelé), na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil; skutkové konkluze soudů nižšího stupně se přitom nejeví být v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. V jedinečných skutkových kulisách projednávané věci pak evidentně převažuje veřejný zájem na zajištění (prostřednictvím zachování stávajících vlastnických poměrů) nerušeného užívání funkčně propojeného souboru nemovitostí přináležejících k areálu letiště XY nad restitučním nárokem dovolatelů na vydání požadovaného pozemku, jehož využití by s ohledem na shora vylíčené bylo značně limitováno či vyloučeno (restituenti by ve vztahu k uvedenému pozemku objektivně vzato nemohli plně realizovat svá vlastnická práva).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání žalobců odmítl ( ), když předpoklady jeho přípustnosti v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ).

Napadají-li dovolatelé rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly účastnici 1) L. V. v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud stanovil dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle a bodu 5 činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 3 100 Kč, po připočtení paušální náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení a navýšení o 21 % DPH dle má tedy účastnice 1) L. V. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč. Ve vztahu mezi dovolateli a účastnicí 2) AERO HOLDING a.s. v likvidaci pak rozhodl Nejvyšší soud s tím, že žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu nákladů řízení právo a účastnici 2) AERO HOLDING a.s. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 1. 2022

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu