Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3303/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně: Z. F., bytem P., zastoupena JUDr. Marií Klinerovou, advokátkou v Praze 1, V Jámě 1, za účasti 1) JUDr. Renaty Ernestové, správkyně konkurzní podstaty Obchodu průmyslovým zbožím Praha, s. p. v likvidaci, se sídlem v Kladně, Na Vítku 105, 2) Pozemkového fondu ČR, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, a za účasti vedlejšího účastníka na straně JUDr. Renaty Ernestové, a to Euro Park Praha, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 1, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou v Příbrami, Komenského nám. 289, o určení vlastnictví k nemovitostem podle zákona o půdě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2012, č. j. -469, takto:I. V řízení bude pokračováno na straně druhého účastníka s Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a.II. Dovolání žalobkyně se odmítá.III. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním a druhým účastníkem řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem řízení na straně JUDr. Renaty Ernestové se tomuto náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byly ve výroku I. potvrzeny výroky I., II. a IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 3. 2011, č. j. -418. Ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby na určení, že Z. F. je vlastnicí pozemku kat. úz. Š., o výměře 13.942 m2, vymezeného geometrickým plánem Ing. J. R. č. 775-1/2007 ze dne 18. 4. 2007. Ve výroku II. rozsudku soud prvního stupně rozhodl, že ve vztahu žalobkyně a prvního a druhého účastníka řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Ve výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že státu se právo na náhradu zálohovaného znalečného proti žalobkyni nepřiznává. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu byl změněn výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že vedlejšímu účastníkovi Euro Park Praha, a. s., se náhrada nákladů nepřiznává. Ve výroku III. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobkyní a druhým účastníkem řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve výroku IV. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto, že vedlejšímu účastníku Euro Park Praha a. s., se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

V nyní probíhajícím řízení soudy nižších instancí postupovaly v souladu se závazným právním názorem nejvyšší instance, vysloveném v rozsudku sp. zn. , a dospěly k závěru, že ve věci není naplněn restituční titul, neboť kupní smlouvy ze dne 6. 6. 1984 a 12. 8. 1987 nebyly uzavřeny v tísni ani za nápadně nevýhodných podmínek. Současně uvedly, že ani kupní cenu za nemovitosti ve výši 0,40 Kč za 1 m2 není možné považovat za nápadně nevýhodnou, neboť mj. v době uzavírání smluv měl pozemek charakter role. Soudy též uvedly, že pozemek je součástí skladového areálu, protože je na něm trvale umístěn rozestavěný objekt, štěrkové lože železniční vlečky, nezakrytý kolektor pro potrubní rozvody, kanalizační řád, chodník i místní komunikace a pozemek je pro provoz skladového areálu nezbytně potřebným; nadto stavba skladového areálu byla zahájena dne 18. 11. 1988, tj. před 24. 6. 1991.

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozovala ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a jako důvodu uvedla nesprávné právní posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí žalobkyně spatřovala v nutnosti sjednotit názor Nejvyššího soudu „pro budoucí možnost předvídatelnosti právního posouzení projednávané věci“. Na závěr navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení; současně žalobkyně navrhla odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

K dovolání se postupně vyjádřil první účastník řízení, jakož i vedlejší účastník řízení vystupující na jeho straně. Oba shodně navrhli jak samotné dovolání, tak i návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odmítnout, popř. zamítnout.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění před novelou provedenou , účinným od 1. 1. 2013, a zjistil, že žalobkyně, zastoupená advokátkou, podala dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Přípustnost dovolání žalobkyně dovozovala z ustanovení a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle

V průběhu dovolacího řízení byl s účinností ke dni 1. 1. 2013 Pozemkový fond České republiky zrušen ( ); do jeho práv a povinností, včetně práv a povinností ze správních a soudních řízení, jejichž byl účastníkem, vstoupila Česká republika a k výkonu těchto práv a povinností se stal příslušným citovaným zákonem zřízený Státní pozemkový úřad ( ). Nejvyšší soud proto podle a 3 rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalobce s Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem.

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně neshledal přípustným. Důvody pro tento závěr jsou obsaženy již v rozsáhlém odůvodnění předchozího rozhodnutí dovolací instance – rozsudku ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. . Nejvyšší soud však opětovně i na tomto místě zdůrazňuje zejména nutnost posuzování konkrétních okolností každého jednotlivého případu (zde převod pozemků v rámci konkurzního řízení) a nemožnost naprosté uniformity judikatury, a to zejména v tak komplikované problematice, jako je otázka zastavěnosti pozemků nárokovaných v rámci restitučního řízení. O právní otázce vymezení areálu existuje poměrně rozsáhlá judikatura jak Nejvyššího soudu, tak i soudu Ústavního; Nejvyšší soud přitom poukazuje mj. na R 16/99, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. či nález Ústavního soudu sp. zn. . V projednávané věci je rozhodující zejména zjištění soudů nižších instancí, že předmětný pozemek je potřebný pro provoz skladového areálu (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě) a je jeho součástí, přičemž soudy nižší instancí v tomto směru provedly potřebná zjištění. Pokud jde o posouzení naplnění podmínek restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě, soudy věc posoudily správně, když naplnění podmínek tísně a nápadně nevýhodných podmínek při sjednávání kupních smluv neshledaly (srov. též předchozí rozsudek Nejvyššího soudu).

Nejvyšší soud poté, co neshledal zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, když příslušná problematika již byla soudem řešena, posoudil rozhodnutí odvolacího soudu jako správné. Proto podle ustanovení věty první a dovolání žalobkyně odmítl.

Účastníkům řízení vzniklo podle a právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Druhý účastník se však k dovolání nevyjádřil a prvnímu účastníkovi žádné náklady spojené s právním zastoupením při podání vyjádření nevznikly. Vedlejší účastník řízení vystupující na straně JUDr. Ernestové podal vyjádření k dovolání prostřednictvím právního zástupce. Nejvyšší soud však v tomto případě shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci , a to zejména s ohledem na složitost restituční problematiky a věk žalobkyně; žalobkyně navíc byla již v roce 2010 zbavena způsobilosti k právním úkonům (srov. závěr odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 15. května 2013 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.předseda senátu