Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4640/2016

U S N E S E N Í

F. V.

se sídlem v Klatovech, Vídeňská 181, proti žalovanému:

FOCUS INVEST, investiční fond s proměnným základním kapitálem, a.s.,

identifikační číslo osoby 24175013, se sídlem v Praze 4, Štětkova 1638/18, zastoupenému Mgr. Bc. Tomášem Hodysem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 1108/18,

o zaplacení 234.774,75 Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2016, č. j. -221, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám JUDr. Miroslava Muchny, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení 9.560,- Kč.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Žalovaný napadl dovoláním v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 11. 2015, č. j. -158, jímž bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil 234.774,75 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a nahradil mu náklady řízení ve výši 114.577,- Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a současně bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 21.246,- Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání, aniž nařizoval jednání (, věty první, ), odmítl podle ustanovení , věty první, , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je totiž třeba poměřovat hledisky uvedenými v , z nichž však žádné naplněno není, neboť relevantní, dovolatelem vymezenou, otázku hmotného práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal důvody k jejímu jinému právnímu posouzení.

Dovolatel předestřel otázku, zda se coby žalovaný vlastník staveb umístěných bez právního důvodu na pozemcích žalobce z titulu svého vlastnického práva bezdůvodně obohacuje rovněž ve vztahu k žalobcovu nezastavěnému pozemku, jenž je uvedenými stavbami obklopen a tvoří s nimi ucelený areál, a to v situaci, kdy tento areál není provozován. Mínil, že se dovolací soud při řešení uvedené otázky odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazoval přitom na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. , a na nález Ústavního soudu, sp. zn. .

Judikatura Nejvyššího soudu se ustáleně přiklání k názoru, že plněním bez právního důvodu, tedy jednou za skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu , účinného do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“ (režim žalobcem požadovaného bezdůvodného obohacení vzniklého v době od srpna 2012 do prosince 2013 se řídí ustanoveními účinného do 31. 12. 2013; viz , 3 , účinného od 1. 1. 2014), je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. Nejvyšší soud současně dospěl k závěru, že k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn.

, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. ). Rozhodovací praxe dovolacího soudu se zároveň ale konsolidovala i v názoru, že jde-li o pozemky funkčně související s určitou stavbou, je obohacujícím se subjektem ve smyslu shora řečeného právě její vlastník (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , či ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. ). O funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek, jde přitom dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu též v případě přilehlých pozemků, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení a které jsou se zřetelem k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami součástí vzájemně propojeného souboru nemovitostí (areál jako funkční celek). K tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. .

Jestliže tedy odvolací soud za skutkového stavu, kdy žalovaný dovolatel je vlastníkem devíti rekreačních chat umístěných bez právního důvodu na pozemcích žalobce, které z důvodu funkční provázanosti nelze užívat bez využití nezastavěného pozemku vlastněného rovněž žalobcem (přes nezastavěný pozemek je zajištěn přístup k jedné z chat, jež plní funkci správcovské budovy a je vybavena sociálním zařízením, a na pozemku jsou umístěny objekty a zařízení sloužící provozování rekreačního areálu - přístavky, přístřešky, chodníky, parkoviště, hřiště, veřejné osvětlení, zavodněná plocha apod.), dovodil, že se dovolatel z titulu svého vlastnického práva k dotčeným stavbám bezdůvodně obohacuje rovněž ve vztahu k předmětnému nezastavěnému pozemku žalobce, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbám realizuje (zda a za jakým účelem vlastněné chaty užívá), odpovídají závěry odvolacího soudu ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž jde-li o pozemky funkčně související s určitou stavbou, je obohacujícím se subjektem její vlastník, přičemž bezdůvodné obohacení zde vzniká bez ohledu na to, zda a jakým způsobem je areál tvořený souborem staveb a pozemků provozován (užíván). Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud za obdobných skutkových poměrů např. v již výše citovaném rozsudku ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. . Nastolenou otázku přitom se zřetelem k výše uvedenému není důvodu řešit jinak.

Odkazuje-li v uvedené souvislosti dovolatel na nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. , zjevně pomíjí, že jím označená rozhodnutí problematiku bezdůvodného obohacení vznikajícího vlastníku stavby umístěné na cizím pozemku bez právního důvodu neřeší. Citovaný nález Ústavního soudu se totiž zabývá otázkou bezdůvodného obohacení vzniklého neoprávněným bydlením v prostorách, jež nebyly kolaudovány jako byt. Označený rozsudek dovolacího soudu pak posuzuje bezdůvodné obohacení, jehož vznik není odvozován od vlastnictví staveb funkčně souvisejících s neoprávněně užívaným pozemkem, nýbrž od užívání pozemku jako součásti oploceného areálu, přičemž ale i v uvedeném případě dovolací soud uzavírá, že z hlediska vzniku bezdůvodného obohacení není rozhodující intenzita, jíž je připlocený pozemek užíván, ani okolnost, zda a jakým způsobem je k takovému pozemku zachován přístup jeho vlastníku.

Brojí-li pak dovolatel vůči závěru soudů nižšího stupně, že nezastavěný pozemek obklopený stavbami ve vlastnictví žalovaného s těmito stavbami (jakožto součást rekreačního areálu) funkčně souvisí, poukazuje na okolnost, že nezastavěný pozemek svou výměrou mnohonásobně překračuje výměru jednotlivých pozemků zastavěných chatami vlastněnými žalovaným a že není dlouhodobě jako součást rekreačního areálu užíván ani udržován ve stavu způsobilém sloužit potřebám rekreačního areálu, nesou se jeho námitky zásadně v rovině kritiky skutkových zjištění soudů nižšího stupně (jejich správnosti a úplnosti), jež nepředstavuje uplatnění způsobilého dovolacího důvodu podle a nezakládá žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva, způsobilou založit přípustnost dovolání ( ). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu přitom není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) totiž nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Shodný skutkový závěr soudů nižšího stupně, že předmětný nezastavěný pozemek funkčně souvisí se stavbami chat vlastněných dovolatelem přitom koresponduje provedenému dokazování (viz odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 11. 2002, č. j. -70, rekapitulující závěry místního ohledání posuzovaného areálu,y dokládající průběh a výsledky stavebního řízení, jež vyústily v kolaudaci areálu jako rekreačního střediska Na Špičáku, nájemní smlouva z 9. 12. 2004, na jejímž základě právní předchůdce žalovaného a následně i samotný žalovaný byli až do 31. 7. 2012 oprávněni užívat za účelem provozování rekreačního zařízení celý areál, včetně posuzovaného nezastavěného pozemku), přičemž právně kvalifikační závěr soudů nižšího stupně, že tento pozemek tvoří součást vzájemně propojeného souboru nemovitých věcí (areálu) odpovídá též kritériím vymezeným výše citovanou ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Rovněž výtky dovolatele vůči hodnocení znaleckých posudků, jimiž bylo v řízení provedeno dokazování, nepředstavují uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ( ), když jsou ve své podstatě kritikou skutkových závěrů soudů nižšího stupně, případně mají poukazovat na vadu řízení, a nezakládají tudíž žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva, způsobilou odůvodnit přípustnost dovolání ( ). Soudy nižšího stupně ostatně hodnotily účastníky řízení předložené znalecké posudky v souladu se zásadami přijatými ustálenou judikaturou dovolacího soudu, dle nichž hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda jeho závěry jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 7776, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. ), když náležitě vysvětlily, že se zřetelem k ostatním výsledkům dokazování vzaly za základ svých úvah o výši obvyklého nájemného za užívání předmětného nezastavěného pozemku závěry znaleckého posudku předloženého žalobcem, jenž dotčený pozemek oceňuje jako součást rekreačního areálu, a nikoliv posudku dodaného dovolatelem, který nezohledňuje zařazení pozemku do rekreačního areálu a oceňuje jej v rozporu se zjištěným skutkovým stavem jako samostatný pozemek zarostlý zelení. Nebylo proto ani důvodu, aby byl znalecký posudeku Apelen Valuation s.r.o., předložený v písemné podobě dovolatelem, doplňován výslechem znalce ( ).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání neshledal přípustným ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, , a Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřísluší. Žalobci, který se k dovolání písemně vyjádřil, pak přiznal Nejvyšší soud vůči žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení sestávajících z mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 9.260,- Kč (, , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/,ve znění pozdějších předpisů) a paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( cit. vyhlášky).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 9. 2017

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu