Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2928/2023

26 Cdo 2928/2023-379

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce JUDr. Josefa Monsporta, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55,správce konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a. s., v konkursu, se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Ostrovského 253/3, IČO 60192291, zastoupeného Mgr. Janou Mrázovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Svatopluk, se sídlem v Horoměřicích, Velvarská 100, IČO 25649540, zastoupenému JUDr. Denisou Sudolskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Italská 1219/2, o 1.077.289 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2023, č. j. , 17/2023-273, takto:

I.

Dovolání

se odmítá

.

II.

Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.920 Kč k rukám Mgr. Jany Mrázové, advokátky se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobce (správce konkurzní podstaty úpadce) se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1.077.289 Kč s úroky z prodlení za užívání pozemků specifikovaných v žalobě (dále jen „předmětné pozemky“, resp. „pozemky“) v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021. Tvrdil, že vlastníkem předmětných pozemků je úpadce, pozemky byly zahrnuty do konkurzní podstaty, jde jednak o stavební parcely, na kterých jsou postaveny řadové rodinné domy, jejichž vlastníkem je žalovaný, a dále o zahrady a předzahrádky ohraničené v prostoru, které tvoří se stavebními pozemky (domy) funkční celek.

2. Okresní soud Praha-západ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 8. 2022, č. j. -235, ve spojení s usnesením ze dne 14. 11. 2022, č. j. -242, uložil žalovanému zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku 1.077.289 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu a o soudním poplatku.

3. Krajský soud v Praze (soud odvolací) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. , 17/2023-273, rozsudek i usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, včas doplněným podáním ze dne 1. 9. 2023, které není podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), přípustné, a proto ho Nejvyšší soud podle věty první odmítl. Otázku pasivní legitimace vlastníka stavby umístěné na cizím pozemku ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku, stejně jako otázku (ne)existence funkčního celku zahrad a předzahrádek a s tím související otázku pasivní legitimace ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení za jejich užívání, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této věci.

5. Již v poměrech předcházející právní úpravy ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“) byla rozhodovací praxe dovolacího soudu dlouhodobě ustálena v závěru, že povinnosti vlastníka pozemku strpět užívání pozemku zastavěného stavbou ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku koresponduje povinnost vlastníka stavby poskytnout mu za užívání pozemku náhradu; neplní-li vlastník stavby tuto povinnost, obohacuje se tím na úkor vlastníka pozemku, neboť se nezmenšuje jeho majetek, ač by se tak v případě plnění uvedené povinnosti nepochybně dělo (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. , včetně rozhodnutí v něm uvedených). K obohacení vlastníka stavby dochází přitom již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, bez ohledu na to, jakým způsobem a v jaké intenzitě jsou jeho vlastnická práva realizována (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. , a ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. ). Uvedené závěry lze vztáhnout i na spoluužívané pozemky stavbou bezprostředně nezastavěné, tvoří-li se zastavěným pozemkem funkční celek – ucelený areál(srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. , nebo již citovaný rozsudek ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. ).

6. Se zřetelem k obdobnému znění obč. zák. a , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), je citovaná judikatura použitelná i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 8/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

7. Otázkou funkčního celku stavebního pozemku (s řadovým rodinným domem) se zahradami a předzahrádkami, které obhospodařují členové žalovaného (nikoliv sám žalovaný) se Nejvyšší soud již zabýval (byť jen obiter dictum) v obdobné věci týchž účastníků se stejným skutkovým základem (vydání bezdůvodného obohacení za užívání týchž pozemků žalovaným, pouze za jiné časové období) v usnesení ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. . Závěr odvolacího soudu, že se jedná o funkční celek, považoval za souladný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. , ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. , ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. , či ze dne 9. 8. 2021, sp. zn. (ústavní stížnosti podané proti naposledy citovaným rozhodnutím odmítl Ústavní soud usneseními ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. , a ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. ). Je obvyklé, že řadové rodinné domy tvoří se stavebním pozemkem, zahradou a předzahrádkou jeden funkční celek a užívají se společně.

8. Závěr odvolacího soudu, že dovolatel je pasivně věcně legitimován nejen k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním stavebních pozemků bezprostředně zastavěných řadovými rodinnými domy v jeho vlastnictví, nýbrž i k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemků (rovněž ve vlastnictví úpadce), které tvoří se zastavěnými pozemky jeden funkční celek (zahrad a předzahrádek), je tak v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Není přitom významné, zda je užívání souvisejících pozemků fakticky realizováno vlastníkem stavby, či jinými osobami (případně, kdo je jejich držitelem či detentorem), nýbrž kdo je vlastníkem staveb na pozemcích, s nimiž zahrady a předzahrádky tvoří jeden funkční celek. Nelze přisvědčit dovolateli, že by se dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu týkala jen situace, kdy pozemky tvořící společně se stavbou funkční celek využívá sám vlastník stavby na cizím pozemku, nikoli (jako je tomu v tomto případě) jejich jiný detentor (skuteční uživatelé) či neoprávněný uživatel (viz např. již citovaná usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. ).

9. Nejvyšší soud také ve svých rozhodnutích (viz např. rozsudek ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 8/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. ) uzavřel, že úprava § 2994 o. z. umožňuje vlastníkovi požadovat vydání bezdůvodného obohacení jak po subjektu, který nemovitost neoprávněně přenechal jinému k užívání, tak po faktickém uživateli, jenž své užívací právo od tohoto subjektu odvozuje (není-li v dobré víře, že ten, kdo jí dal předmětnou nemovitost k užívání, k tomu byl skutečně oprávněn). Z dikce § 2994 o. z. potom vyplývá, že se nastíněná idea prosadí i v případě, že subjekt, jenž neoprávněně disponuje s cizí hodnotou, věc třetí osobě přenechal nikoli na základě smlouvy, ale například i v rámci společenské úsluhy.

10. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelem napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

12. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné usnesení, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. 2. 2024

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu