Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1336/2021

26 Cdo 1336/2021-529

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce V. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrou Civínovou, advokátkou se sídlem v Čáslavi, J. Dobrovského 1047/10, proti žalovanému RKT – Rovnací a kotevní technika, státní podnik v likvidaci,se sídlem v Praze 4, U mlýna 1755/5, IČO 00664073, zastoupenému JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, o zaplacení částky 550. 829,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2021, č. j. -500, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2021, č. j. -500, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 24. 11. 2020, č. j. -491, kterým byl zamítnut návrh na pokračování v řízení, přerušeném usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 1. 2015, č. j. -203, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, č. j. -218.

Dovolání podané včas, osobou k tomu oprávněnou, proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť se odvolací soud při výkladu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle ustanovení pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

V případě fakultativního přerušení řízení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně ustálená v tom smyslu, že ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. ).

V rozsudku ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud uzavřel, že smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.

V projednávané věci bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného Okresním soudem v Kutné Hoře pod sp. zn. usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 1. 2015, č. j. -203, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, č. j. -218. Dovolání podané proti tomuto usnesení bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, č. j. -247.

Odvolací (i dovolací) soud vycházel z toho, že v řízení dříve zahájeném pod sp. zn. je řešena otázka významná pro posouzení aktivní legitimace žalobce v dané věci (zda je žalobce spoluvlastníkem nemovitostí, za jejichž pronájem žádá nájemné), a dále z předpokladu, že uvedené řízení bude v dohledné době skončeno, neboť okruh dědiců po dne 20. 9. 1996 zemřelém žalobci a) V. Š., narozeném XY, byl již znám. Situace se však změnila po vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, č. j. -1244, kterým bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu ve věci dědictví po zemřelém V. Š. (vedeném soudní komisařkou pověřenou Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. ) a na základě něhož bylo zahájeno řízení o určení dědického práva u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , které není dosud skončeno.

Za tohoto stavu není slučitelné se zásadou hospodárnosti, aby po dobu více než pěti let bylo dané řízení přerušeno a vyčkávalo se skončení řízení sp. zn. , které je dlouhodobě rovněž přerušeno a jeho skončení nelze vzhledem k vleklým sporům mezi dědici Václava Šťastného st. v dohledné době očekávat. Z tohoto pohledu odvolací soud nepřistoupil k návrhu na pokračování v řízení odpovědně, když nezohlednil celkovou délku řízení, aby zabránil tomu, že v řízení dojde k porušení práva účastníků na projednání věci v přiměřené lhůtě, čímž se odchýlil od shora uvedené judikatury.

Protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné ve věci rozhodnout, dovolací soud podle změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že v řízení se pokračuje. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby předběžné otázky týkající se věcné legitimace žalobce posoudil sám ( ).

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 8. 2021

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu