Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
F5D40F1C00F2B96EC1258A3A00160EDC.html
HTML · 14.87 KB
No categories available
26 Cdo 903/2023
26 Cdo 903/2023-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně České přístavy, a. s., se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Jankovcova 1627/16a, IČO 45274592, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1)J. V., narozenému XY, bytem XY, 2) J. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, 3) M. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, 4) M. W., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, a 5) L. Z., narozené XY, bytem XY, o vyklizení a zaplacení částky 142.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 128/2019 , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2022, č. j. 58 Co 387/2022 -55, takto:Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 20. 9. 2022, č. j. 31 C 128/2019 -41, zamítl návrh žalobkyně ze dne 16. 9. 2022 na pokračování v řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 21. 11. 2022, č. j. 58 Co 387/2022 -55, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že podanému návrhu na pokračování v řízení může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se okolnosti týkající se přerušení řízení oproti stavu, kdy soud o přerušení řízení rozhodoval. Skutečnost, že samo posouzení předpokladů pro přerušení řízení nebylo správné, nemůže být důvodem pro to, aby soud vyhověl žádosti o pokračování v řízení. Návrh žalobkyně na pokračování v řízení je ve skutečnosti její polemikou ohledně správnosti rozhodnutí o přerušení řízení; k tomu však institut návrhu na pokračování v řízení neslouží.
Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť odvolací soud posoudil otázku přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. a pokračování v něm v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
V případě fakultativního přerušení řízení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně ustálená v tom smyslu, že ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014 ).
V rozsudku ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009 , Nejvyšší soud uzavřel, že smyslem přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.
Bylo-li z tohoto důvodu řízení přerušeno, vyplývá z ustanovení § 111 odst. 2 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. , že přerušení řízení trvá do doby, než odpadne důvod (překážka), pro který bylo řízení přerušeno.
V projednávané věci bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 165/2017 , ve kterém bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 165/2017 -1027, a v současné době je vedeno řízení o odvolání proti zmíněnému rozhodnutí.
Jelikož se shora uvedené řízení nachází již ve stádiu rozhodování o odvolání proti shora uvedenému rozsudku a nedošlo ke změně poměrů, není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení vyčkat rozhodnutí o odvolání a skončení věci, a tedy odpadnutí důvodu (překážky), pro který bylo toto řízení přerušeno. Úvaha odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na pokračování v řízení tak není zjevně nepřiměřená (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017 , či ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1336/2021 ).
Vzhledem k obsahu dovolacích námitek lze dodat, že usnesení o přerušení řízení není usnesením o vedení řízení, proto je jím soud ve smyslu § 170 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vázán, přičemž důvod přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. se poměřuje především hlediskem hospodárnosti řízení (jak plyne z judikatury uvedené shora), které bylo v dané věci splněno.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu