Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1118/2020

29 Cdo 1118/2020-445

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce FARAVELLI s. r. o., se sídlem v Praze 4, Zelený Pruh 95/97, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 27202097, zastoupeného Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2133/138, PSČ 130 00, proti žalovaným 1)P. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jitkou Šejharovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Věštínská 509/32, PSČ 153 00, 2) J. U., narozenému XY, bytem XY, 3) S. P., narozenému XY, bytem XY, a 4) A. K., narozenému XY, bytem XY, 5) R. B., narozené XY, bytem XY, žalovaní 2) až 5) zastoupeni Mgr. Davidem Fiedlerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 870/27, PSČ 110 00, o zaplacení částky 288 147,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2019, č. j. -403, takto:

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 5. dubna 2018, č. j. -286, Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud prvního stupně“):

[1] Uložil žalovaným zaplatit žalobci (FARAVELLI s. r. o.) do 3 dnů od právní moci rozhodnutí společně a nerozdílně částku 288 147,40 Kč se specifikovaným příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 25. července 2013 do zaplacení (bod I. výroku).

[2] Uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 248 505,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (bod II. výroku).

2. Soud prvního stupně vyšel ve skutkové rovině z toho, že:

[1] Žalobce dodal společnosti MG - KM a. s. (dříve MAGNETON a. s.) [dále jen „dlužník“] v období od 7. října 2008 do 31. března 2009 zboží za sjednanou kupní cenu, kterou dlužník nezaplatil; pohledávka z tohoto titulu činila včetně příslušenství celkem 288 147,40 Kč (238 639 Kč jistina, 49 508,40 Kč úrok z prodlení a smluvní pokuta) [dále jen „pohledávka“].

[2] Dlužník se dostal do úpadku ve formě platební neschopnosti ve smyslu ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), „nejpozději“ v srpnu 2008.

[3] Na základě věřitelského návrhu (podaného dne 20. května 2009) Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 22. června 2009, č. j. XY, zjistil úpadek dlužníka.

[4] Žalobcem přihlášená pohledávka byla v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka v celé výši zjištěna.

[5] Insolvenční soud prohlásil usnesením ze dne 21. srpna 2009, č. j. XY, konkurs na majetek dlužníka, následným usnesením ze dne 17. října 2012, č. j. XY, konkurs zrušil z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Pohledávka žalobce nebyla v rámci insolvenčního řízení uspokojena ani zčásti.

[6] První žalovaný (P. P.) byl v době od 3. února 2006 do 3. května 2011 předsedou představenstva dlužníka. Druhý žalovaný (J. U.) byl v době od 3. února 2006 do 3. května 2011 místopředsedou představenstva dlužníka. Třetí žalovaný (S. P.) byl v době od 3. února 2006 do 27. července 2009 členem představenstva dlužníka. Čtvrtý žalovaný (A. K.) byl v době od 3. února 2006 do 3. května 2011 členem představenstva dlužníka. Pátá žalovaná (R. B.) byla členkou představenstva dlužníka v době od 28. července 2006 do 7. června 2011.

[7] Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) doručenou soudu prvního stupně dne 31. července 2013 se žalobce domáhá po žalovaných společného a nerozdílného zaplacení částky 288 147,40 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 25. července 2013 do zaplacení. Žalobu odůvodnili tím, že žalovaní nepodali bez zbytečného odkladu insolvenční návrh podle ustanovení , takže žalobci odpovídají za vzniklou škodu ve výši přihlášené, zjištěné, avšak v insolvenčním řízení neuspokojené pohledávky.

3. Na výše uvedeném základě soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení , a , jakož i z ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.), z ustanovení , , (dále jen „obč. zák.“), z ustanovení a , (dále jen „o. z.“), a z ustanovení , , a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům.

4. Promlčecí doba k podání žaloby na náhradu škody začala běžet od okamžiku právní moci usnesení o schválení konečné zprávy (27. ledna 2012), neboť tímto okamžikem byla výše škody způsobená žalobci postavena najisto; nikoliv již okamžikem podání věřitelského insolvenčního návrhu, kdy žalobce ještě „vůbec nemohl zjistit“ skutečnou výši škody. Nárok žalobce tak není promlčen.

5. Žalovaní jako členové představenstva dlužníka nesplnili zákonnou povinnost podle ustanovení spočívající ve včasném podání insolvenčního návrhu. Žalovaní za takto vzniklou škodu odpovídají, neboť mezi nepodáním včasného insolvenčního návrhu a vzniklou škodou existuje příčinná souvislost.

6. Odpovědnost žalovaných je založena na presumpci zavinění. Vědomost žalovaných „o finančním stavu společnosti a o nesplacených závazcích“ je zřejmá ze zápisů z jednání představenstva a z dohody o rozdělení dlužníka; žalovaní se tak porušení svých povinností „dopustili zaviněně“, a to ve formě vědomé nedbalosti.

7. K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. listopadu 2019, č. j. -403:

[1] Změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku tak, že žalobu zamítl (první výrok).

[2] Rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý a třetí výrok).

[3] Rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok).

8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , a , z ustanovení , , obč. zák., z ustanovení o. z. a ze , o přeměnách obchodních společností a družstev, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně k následujícím závěrům.

9. Promlčecí doba k podání žaloby na náhradu škody způsobené porušením povinnosti podat insolvenční návrh začíná běžet dnem podání insolvenčního návrhu (20. května 2009). Od tohoto dne totiž již případný pokles míry uspokojení věřitelovy pohledávky z majetku dlužníka nelze odvozovat od porušení povinnosti podat insolvenční návrh.

10. Žalovaní vznesli námitku promlčení žalovaného nároku důvodně, neboť žaloba byla podána (až) dne 31. července 2013, tj. po marném uplynutí objektivní tříleté promlčecí doby. Žalobci tudíž nelze přiznat žalované právo a žalobu je nutné zamítnout.

11. Odvolací soud se nepřiklonil k argumentaci žalobce, že z okolností, za nichž došlo k přeměně dlužníka, lze dovodit, že škoda byla žalovanými způsobena úmyslně, a právo žalobce se tak promlčí v desetileté promlčecí době. Odvolací soud rovněž nesdílí názor žalobce, že žalovaní uplatnili námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy.

12. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to výslovně proti prvnímu výroku ve věci samé, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, právních otázek, které jsou „dovolacím a Ústavním soudem rozhodovány rozdílně“ a právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil. Jednotlivé otázky, k nimž obsáhle argumentuje, formuluje dovolatel (posuzováno podle obsahu dovolání) následovně:

[1] Kdy vzniká škoda podle ustanovení coby „újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a která je objektivně vyjádřitelná penězi“, způsobená nedobytností pohledávky věřitele z majetku dlužníka?

[2] Kdy počne podle ustanovení § 106 odst. 2 obč. zák. běžet objektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu této škody?

[3] Jaký dopad na uplatnění nároku na náhradu škody podle ustanovení má skutečnost, že žalovaný způsobil škodu úmyslně?

13. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

14. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že v posouzení dovolatelem předestřených právních otázek je napadené rozhodnutí souladné s dále označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

15. Odpověď na otázku, jakou povahu má odpovědnost osob uvedených v za porušení povinnosti podat insolvenční návrh, a kdy začíná běžet objektivní promlčecí doba k uplatnění případného nároku na náhradu tím způsobené škody (otázky č. 1 a 2), se podává z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2016, sp. zn. , přiléhavě citovaného odvolacím soudem [ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 6. prosince 2016, sp. zn. , jako zjevně neopodstatněnou (uváděje v důvodech usnesení, že nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem zaručených práv)]. Ze závěrů předmětného rozsudku Nejvyšší soud ustáleně vychází i v jiných svých rozhodnutích; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2016, sp. zn. , ze dne 15. března 2018, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 44/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), ze dne 25. července 2018, sp. zn. , ze dne 19. srpna 2020, sp. zn. , jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2019, sp. zn. , ze dne 30. dubna 2019, sp. zn. , a ze dne 31. března 2021, sp. zn. . Závěry obsažené v rozsudku sp. zn. zopakoval Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 10. října 2018, sp. zn. , nebo v usnesení ze dne 31. října 2018, sp. zn. . Důvod přikročit na základě podaného dovolání ke změně této judikatury Nejvyšší soud neshledal (srov. shodně naposledy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2021, sp. zn. ).

16. Výše označená judikatura Nejvyššího soudu k otázce vzniku škody způsobené nepodáním insolvenčního návrhu a k počátku běhu objektivní promlčecí lhůty je ustálená, vnitřně konzistentní a nerozporná. Právní posouzení věci odvolacím soudem je s touto judikaturou v souladu.

17. Nejvyšší soud dále k otázce č. 3 uvádí, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh podle ustanovení může mít též formu úmyslného jednání, zakládajícího běh desetileté objektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu škody. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. Zavinění ve formě úmyslu, resp. skutečnosti, z nichž by úmysl (ať již přímý či nepřímý) vyplýval, by však musely být tvrzeny (a prokázány), přičemž břemeno tvrzení (a důkazní) nese poškozený. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. dubna 1968, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 34/1969 Sb. rozh. obč., k otázce rozdílu mezi zaviněním ve formě nepřímého úmyslu a vědomé nedbalosti potom srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. S těmito závěry je napadené rozhodnutí v souladu (důvod usuzovat na běh desetileté objektivní promlčecí doby odvolací soud v poměrech zjištěného skutkového stavu věci neměl).

18. Nad rámec výše uvedeného (a bez vazby na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud dodává, že ochrana věřitelů při přeměně dlužníka (rozdělení odštěpením sloučením na základě smlouvy uzavřené dne 24. června 2008 a uložené do sbírky listin obchodního rejstříku dne 26. června 2008) byla zajištěna ustanoveními , a obch. zák., ve znění účinném do 30. června 2008 (srov. přechodné ustanovení , o přeměnách obchodních společností a družstev).

19. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2021

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu