Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5595/2017

29 Cdo 5595/2017-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně MMI Group spol. s r. o., se sídlem ve Svatavě, S. K. Neumanna 194, PSČ 357 03, identifikační číslo osoby 25 23 80 43, zastoupené JUDr. Tomášem Hübnerem, advokátem, se sídlem v Praze, Dejvická 306/9, PSČ 160 00, proti žalovanému J. M., zastoupenému JUDr. Janem Zrckem, advokátem, se sídlem v Praze, Kodaňská 1441/46, PSČ 101 00, o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. srpna 2017, č. j. -81, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.598,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Odvolací soud – cituje ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a ustanovení , (dále jen „obč. zák.“) – shledal (ve shodě se soudem prvního stupně) důvodnou žalovaným vznesenou námitku promlčení žalobou uplatněného práva na náhradu škody, která měla vzniknout žalobkyni v důsledku porušení povinnosti žalovaného (jako statutárního orgánu společnosti KNITTL & MŰLLER s. r. o. – dále jen „dlužnice“) podat insolvenční návrh jménem dlužnice.

Přitom s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (označenou v odůvodnění rozsudku) uzavřel, že „odpovědnost osob uvedených v ustanovení za porušení povinnosti podat insolvenční návrh je obecnou občanskoprávní odpovědností za škodu založenou na presumpci zavinění, s možností dotčených osob se této odpovědnosti zprostit. Má-li být náhrada škody či jiné újmy ve formě peněžitého plnění poskytnuta v rozsahu odpovídajícímu rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel, pak dnem, kdy taková škoda vznikla (nejpozději mohla vzniknout), je den, kdy byl podán insolvenční návrh. Od tohoto dne totiž již případný pokles míry uspokojení věřitelovy pohledávky z majetku dlužníka nelze odvozovat od porušení povinnosti podat insolvenční návrh“.

Jelikož objektivní tříletá promlčecí doba podle ustanovení § 106 odst. 2 obč. zák. započala běžet dnem podání insolvenčního návrhu (tj. dnem 10. května 2011), není pochyb o tom, že ke dni podání žaloby (22. srpna 2016) již (marně) uplynula.

Dále odvolací soud zdůraznil, že „vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen ve zcela výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči kterému by za takové situace byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro něž své právo včas neuplatnil. Informace o průběhu jednotlivých insolvenčních řízení jsou veřejnosti přístupné prostřednictvím institutu insolvenčního rejstříku. O zahájení insolvenčního řízení dlužnice byli věřitelé vyrozuměni vyvěšením vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení a jejím současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, jenž je veřejně přístupným informačním systémem veřejné správy. Jestliže žalobkyně podala žalobu po více než pěti letech po podání insolvenčního návrhu, zanedbala sama ochranu svých práv, a proto nelze dospět k závěru, že by vznesení námitky promlčení bylo zneužitím práva a tudíž by bylo v rozporu s dobrými mravy“.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „ “), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení

Dovoláním otevřenou otázku počátku běhu objektivní promlčecí doby k uplatnění práva na náhradu škody podle , respektive možnosti převzetí judikaturních závěrů přijatých ohledně této otázky za podmínek , o konkursu a vyrovnání (ve znění účinném do 31. prosince 2007) [dále též jen „ZKV“], odvolací soud vyřešil v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2016, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 6. prosince 2016, sp. zn. ), podle něhož:

1) Přestože institut odpovědnosti dlužníka (resp. jeho statutárního orgánu či dalších osob stanovených zákonem) za škodu (či jinou újmu) způsobenou porušením povinnosti podat insolvenční návrh doznal oproti předcházející úpravě v zákoně o konkursu a vyrovnání četných změn (viz důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. ), na jeho občanskoprávní povaze ničeho nezměnil. Ani neobsahuje vlastní speciální úpravu promlčení, pročež se nadále podpůrně použije úprava zakotvená v . Závěry formulované a odůvodněné Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 27. září 2007, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 30. června 2014, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 103/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, o občanskoprávní povaze odpovědnosti osob uvedených v ZKV a o nejzazším možném dni vzniku škody (o počátku běhu objektivní promlčecí doby) se tudíž uplatní přiměřeně i v poměrech .

2) Odpovědnost osob uvedených v za porušení povinnosti podat insolvenční návrh je obecnou občanskoprávní odpovědností za škodu založenou na presumpci zavinění, s možností dotčených osob se této odpovědnosti zprostit. Má-li být náhrada škody či jiné újmy ve formě peněžitého plnění poskytnuta v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel, pak dnem, kdy taková škoda vznikla (nejpozději mohla vzniknout), je den, kdy byl podán insolvenční návrh. Od tohoto dne totiž již případný pokles míry uspokojení věřitelovy pohledávky z majetku dlužníka nelze odvozovat od porušení povinnosti podat insolvenční návrh.

K tomu srov. dále i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2016, sp. zn. .

Na shora uvedených závěrech přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

Tvrzení dovolatelky, podle něhož „nepovažuje za škodní jednání vlastní porušení povinnosti podat dlužnický insolvenční návrh, ale až právní jednání žalovaného, který následně přijímal nebo nezabránil vzniku nových závazků v okamžiku, kdy věděl nebo vědět měl, že je v úpadku“, je právně nevýznamné již proto, že pohledávka uplatněná žalobkyní je právě pohledávkou „z řádně uplatněného škodního nároku ke škodě, kterou žalovaný způsobil porušením povinnosti podat včas dlužnický insolvenční návrh v souladu s ustanovením “ [viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 9. srpna 2016, uzavřená mezi postupitelem (DEKTRADE a. s.) a postupníkem (žalobkyní), ze které žalobkyně dovozuje aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby].

O tom, že ustanovení a upravují odpovědnost tam označených osob za škodu vzniklou (jen) porušením povinnosti podat (včas) insolvenční návrh, rovněž pochybnosti nejsou.

Konečně nepřípadný je i poukaz dovolatelky na judikaturu Nejvyššího soudu specifikovanou v dovolání; její závěry totiž dovolatelka pro poměry projednávané věci nesprávně interpretuje.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 12. října 2017), která podle ustanovení bodu 5, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 60.000,- Kč) 3.500,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ); celkem činí 4.598,- Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. 7. 2018

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu