Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2797/2020

-463

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně GRAFIGTO s. r. o., se sídlem v Praze 10, Moskevská 697/72, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 27204537, proti žalovanému Golf Club Praha, z. s., se sídlem v Praze 5, Goldscheiderova 318, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby47611952, zastoupenému Mgr. Petrem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova 1785/3, PSČ 120 00, o ochranu autorského práva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. -419, ve znění usnesení ze dne 21. 5. 2020, č. j. :

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 1. 2019, č. j. -403, zamítl žalobu, aby se žalovaný zdržel užití designových a grafických prvků dle grafického manuálu žalobkyně (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 37.500 Kč (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení 67.500 Kč s příslušenstvím (výrok III.), zamítl žalobu o zaplacení 15.200 Kč s příslušenstvím (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V.).

[2] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2016, č. j. -259, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2017, č. j. -306, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[3] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 37.500 Kč s úrokem z prodlení z částky 75.000 Kč ve výši

10,5 % ročně za dobu od 5. 1. 2008 do 30. 6.2008,10,75 % ročně za dobu od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008,9,25 % ročně za dobu od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009,8,5 % ročně za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009,8 % ročně za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 a7,75 % ročně za dobu od 1. 7. 2010 do zaplacení,

jinak je ve výroku III. potvrdil v rozsahu, v němž soud prvního stupně zamítl úrok z prodlení z částky 105.000 Kč za dobu od 8. 11. 2007 do 4. 1. 2008, a ve zbytku tohoto výroku, jakož i ve výrocích I., IV. a V., je zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „“), jako nepřípustné.

[5] Učinil tak proto, že dovoláním napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o samostatných nárocích žalobkyně majících odlišný skutkový základ a nepřevyšujících 50.000 Kč.

[6] I po novele provedené s účinností od 30. 9. 2017 platí, že za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je sice třeba považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , a na něj navazující judikaturu).

[7] Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení provedené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. ).

[8] V daném případě dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé jednak v části, jíž odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 37.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a jednak v části, jíž odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 37.500 Kč přiznané žalobkyni výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně. Jelikož ani jedna z těchto částek (nároků se samostatným skutkovým základem), které tvoří předmět dovolacího řízení, nepřevyšuje zákonný limit 50.000 Kč (u přiznané jistiny ve výši 37.500 Kč se k příslušenství pohledávky nepřihlíží a příslušenství pohledávky ve výši 37.500 Kč přiznané výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně tvořící samostatný předmět odvolacího řízení nedosahuje ani v pětinásobku výše ročního plnění ve smyslu požadovaného zákonného limitu) a jelikož ve věci nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah, je přípustnost dovolání vyloučena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 4/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. ).

[9] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. , a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

[10] Protože bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. ).

[11] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 6. 2021

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu