Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1646/2020

27 Cdo 1646/2020-239

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobkyně G. P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Martinem Horákem, advokátem, se sídlem v Plzni, Bezručova 153/9, PSČ 301 00, proti žalovanému A. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Robertem Kaše, advokátem, se sídlem v Plzni, U Svépomoci 2020/9, PSČ 301 00, o zaplacení 89.893 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, č. j. -195, ve znění usnesení ze dne 9. 3. 2020, č. j. -203, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.759,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 11. 2018, č. j. -134, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 83.904 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 5.989 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle a , (dále též jen „ “).

[4] Učinil tak proto, že dovoláním napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o samostatných nárocích žalobkyně majících odlišný skutkový základ a nepřevyšujících 50.000 Kč.

[5] I po novele provedené s účinností od 30. 9. 2017 platí, že za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je sice třeba považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , a na něj navazující judikaturu).

[6] Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení provedené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. ).

[7] V poměrech projednávané věci dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o žalobě o zaplacení částky 83.904 Kč s příslušenstvím, která se však skládá ze tří samostatných nároků s odlišným skutkovým základem.

[8] Prvním je nárok na náhradu škody ve výši 49.000 Kč s úrokem z prodlení způsobené žalobkyni tím, že žalovaný jako její jednatel (vykonávající funkci jednatele v době od 19. 10. 2010 do 5. 9. 2013) porušil povinnost ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a třetí osobou, v důsledku čehož třetí osoba na žalobkyni požadovala smluvní pokutu, kterou jí žalobkyně zaplatila až na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 10. 2015, č. j. -105, vydaného v řízení zahájeném dne 27. 2. 2015.

[9] Druhým je nárok na náhradu škody ve výši 3.933 Kč s úrokem z prodlení vzniklé žalobkyni tím, že na základě shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 10. 2015, č. j. -105, třetí osobě zaplatila úrok z prodlení z částky 49.000 Kč za dobu od 15. 12. 2014 do 11. 12. 2015.

[10] Třetím je nárok na náhradu škody ve výši 30.971 Kč s úrokem z prodlení spočívající v tom, že žalobkyně tuto částku uhradila třetí osobě jako náhradu nákladů řízení přiznanou jí (jako úspěšné účastnici řízení) shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 10. 2015, č. j. -105.

[11] Z uvedeného je patrné, že všechny tři uplatněné nároky mají odlišný skutkový základ, přičemž žádný z nich nedosahuje částky 50.000 Kč.

[12] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. , a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 4. 2021

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu