Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3401/2020

32 Cdo 3401/2020-473

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně HAMPR SK s. r. o., se sídlem ve Skalici, Lúčky 2582/5-8, PSČ 909 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 44511515, zastoupené JUDr. Tomášem Chovancem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dlouhá 3355/6, proti žalované SKATYL, spol. s r. o., se sídlem v Ostravě – Muglinově, Bohumínská 102/162, PSČ 712 00, identifikační číslo osoby 64616878, o zaplacení částky 786 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 ECm 59/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2020, č. j. -444, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “), Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ustanovení stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka stran přípustnosti dovolání uvádí, že „dovolání je dle přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně nebyla dosud dovolacím soudem řešena nebo je rozhodována odlišně“. Následně formuluje právní otázky, totiž

a) „zda může být rozhodnutí odvolacího soudu pro účastníky překvapivé“,

b) „zda může odvolací soud mezitímní rozhodnutí soudu prvního stupně ve prospěch žalobce změnit tak, že vydá pro žalobce zamítavé meritorní rozhodnutí, přestože nebyly provedeny veškeré důkazy navrhované žalobcem před soudem prvního stupně“,

c) „zda podpisem obou smluvních stran na ě označované jako závazná objednávka a doručením takovéto y druhé smluvní straně dojde k uzavření závazkového vztahu“, a

d) „zda škodu vzniklou z titulu tzv. předsmluvní odpovědnosti je možné omezit pouze ‚zejména na náklady spojené a vynaložené při jednáních stran o uzavření smlouvy‘ a nemůže se jednat o rozdíl mezi cenou za dílo původně mezi stranami ujednanou a cenou, kterou byla nucena v důsledku neuzavření smlouvy ze strany jedné smluvní strany fakticky vynaložit“.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že jestli může být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné [srov. například usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. , jež jsou – stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na jeho webových stránkách]. Z povahy věci přitom vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání – splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. např. již usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , a z poslední doby např. usnesení ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. ).

Má-li pak být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, a má-li být přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou (srov. závěry R 4/2014).

Ve vztahu k otázkám pod písmeny a), b) a c) dovolatelka požadavku na vymezení přípustnosti dovolání nedostála, neboť v dovolání uvedla celkem tři předpoklady přípustnosti dovolání, aniž vymezila, který z těchto předpokladů přípustnosti se má vztahovat k té které z předložených otázek, a není to, vyjma otázky pod písmenem d), patrno ani z obsahu dovolací argumentace.

Otázky uvedené pod písmeny a) a b) jsou ostatně podle obsahu námitkami vad řízení, nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem. Takové námitky nejsou vzhledem k způsobilým dovolacím důvodem, tím spíše pak nemohou založit přípustnost dovolání (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , a ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. ). Vadami řízení se dovolací soud zabývá, jen je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou ).

Otázka uvedená pod písmenem c) pak není otázkou hmotného práva ve smyslu , která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena a kterou by Nejvyšší soud mohl a měl vyřešit právě ve zde souzené věci, nejen pro účely přezkumu správnosti právního posouzení odvolacího soudu, nýbrž zejména pro futuro, při plnění své úlohy zajišťovat jednotu rozhodování [srov. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Dovolatelka tu popisuje konkrétní okolnosti daného případu, respektive ty z nich, které hodnotí jako pro sebe příznivé, a předkládá jejako otázku dosud neřešenou. Tím nečiní nic jiného, než že se domáhá přezkumu správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, založeného na konkrétních, individuálních poměrech daného případu. Tím z hlediska obsahového nečiní zadost požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, nýbrž v souladu s dalším požadavkem, obsaženým též v , vymezuje důvod dovolání způsobem stanoveným ve třetím odstavci tohoto ustanovení (srov. shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. ).

Ani k otázce uvedené pod písmenem d), která otázkou hmotného práva ve smyslu je, dovolatelka nepřiřadila konkrétní předpoklad přípustnosti dovolání. V rámci argumentace vztažené k předsmluvní odpovědnosti odkazuje sice na rozhodnutí Nejvyššího soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. (uveřejněný pod číslem 82/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 82/2007“), a na rozsudky ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. , a ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. , avšak obecné závěry o odpovědnosti za porušení předsmluvní povinnosti, které z nich cituje, se otázky vymezené pod písmenem d) nikterak nedotýkají. Argumentuje, že ve zde souzené věci jednání o uzavření smlouvy dospělo již tak daleko, že mohla legitimně očekávat, že žalovaná dílo vykoná, a závěrem uvádí, že na judikaturu Nejvyššího soudu odvolací soud pozapomněl. Z toho lze usoudit, že tu předkládá další otázku hmotného práva a vymezuje k ní předpoklad přípustnosti dovolání spočívající v tom, že odvolací soud se při řešení této další otázky odchýlil od jí citovaných judikatorních závěrů dovolacího soudu. V tomto směru má tedy Nejvyšší soud požadavky na obligatorní náležitosti dovolání co do vymezení předpokladu přípustnosti za splněné.

Přípustnost dovolání však řešení této otázky nezakládá. Otázku, zda v posuzovaném případě dospělo jednání o uzavření smlouvy již tak daleko, že dovolatelka mohla legitimně očekávat, že žalovaná dílo vykoná, totiž odvolací soud neřešil a jeho rozhodnutí na jejím řešení nespočívá. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující) je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že otázky pod písmenem d) se označená rozhodnutí dovolacího soudu netýkají ani svým ostatním (dovolatelkou necitovaným) obsahem.

V R 82/2007 se Nejvyšší soud zabýval otázkou, které náklady potencionálních smluvních partnerů vynaložené v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy a přípravou návrhu smlouvy lze považovat za odškodnitelnou majetkovou újmu ve smyslu , . V rozsudku sp. zn. Nejvyšší soud neřešil otázku škody způsobené porušením předsmluvní povinnosti, nýbrž vyjadřoval se ke škodě ve formě ušlého zisku, spočívající v rozdílu mezi výhodnou kupní cenou sjednanou ve smlouvě o smlouvě budoucí, kterou žalovaná porušila (odmítla uzavřít kupní smlouvu a nemovitost prodala třetí osobě), a hodnotou nemovitosti. V rozsudku sp. zn. se Nejvyšší soud zabýval předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou porušením předsmluvní povinnosti, přičemž vycházel ze závěrů R 82/2007. Totéž platí obdobně i pro rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. .

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. , formuloval a podrobně odůvodnil závěr, podle něhož k založení přípustnosti dovolání podle z toho důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nepostačuje odkaz dovolatele na jakoukoli judikaturu Nejvyššího soudu, nýbrž jen na takovou, s níž je napadené rozhodnutí vskutku v rozporu.

Dovolatelka napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu výslovně též ve druhém výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, avšak podle právní úpravy účinné od 30. 9. 2017, která je vzhledem k datu vydání napadeného rozsudku pro toto dovolací řízení rozhodná, je přípustnost dovolání ve vztahu k těmto výrokům podle vyloučena.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle dílem jako vadné, dílem jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. 4. 2021

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu