Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3112/2021

22 Cdo 3112/2021-87

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. R., narozené XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Davidem Pumerským, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 3117/61, proti žalovanému L. S., narozenému XY, bytem ve XY, o přikázání pozemku do vlastnictví zřizovatele stavby, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2021, č. j. -63, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2020, č. j. -45, ve výroku I zamítl žalobu (o přikázání pozemku do vlastnictví zřizovatele stavby) a rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II).

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 26. 4. 2021, č. j. -63, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s upřesním ve výroku I, že se zamítá žaloba o přikázání pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dále rovněž jako „předmětný pozemek“) do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok I). Rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Podstata věci je v tomto: Žalovaný jako vlastník předmětného pozemku a žalobkyně uzavřeli dne 2. 8. 2016 smlouvu o výhradním užívání pozemků, jejich součástí a příslušenství (jejímž předmětem byl rovněž pozemek parc. č. XY v k. ú. XY), na základě které žalovaný (mimo jiné) „povolil“ žalobkyni „případnou celkovou rekonstrukci malé zahradní chatky k její potřebě a představě o užívání.“ Žalobkyně však původní stavbu chatky nacházející se na předmětném pozemku odstranila a zřídila zde stavbu novou. Prostřednictvím této žaloby se domáhá ve smyslu , (dále jen „o. z.“), přikázání předmětného pozemku do svého vlastnictví, neboť měla zřídit stavbu na pozemku žalovaného v dobré víře, přičemž žalovaný o zřizování stavby věděl a bez zbytečného odkladu ji nezakázal. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně nemohla být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je oprávněna tuto stavbu zřídit (především s přihlédnutím ke shora uvedené smlouvě, na základě které byla oprávněna pouze zrekonstruovat stávající stavbu, nikoliv zřídit stavbu novou).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu považuje za nevyřešenou právní otázku, „zda lze pod pojem ‚celkové rekonstrukce‘ podřadit i faktické stržení a novou stavbu chatky namísto chatky staré.“ K tomu poznamenává, že „to má pro tento spor žalobce s žalovaným zcela zásadní význam, když při výkladu žalobce (že celková rekonstrukce v sobě zahrnuje i stržení stavbu nové chatky) by byl žalobce v žalobním návrhu zcela úspěšný.“ V takovém případě by totiž byla žalobkyně na základě smlouvy o výhradním užívání pozemků ze dne 2. 8. 2016 uzavřené mezi účastníky řízení v dobré víře, že může stavbu nacházející se na předmětném pozemku „rekonstruovat ve formě novostavby“, a proto by byl její žalobní návrh ve smyslu o. z. opodstatněný. Namítá také, že rozhodnutí odvolacího soudu není dostatečně odůvodněno. Odvolací soud měl rovněž při svém rozhodnutí zohlednit závěry Krajského soudu v Ostravě učiněné v příslušném rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. . Navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY se za náhradu přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Žalobkyně opírá přípustnost dovolání o právní otázku, která podle tvrzení dovolatelky nebyla doposud v ustálené rozhodovací praxi vyřešena, a to „zda lze pod pojem ‚celkové rekonstrukce‘ podřadit i faktické stržení a novou stavbu chatky namísto chatky staré, protože to má pro spor žalobce s žalovaným zcela zásadní význam, když při výkladu žalobce (že celková rekonstrukce v sobě zahrnuje i stržení stavbu nové chatky) by byl žalobce v žalobním návrh zcela úspěšný.“

Takto formulovanou otázkou však nemůže být v poměrech projednávané věci přípustnost dovolání ve smyslu založena.

Důsledkem přípustnosti dovolání koncipované v je, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. ). Jinými slovy rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení určité otázky hmotného nebo procesního práva tehdy, jestliže vyřešení této právní otázky je určující pro právní posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. , tato a další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

V poměrech projednávané věci není otázka, kterou považuje dovolatelka v ustálené rozhodovací praxi za nevyřešenou, otázkou právní ve smyslu , která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena a kterou by Nejvyšší soud mohl a měl vyřešit právě ve zde souzené věci. A to nejen pro účely přezkumu správnosti právního posouzení odvolacího soudu, ale zejména též pro futuro, při plnění své úlohy zajišťovat jednotu rozhodování [srov. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]; šlo by tu o posouzení významu konkrétního smluvního ujednání a jeho důsledků, odvislé od individuálních poměrů zde souzené věci – aniž by však dovolatelka uvedla, na základě jakých právních norem by mělo být konkrétní smluvní ujednání a jeho důsledky posouzeny jinak (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. ).

Obsahem podstatné části dovolání je námitka dovolatelky, že byla oprávněna ke zřízení stavby na předmětném pozemku na základě smlouvy o výhradním užívání pozemků, jejich součástí a příslušenství ze dne 2. 8. 2016. Dovolatelka však v souvislosti s jí formulovanou otázkou neuvádí (a nelze to dovodit ani z obsahu dovolání), v čem spatřuje nesprávné právní posouzení věci, tedy jaký právní předpis nebo jeho ustanovení (místo právního předpisu nebo jeho ustanovení aplikovaných odvolacím soudem) měly být správně použity nebo jaký je jejich správný výklad. Žalobkyně tedy v této souvislosti ani řádně nevymezuje v souladu s , v čem spatřuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu

Dovolací soud k tomu poznamenává, že ve svém rozsudku ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/2020, výslovně k aplikaci § 1086 odst. 1 o. z. uvedl, že obrat „kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu“ je nutno vykládat tak, že zřizovatel byl v dobré víře, že zřizuje stavbu na svém pozemku.

Z tohoto důvodu nemůže dovolatelkou formulovaná otázka přípustnost dovolání ve smyslu založit.

Přípustnost dovolání nezakládá ani další, dovolatelkou uvedená otázka, a to „zda je dána dobrá víra zřizovatele stavby dle i ve vztahu k celkové rekonstrukci stavby (když oba odvolací soudy řešily skutkově jinak).“ Opět se jedná o pouhou úvahu dovolatelky směřující k posouzení konkrétních skutkových okolností a jejich důsledků, které je odvislé od individuálních poměrů právě projednávané věci – ani v této souvislosti však dovolatelka neuvádí, na základě jakých právních norem by měly být konkrétní skutkové okolnosti a jejich důsledky posouzeny jinak (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. ).

V souvislosti s touto otázkou rovněž dovolatelka nevymezuje řádně podle , v čem spatřuje naplnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Z dovolání se nepodává, jaký právní předpis nebo jeho ustanovení (místo právního předpisu nebo jeho ustanovení aplikovaných odvolacím soudem) měly být správně použity nebo jaký je jejich správný výklad.

Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud nezohlednil při posouzení věci závěry Krajského soudu v Ostravě učiněné v příslušném rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Může-li být dovolání v této části přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s Pokud má být totiž dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení této právní otázky odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. ). Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu ve spojení s , v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Jinými slovy prostřednictvím takové námitky dovolatele nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedený v

V projednávané věci nevymezuje žalobkyně v této části dovolání řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu Dovolatelka neformuluje žádnou otázkou procesního nebo hmotného práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo, ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje za naplněný. Obsahem dovolání je pouhá polemika s právním posouzením odvolacího soudu, resp. s jeho procesním postupem s tím, že toto právní posouzení má být podle názoru dovolatelky jiné.

Z těchto důvodů trpí dovolání v této části vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat ( a ).

Výše uvedené platí rovněž o námitce žalobkyně, že rozhodnutí odvolacího soudu není řádně odůvodněno.

S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 11. 2021

Mgr. David Havlík předseda senátu