Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1006/2020

23 Cdo 1006/2020-296

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce Právovárečné měšťanstvo v Plzni,se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, identifikační číslo osoby 10358986, zastoupeného Mgr. Lukášem Lorencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 256/34, proti žalované Plzeňský Prazdroj, a. s.,se sídlem v Plzni 3, U Prazdroje 64/7, identifikační číslo osoby 45357366, zastoupené Mgr. Vladimírem Uhde, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, o určení vlastnictví k ochranným známkám, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2018, č. j. -212, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem ve věci samé potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2017, č. j. -128, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na určení vlastnictví žalobce ke specifikovaným ochranným známkám.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle , (dále též jen „ “), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek týkajících se podmínek znárodnění majetku žalobce a určení vlastnického práva k tomuto majetku, které odvolací soud vyřešil dle žalobce částečně v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a Ústavního soudu, částečně byly tyto otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny dle žalobce nesprávně a mají být dle žalobce posouzeny jinak. Z obsahu dovolání se podává, že žalobce shledává své dovolání přípustné rovněž pro řešení otázky, zda na možnost domáhat se určení vlastnického práva odňatého státem shora uvedeným způsobem má vliv změna právní úpravy odstraňování nesouladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem s účinností od 1. 1. 2014 podle až 986 , (dále též jen „o. z.“), jež nebyla dosud dle žalobce v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

Žalobce uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně mění a žalobě se vyhovuje, popř. aby rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout pro nepřípustnost, případně rozsudky odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušit a řízení zastavit pro nedostatek podmínek řízení na straně žalobce nebo dovolání zamítnout pro nedůvodnost.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ( a ), posoudil, zda je dovolání přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).

Podle věta první rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání.

Žalobcem předkládané otázky týkající se podmínek znárodnění jeho majetku a určení vlastnického práva k tomuto majetku přípustnost dovolání žalobce nezakládají, neboť tyto otázky (a to i na základě konkrétních poměrů žalobce) již byly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny (srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. , proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. ), přičemž odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil a dovolací soud neshledal důvody k jinému posouzení těchto dovolacím soudem již vyřešených otázek.

Dovolací soud dále ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, že přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona a jejíž řešení je zcela zjevné a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti (srov. např. usnesení ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. , ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. , ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. , ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. ).

Závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se podmínek, za kterých se lze domáhat ochrany vlastnického práva odňatého státem do 1. 1. 1990 podle obecných právních předpisů, a to i formou určení vlastnického práva, se přitom zjevně uplatní rovněž podle právní úpravy obsažené v § 984 až 986 o. z. účinné od 1. 1. 2014.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle odmítl.

Pro úplnost pak lze uvést, že dovolací soud posoudil rozsah dovolání žalobce s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Kromě toho by proti tomuto výroku nebylo dovolání podle přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 18. 12. 2020

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu