Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2920/2020

28 Cdo 2920/2020-417

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: Domov seniorů Hranice, příspěvková organizace, IČ 70876541, se sídlem Hranice, Jungmannova 1805, zastoupený JUDr. Miroslavem Svatoněm, advokátem se sídlem v Lipníku nad Bečvou, náměstí T. G. Masaryka 93, proti žalované L. M., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Stanislavem Bártkem, advokátem se sídlem v Přerově, Blahoslavova 72/4, o zaplacení 308 212 Kč s příslušenstvím,vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. ledna 2020, č. j. -386, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 1. 2020, č. j. -386, potvrdil usnesení Okresního soudu v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. 6. 2019, č. j. -347, ve výrocích I. a III., jimiž bylo pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání (podaného žalovanou proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 11. 1. 2019, č. j. -328, kterým byla zavázána zaplatit žalobci 308 212 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení) zastaveno odvolací řízení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů prvostupňového řízení (výrok I. usnesení odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. usnesení odvolacího soudu).

Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání v celém rozsahu žalovaná. Předestřela otázku aplikace ustanovení , . Namítala, že výzvu k zaplacení soudního poplatku z odvolání soud doručil toliko jejímu právnímu zástupci, a nikoliv i jí, přestože v důsledku výzvy měla něco osobně vykonat. Vyvozovala z toho, že splatnost soudního poplatku nastat nemohla, pročež jeho nezaplacení nemohlo být ani důvodem zastavení odvolacího řízení. Měla za to, že otázka aplikace uvedeného procesního ustanovení nebyla v obdobných skutkových souvislostech v praxi dovolacího soudu doposud vyřešena, případně má být oproti jeho dosavadní rozhodovací praxi posouzena jinak. Odkazovala přitom na nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2000, sp. zn. , publikovaný pod č. 10/2000 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. , publikovaný pod č. 137/2000 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. , publikovaný pod č. 6/2001 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. Vytýkala, že postupem odvolacího soudu, jenž považuje za formalistický, došlo k porušení jejího práva na přístup k soudu zakotveného v d.

Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání jest přitom poměřovat ustanovením , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Otázka, komu má být doručována výzva k zaplacení soudního poplatku, resp. otázka zastupitelnosti při jeho placení (srov. dikci ustanovení ), je v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena tak, že výzva se doručuje pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, neboť nejde o povinnost účastníka osobně v řízení něco vykonat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. , publikované pod č. 1/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. , ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. II.ÚS671/02, publikované pod č. 2/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. ; srov. též závěry odborné literatury – JIRSA, Jaromír. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k ; dále LAVICKÝ, Petr. Civilní proces. Praha: Wolters Kluwer, 2016, Praktický komentář, komentář k ; nebo VEČEŘA, Jiří. Zákon o soudních poplatcích a předpisy související: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, komentář k ).

Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu rovněž plyne, že účastníci řízení jsou v podmínkách , o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok. Zákon stanoví vznik poplatkové povinnosti k okamžiku podání odvolání ( ) a připouští, aby byl soudní poplatek uhrazen i později, ale nejpozději ve lhůtě, která je k tomu určena ve výzvě k jeho zaplacení. Ustanovení přitom výslovně uvádí, že k pozdějšímu uhrazení soudního poplatku se nepřihlíží a soud v takovém případě řízení zastaví – aniž by byla stanovena výjimka (kromě důvodů výslovně uvedených v ) či podmínka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. , publikované pod č. 1/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. ).

Uzavřel-li tedy odvolací soud, že soud prvního stupně nepochybil, doručil-li výzvu k zaplacení soudního poplatku z odvolání pouze zástupci dovolatelky z řad advokátů, kterému udělila procesní plnou moc, a poté, co soudní poplatek v soudem určené patnáctidenní lhůtě neuhradila (soudní poplatek z odvolání byl zaplacen po uplynutí stanovené lhůty), odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku ( ), když zde nebyla dána některá ze skutečností uvedených v ustanovení téhož zákona, nijak se od výše citované judikatorní praxe, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil.

Dovolatelkou odkazovaná judikatura pak na projednávanou věc nedopadá, neboť nastolenou otázku řeší v kontextu někdejší úpravy správního soudnictví, přičemž závěry v ní dovozené byly překonány nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. , publikovaném pod č. 193/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.

Vytýká-li dovolatelka porušení práv na spravedlivý proces dle d, dlužno uvést, že závěry odvolacího soudu respektující zákonnou úpravu a ustálenou judikatorní praxi za odporující ústavně zaručeným právům nepochybně označit nelze (srov. přitom např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS671/02 a sp. zn. , obě cit. výše, dále usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. , ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. , či ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. , shledávající doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku pouze zástupci účastníka v občanském soudním řízení za ústavně konformní). K výtkám dovolatelky jest nadto připomenout, že se soudy nižšího stupně procesně korektním způsobem vypořádaly též s její žádostí o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení předmětného soudního poplatku, jež byla pravomocně zamítnuta (usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 2019, č. j. -364, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 10. 2019, č. j. -374).

Napadá-li snad dovolatelka usnesení odvolacího soudu v nákladovém výroku, pak ve vztahu k němu žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle – neuplatňuje; nehledě na to, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v částech týkajících se náhrady nákladů řízení dovolání bez dalšího přípustné není (srov. ).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání odmítl ( ), když předpoklady jeho přípustnosti v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce patří odměna advokáta ve výši 9 540 Kč [srov. , , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky), a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 11 906 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 12. 2020

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu