Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1056/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Jakubská 2, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -287 ze dne 25. ledna 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením č. j. -267 ze dne 12. září 2011 zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o odvolání stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. -224 ze dne 20. prosince 2010 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že požádal o prominutí, resp. snížení soudního poplatku za odvolání, avšak nebylo mu vyhověno a výzvou doručenou právnímu zástupci stěžovatele dne 16. srpna 2011 byl soudem vyzván k jeho zaplacení ve stanovené lhůtě. Jelikož tak neučinil, bylo odvolací řízení zastaveno. Přitom podle stěžovatele je rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, proti kterému odvolání podal, nezákonné a na podporu tohoto tvrzení přináší též další argumentaci, kterou však Ústavní soud s ohledem na předmět ústavní stížnosti nepovažuje za potřebné rekapitulovat.

Stěžovatel namítá, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla doručena pouze jeho zástupci, nikoliv jemu osobně, přestože v ust. je stanoveno, že má-li účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen jeho zástupci, ale i jemu samotnému. To se vztahuje dle názoru stěžovatele i na výzvu k zaplacení soudního poplatku. V této souvislosti stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne ze dne 11. března 2003.

Stěžovatel dále konstatuje, že soudní poplatek za podanou žalobu (dle obsahu spisu a ze souvislosti vyplývá, že stěžovatel má na mysli soudní poplatek za odvolání) ve výši 49.000,- Kč dne 16. listopadu 2011 uhradil, a to proto, že dříve neměl dostatečnou finanční částku k dispozici. Soudní poplatek byl tedy podle stěžovatele zaplacen v době, kdy ještě nebylo pravomocné usnesení o zastavení řízení a nezanikla tak poplatková povinnost.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Námitky stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. -224 ze dne 20. prosince 2010 a jemu předcházejícímu řízení jsou z hlediska předmětu ústavní stížnosti irelevantní, a proto se jimi Ústavní soud nezabýval.

Stran doručení výzvy k úhradě soudního poplatku pouze zástupci stěžovatele Ústavní soud konstatuje, že nemá co vytknout závěru odvolacího soudu, dle kterého zaplacení soudního poplatku představuje úkon, který může učinit též zástupce účastníka, a proto výzvu k zaplacení soudního poplatku účastníkovi zastoupenému zástupci s procesní plnou mocí lze doručit pouze tomuto zástupci. K tomu Ústavní soud odkazuje na závěry vyslovené v usnesení

sp. zn.

ze dne 28. ledna 2004, v němž Ústavní soud shledal doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku pouze zástupci účastníka za ústavně konformní. Odkaz stěžovatele na nález

sp. zn.

ze dne ze dne 11. března 2003 pak není případný, neboť nosným důvodem tohoto (a dalších obdobných) rozhodnutí nebyl názor, že zaplacení soudního poplatku je natolik nezastupitelným úkonem, že by jej mohl vykonat jen účastník osobně. Závěr o povinnosti soudu doručit výzvu k zaplacení soudního poplatku nejen právnímu zástupci účastníka, ale i účastníku samému, Ústavní soud spojoval výlučně se specifičností tehdejší právní úpravy správního soudnictví a po přijetí nové právní úpravy v již od tohoto požadavku upustil [srov. nález

sp. zn.

ze dne 13. 11. 2007 (N 193/47 SbNU 539)].

Na správnost a ústavnost v záhlaví citovaného rozhodnutí nemá žádného vlivu ani tvrzení stěžovatele o zaplacení soudního poplatku před právní moci usnesení o zastavení řízení a před zánikem poplatkové povinnosti. Podle ust. § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v občanském soudním řízení soud, který usnesení vydal, zruší, pouze je-li poplatek zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. To se však v projednávaném případě nestalo. Stěžovatel soudní poplatek za odvolání uhradil až příkazem k úhradě ze dne 16. listopadu 2011, tedy nejen po lhůtě stanovené ve výzvě soudu, ale též po lhůtě k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, která uplynula dne 30. září 2012. Nebyla tak naplněna ani podmínka, aby usnesení o zastavení řízení zrušil sám soud prvního stupně a nebyl dán ani žádný zákonný důvod, pro který by měl zasáhnout soud odvolací. Skutečnost, že (v souladu s týmž ustanovením) zaniká poplatková povinnost až právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, na věci ničeho nemění.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 27. listopadu 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu