Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2757/2024

-654

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: AGOSTO FIN s. r. o., IČO 27840689, se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, náměstí Msgre Šrámka 885/7, zastoupená JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalované: E. M., zastoupená JUDr. Mgr. Helenou Horskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Radlická 3301/68, o zaplacení 201 213,50 Kč s příslušenstvím,vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2024, č. j. -613, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 6. 2024, č. j. -613, potvrdil usnesení Okresního soudu v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 5. 2024, č. j. -596, ve výroku I, jímž bylo pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání [podaného žalobkyní proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 2. 2024, č. j. -555, kterým bylo zastaveno řízení o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucího z částky 120 797,50 Kč od 22. 5. 2018 do 28. 9. 2020 a dále úroku ve výši 0,25 % ročně jdoucího z částky 120 797,50 Kč od 20. 9. 2020 do zaplacení (výrok I), žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni 80 416 Kč s příslušenstvím (výrok II), žaloba byla zamítnuta v části o zaplacení 120 797,50 Kč s příslušenstvím (výrok III) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky IV, V, VI)] zastaveno řízení o odvolání žalobkyně (výrok I usnesení odvolacího soudu); současně jej ve výroku II změnil tak, že se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nevydává (výrok II usnesení odvolacího soudu).

2. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku aplikace ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Namítala, že výzvu k zaplacení soudního poplatku z odvolání soud doručil toliko jejímu právnímu zástupci, a nikoliv i jí, přestože v důsledku výzvy měla něco osobně vykonat. Vyvozovala z toho, že splatnost soudního poplatku nastat nemohla, pročež jeho nezaplacení nemohlo být ani důvodem zastavení odvolacího řízení. Měla za to, že odvolací soud nastolenou otázku vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe. Odkazovala přitom na nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2000, sp. zn. , publikovaný pod č. 10/2000 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. , publikovaný pod č. 137/2000 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. , publikovaný pod č. 6/2001 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. Vytýkala, že postupem odvolacího soudu, jenž považuje za formalistický, došlo k porušení jejího práva na přístup k soudu zakotveného v d. 1.

2. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

3. Podle , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Otázka, komu má být doručována výzva k zaplacení soudního poplatku, resp. otázka zastupitelnosti při jeho placení (srov. dikci ustanovení ), je v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena tak, že výzva se doručuje pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, neboť nejde o povinnost účastníka osobně v řízení něco vykonat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. , publikované pod č. 1/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. , ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. , ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. II.ÚS671/02, publikované pod č. 2/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. ; srov. též závěry odborné literatury – JIRSA, Jaromír. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k ; dále LAVICKÝ, Petr. Civilní proces. Praha: Wolters Kluwer, 2016, Praktický komentář, komentář k ; nebo VEČEŘA, Jiří. Zákon o soudních poplatcích a předpisy související: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, komentář k ).

5. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu rovněž plyne, že účastníci řízení jsou v podmínkách , o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok. Zákon stanoví vznik poplatkové povinnosti k okamžiku podání odvolání ( ) a připouští, aby byl soudní poplatek uhrazen i později, ale nejpozději ve lhůtě, která je k tomu určena ve výzvě k jeho zaplacení. Ustanovení přitom výslovně uvádí, že k pozdějšímu uhrazení soudního poplatku se nepřihlíží a soud v takovém případě řízení zastaví – aniž by byla stanovena výjimka (kromě důvodů výslovně uvedených v ) či podmínka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. , publikované pod č. 1/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. ).

6. Uzavřel-li tedy odvolací soud, že soud prvního stupně nepochybil, doručil-li výzvu k zaplacení soudního poplatku z odvolání pouze zástupci dovolatelky z řad advokátů (dne 9. 4. 2024), kterému udělila procesní plnou moc, a poté, co soudní poplatek v soudem určené patnáctidenní lhůtě neuhradila, odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku ( ), když zde nebyla dána některá ze skutečností uvedených v ustanovení téhož zákona, nijak se od výše citované judikatorní praxe, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil.

7. Dovolatelkou odkazovaná judikatura pak na projednávanou věc nedopadá, neboť nastolenou otázku řeší v kontextu někdejší úpravy správního soudnictví, přičemž závěry v ní dovozené byly překonány nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. , publikovaným pod č. 193/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.1.

2. Vytýká-li dovolatelka porušení práv na spravedlivý proces dle d, dlužno uvést, že závěry odvolacího soudu respektující zákonnou úpravu a ustálenou judikatorní praxi za odporující ústavně zaručeným právům nepochybně označit nelze (srov. přitom např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS671/02 a sp. zn. , obě cit. výše, dále usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. , ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. , či ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. , shledávající doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku pouze zástupci účastníka v občanském soudním řízení za ústavně konformní).

3. Napadá-li dovolatelka usnesení odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

4. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu nenaplňuje.

5. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

6. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

7. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 12. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu