Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 204/2024

21 Cdo 204/2024-58

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce S. K., proti žalovanému RD Rýmařov s. r. o. se sídlem v Rýmařově, 8. května č. 1191/45, IČO 18953581, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2023, č. j. -33, takto:

Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2023, č. j. -33, není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 6. 2023, č. j. -27, kterým byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 10. 2. 2023 o „navrácení“ lhůty k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby a kterým byla zamítnuta žádost žalobce z téhož dne o přiznání odkladného účinku usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 1. 2023, č. j. -11, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (zrušeného usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2023, č. j. -38), je (z hlediska uplatněných dovolacích důvodů) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost – mimo jiné – podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení [srov. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)]; se vznikem poplatkové povinnosti zde nastává i splatnost poplatku (srov. větu první zákona o soudních poplatcích).

Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Nejvyšší soud ve své judikatuře již dříve dovodil, že podle zákona o soudních poplatcích (ve znění účinném od 30. 9. 2017, tj. ode dne nabytí účinnosti ) má poplatník dvě možnosti (dva „pokusy“) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (srov. a zákona o soudních poplatcích), má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (srov. a 2 zákona o soudních poplatcích). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). V podmínkách této právní úpravy jsou tedy účastníci vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. , uveřejněné pod č. 76/2022 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.).

Rovněž Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem (představuje pro poplatníka jisté dobrodiní), jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby, že pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity a že poplatník by se obecně neměl spoléhat na to, že při poskytnutí soudem druhé příležitosti zaplatit soudní poplatek nenastanou žádné, byť i pochopitelné komplikace, popřípadě že je bude možno vždy nějakou cestou odstranit a opožděné zaplacení soudního poplatku napravit (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. , anebo nález pléna Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. , v němž Ústavní soud shledal, že právní úprava § 9 odst. 1 věty poslední zákona o soudních poplatcích je v souladu s ústavním pořádkem).

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je též ustálena v závěru, že lhůta k zaplacení soudního poplatku podle zákona o soudních poplatcích je propadnou soudcovskou lhůtou podle , kterou předseda senátu může prodloužit jen před jejím uplynutím, a to na návrh účastníka (podaný ve lhůtě) či bez návrhu, případně lze negativnímu následku zastavení řízení zabránit postupem podle zákona o soudních poplatcích, tj. včasným (ve lhůtě podaným) sdělením okolností, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a doložením, že bez své viny nemohl účastník poplatek dosud zaplatit. Zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku podle zákona o soudních poplatcích však nelze (podle obecné úpravy) prominout. Prominutí zmeškání lhůty s účinky podle přichází v úvahu pouze u lhůt zákonných, nikoliv soudcovských podle [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 153/2002 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. , citovaná soudem prvního stupně v odůvodnění jeho usnesení, anebo též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. , v němž – kromě výše uvedeného – dovolací soud dospěl k závěru, že ustanovení , o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně a , které při splnění podmínek v něm uvedených umožnilo soudu prominout zmeškání lhůt i v případech, kdy to podle obecné úpravy není možné, je třeba vztáhnout per analogiam i na lhůtu pro zaplacení soudního poplatku, určenou ve výzvě podle zákona o soudních poplatcích; o takový případ (o zmeškání lhůty způsobené mimořádnými opatřeními přijímanými při epidemii koronaviru SARS CoV-2) se však v nyní posuzované věci nejedná].

K otázce, „zda je výzvou k zaplacení soudního poplatku ukládána povinnost účastníkovi řízení, kterou má splnit osobně,“ a zda má být výzva k zaplacení soudního poplatku doručena účastníku řízení, pak srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. , uveřejněné pod č. 1/2001 Sb. rozh. obč., nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. , ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. , a ze dne 31. 3. 2022, sp. zn. , a z nich vyplývající právní názor, že úhrada soudního poplatku je zastupitelným jednáním, že povinnost zaplatit soudní poplatek není povinností účastníka osobně v řízení něco vykonat [ ], že usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku se proto doručuje pouze zástupci účastníka s procesní plnou mocí (plnou mocí pro celé řízení) a že účinky doručení usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nastávají u zastoupeného účastníka doručením tohoto usnesení jeho zástupci.

Na těchto svých závěrech, na které soudy v projednávané věci odkázaly v odůvodnění svých rozhodnutí, Nejvyšší soud trvá a (na rozdíl od dovolatele) neshledal důvody k tomu, aby byly dovolacím soudem vyřešené právní otázky předestřené dovolatelem v dovolání („otázka charakteru lhůty k zaplacení soudního poplatku a možnosti prominutí zmeškání této lhůty z omluvitelných důvodů“ a otázka, „zda je výzvou k placení soudního poplatku ukládána povinnost účastníkovi řízení, kterou má splnit osobně“) posouzeny jinak.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 8. 2024

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu