Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1979/2020

20 Cdo 1979/2020-82

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – Krajského soudu v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Národního odboje 1274, identifikační číslo osoby 00215708, proti povinnému V. J., narozenému XY, bytem XY, t. č. ve Věznici Valdice, zastoupenému Mgr. et Mgr. Michalem Jandurou, advokátem se sídlem v Jičíně, Husova 79, pro 124 586 Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2018, č. j. -33, t a k t o :

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 10. 2017, č. j. -19, kterým Okresní soud v Děčíně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, odůvodněný jeho nemajetností ( ). Krajský soud uzavřel, že návrh povinného je nedůvodný a předčasný. Soudní exekutor jednak dosud provádí šetření o majetku povinného, jednak se povinný nachází ve výkonu trestu, kde je zaměstnán a pobírá mzdu. Proto soudní exekutor vydal exekuční příkaz srážkami ze mzdy. Exekuci tedy lze vést a lze předpokládat minimálně částečné uspokojení pohledávky oprávněné. Tvrzení povinného o řadě předcházejících exekucí a celkové výši dluhů nebyla nijak osvědčena.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla. Povinný je ve výkonu trestu odnětí svobody od roku 2012, kde je zaměstnán a má velmi nízký příjem (asi 4500 Kč hrubého měsíčně), z něhož mu zbyde jen nepatrná částka. Má celkové dluhy asi 650 000 Kč, které narůstají o úroky. Je přesvědčen, že soud posoudil nemajetnost povinného nedostatečně, aniž si vyžádal od soudního exekutora zprávu o majetku povinného a stanovisko k návrhu. Jeho posouzení je tudíž neúplné a nesprávné (stejné platí pro situaci, kdy zpráva exekutora neposkytuje dostatečný přehled o majetkové situaci povinného - viz usnesení dovolacího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. , či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ). Dovolatel dále připomíná, že podle , o nezabavitelných částkách, nesmí být zaměstnanci sražena částka 6 428,67 Kč (údaj pro rok 2019). Má-li povinný takto zanedbatelný příjem, bylo by jeho postižení nezákonné. Závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc k dalšímu řízení. Rovněž navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost a právní moc napadeného usnesení.

3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále jen „ “. Dospěl přitom k závěru, že dovolání není přípustné.

4. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že důvod zastavení exekuce podle ustanovení se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, případně podniku (viz též Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však ustanovení zásadně není na místě, protože srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho ( , ), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady výkonu, zaplacena (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. , usnesení ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. ).

5. Nadto Nejvyšší soud též vyjádřil názor, že ustanovení má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. , příp. usnesení ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. ).

6. V projednávané věci je exekučním příkazem soudního exekutora stižena mzda povinného, z níž jsou prováděny pravidelné srážky. Zjevně tedy nejde o situaci, kdy nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek povinného, případně kdy je dosud prováděna lustrace majetku. Proto lze očekávat, že exekuce i v tomto případě splní zákonem stanovený účel. Byť je vyjádření pověřeného soudního exekutora k návrhu povinného na zastavení exekuce pro nemajetnost (čl. 10) v projednávané věci skutečně velmi stručné, lze ze zjištěných okolností (a s ohledem na ustálenou soudní praxi) závěr o nedůvodnosti návrhu učinit. Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. , a usnesení ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. , je tudíž nepřípadný.

7. Pokud chtěl dovolatel též vznést výtku ohledně případného provádění srážek ze mzdy povinného v nezákonné výši, dovolací soud se touto námitkou nezabýval, neboť jde o novou skutečnost ( ), kterou v dovolání uplatnit nelze.

8. Dovolatel navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na uvedené se Nejvyšší soud návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti nezbýval.

9. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 10. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu